Silný přelom roku pomohl domácí měně vůči euru k pokoření 24korunové hranice, kde je sice již známým návštěvníkem, za samotnou bránu se ale podívá málokdy. Naposledy na pár dní v roce 2011, předtím také jen nakrátko před krachem Lehman Brothers v roce 2008. Pro měnovou politiku je to vítané překvapení, kdy po objemných intervencích z poloviny loňského roku si guvernér Michl mohl jen těžko přát příznivější vývoj. Silnější kurz působí i díky levnějším importům protiinflačně a od konce září potřeba koruně pomáhat opadla kompletně. Současné posilování koruny ale stojí na vratkých základech globálních vlivů a následující týdny přinesou hned několik nástrah.

Tou asi největší zkouškou bude začátkem února zveřejňovaná lednová inflace. Zatímco čísla za prosinec ukázala zpomalení meziroční míry na 15,8 procenta, v lednu přijde tradiční přeceňování, tentokrát podpořené zvýšenými inflačními očekáváními. Přidá se i nejistý přechod z úsporného tarifu na cenový strop a o pořádnou dávku nejistoty je postaráno. Výsledek tak může zaskočit oběma směry a bude se čekat především na reakci ČNB. 

Nižší výsledek může otevřít brány dřívějšímu snižování sazeb, což koruna jen těžko docení. Snižující se úrokový diferenciál díky jestřábímu výhledu ECB by už nyní měl tlačit korunu k slabším úrovním, přivírání nůžek z obou stran pak může trend uspíšit. Překvapení druhým směrem naopak může pootevřít diskusi o zvyšování sazeb, kdy lednového výsledku se podle posledního zápisu obávají i ty největší holubice v radě. Taková otočka by trh rozhodně zaskočila, vzhledem k dosavadnímu chování rady je ale nepravděpodobná.

Ještě méně pravděpodobná by byla v případě úspěchu Andreje Babiše v prezidentských volbách. Ten se nijak netají tím, že by na guvernéra ČNB a svého bývalého poradce tlačil v otázce snížení sazeb, a to nejspíš již před hradní výměnou. Cesta koruny tak v následujících týdnech a měsících bude složitá, a zatímco k dalšímu posilování se budou hledat důvody jen těžko, nástrah ve druhém směru bude celá řada.