Slovenský dabing skomíral. Byznys nakopl až start streamovacích služeb, říká dabér a režisér Domonkoš

Na rozdíl od svých vrstevníků trávil Michal Domonkoš své dětství v dabingových studiích. Zažil tam všechny proměny a vývoj slovenského dabingu. Ten si cestu k svým divákům hledal pozvolna, knižní výrazy z něj už ale pomalu mizí a nahrazují je i peprné vulgarismy. Slovenský puberťák českému rozumí, opačným směrem už je ale komunikace horší, říká dabér a režisér.

Jak hodnotíte slovenský dabing ve srovnání s tím českým?

Když jsem před zhruba patnácti lety začal režírovat, tak lidé vyrůstali na českých filmech. Nejen v rámci české tvorby, ale hlavně v rámci českého dabingu, na který jsme byli zvyklí – třeba Luis de Funès, Simpsonovi a tak dále – a bylo velmi těžké připravit slovenskou verzi, která se například musela udělat pro film E.T. Tam třeba narazíte na kultovní větu „E.T. volat domů“ a my jsme ji museli změnit na slovenskou verzi „E.T. volat domou“.

A není lepší soustředit se spíš na novou produkci než na předabovávání starých filmů?

Určitě. Pro mě jako režiséra a člověka, který v dabingu vyrůstal od dvanácti let, bylo cílem, abych dokázal lidem, a hlavně slovenskému divákovi, že slovenský dabing může být stejně kvalitní jako český, nebo dokonce i lepší. Například i na Harryho Pottera si už naši diváci zvykli ve slovenštině. Ale myslím si, že i tak nemáme problém poslouchat český dabing, na rozdíl od českého diváka, který je podle mě v tomto ohledu výrazně striktnější. Všechno se u vás musí předabovávat a i tvůrci českých filmů často dbají na to, aby slovenský herec mluvil česky.

Je podle vás slovenština libozvučnější než čeština?

Čeština je taková freestylovější. V češtině je taky více zaužívaných frází a slov, které začaly vznikat až po rozdělení Československa. Mnohokrát byl slovenský divák zvyklý na nějaké fráze a postupně se musel skamarádit s výrazy, které se v běžném hovorovém jazyce ještě moc neužívaly. Ne vždy se třeba mohly v komerčních televizích nasadit vulgarismy nebo fráze, které se v češtině často využívaly. Často si tak diváci stěžovali, proč se ve slovenštině nenadává jako v češtině.

Je něco, co tu knižní slovenštinu pomohlo z vašeho dabingu vymýtit?

Vzestup streamovacích stanic. Jednotlivé tituly tam jsou rozdělené do kategorií, ve kterých se mohou použít i expresivnější výrazy, nebo dokonce vulgarismy. Stejně tak jsem teď ve druhém díle Avatara, který jsem taky režíroval, použil vulgarismus. Podle ohlasů, které se ke mně dostávají, taková maličkost vyburcuje celý kinosál. Diváci doslova vybuchli, protože to nečekali. Ale bylo to použito na správném místě.

Teď jste vzbudil mou zvědavost. O jaký sprostý výraz šlo?

Snad tomu budete rozumět. Nikdo nečekal, že teenager ve filmu někomu poví „Nepozeraj sa na mňa, ty jebo!“ Nečekal to nikdo, ale v angličtině byl podobný výraz, tak jsme se se supervizorem dohodli, že to řekneme. A opravdu to super bylo, hodně lidí mi psalo „wow, to jsme nečekali“.

MADE IN CZECH-O-SLOVAKIA

Autoland uprostřed Evropy. Češi i Slováci drtí svět v počtu vyrobených aut

18. 1. 2023 ▪ 5 min. čtení

Kontrolují dabing i tvůrci filmů?

Třeba u Avatara jedničky nás dokonce pochválil i James Cameron, že tenhle dabing je jeden z nejlepších v Evropě. A to mě tehdy nakoplo k tomu, abych slovenský dabing dělal hovorovější, aby nebyl tak prudérní nebo konzervativní, jako do té doby býval. Aby třeba namísto „ty debil“, tam nebylo „ty mamlas“ nebo „ty ogrgel“ nebo „ty galgan“. A když je to nějaký gangsterský nebo mafiánský film, abychom se nebáli použít ty vulgarismy tam, kde se hodí a kde mají své opodstatnění. Jasně, občas se jazykoví specialisti zvedají ze židlí, ale já jsem pro hovorový jazyk. Člověk chce u televize vypnout a nebude ho bavit, když uslyší jazyk jak z národního divadla. Dabing se navíc musí co nejvěrněji přiblížit k originálu. Díky dabingu umíme film ještě vylepšit, musí se trefit hlas, výraz i jazyk.

Takže si teď slovenský dabing nastavuje mantinely, jak tvrdě může vulgarismy použít?

Rozhodně. Jako režisér se tomu nebráním. Ne proto, abychom lidi naučili nadávat, ale zase ruku na srdce, je to koření jazyka a jistým způsobem i vyjádření některých emocí. A osekat dabing jen proto, abychom se tvářili, že jsme prudérní a čistí, je škoda. Samozřejmě je to žánr od žánru, ale dovolím si tvrdit, že opravdu použít nadávku na správném místě je velmi vhodné a je to um.

Takže Češi v dabingu používají nadávky více? Nebojí se toho?

Já si myslím, že ano. I Slováci vnímají, že české filmy jsou v rámci nadávek nebo českých expresivních vulgarismů mnohem více peprné.

Jak hodnotíte slovenské dabingové scenáristy?

I to prošlo nějakým vývojem. Já jsem zastáncem, že není dobré, když jeden člověk dělá překlad i úpravu, což dříve bývalo, protože ten materiál pak nepodléhá dvojí kontrole. I v letadle sedí v kokpitu dva lidé, ale pilotovat může jen jeden. Ve studiu teď máte kromě herce a režiséra ještě jednoho člověka, který kontroluje. Pracovníci pak nejsou v rámci projektu tak zainteresovaní, nemají ten scénář jako své dítě. Víc hlav, víc ví. Mnohokrát se mi už stalo, že noví lidé, kteří přišli do dabingu, se snažili scénář vylepšovat vtipy a překlady tak, aby působil co nejblíž hovorovému jazyku.

Slováci nicméně na české produkci vyrostli. Ovlivnilo je to nějak?

Dokud ještě nebyly pohádky dabované do slovenštiny, nebyl dostatek filmů pro dětskou skupinu, tak děti některé výrazy vůbec nepoužívaly ve slovenštině. To samozřejmě není na škodu, ale v první řadě bychom si měli zlepšovat gramatiku i vyjadřování v rodné řeči, až pak přejít na cizí jazyk.

Je to důvod, proč u vás začal platit zákon, že veškerá produkce pro děti do 12 let musí být nadabovaná?

Řekl bych, že ano. Dám příklad. Slovenské dítě třeba nedokázalo říct, co jsou to „topánky,“ ale vědělo, že jsou to bačkůrky. Nebo borůvky – „čučoriedky“. Takové výrazy se často mixovaly a opravdu ta televize má silnou moc, především tedy pro nedotčeného, čistého diváka, který u ní vyrůstá a svou řeč se teprve učí.

Budou současní slovenští puberťáci ještě rozumět češtině tak dobře jako generace, která vyrostla v devadesátkách, kdy streamovací služby nebo kabelová televize ještě nebyly samozřejmostí?

Určitě lépe, než by český puberťák rozuměl slovenštině, protože ten nevyrostl na slovenském dabingu. A je to zvláštní, že se mu tak brání. Přitom Češi například milují slovenské písničky. Ale při sledování filmů jako by nastal nějaký blok. Vše, co je natočeno ve slovenštině – i když jde třeba o Slováka v českém filmu, se pro Čechy musí automaticky předabovat. Češi si to často kladou jako podmínku účinkování ve filmech a seriálech.

Teď se například na Netflixu objevil film Známí neznámí, který je napůl natočený v češtině, napůl ve slovenštině, kde herci své role ztvárňují ve svých mateřských jazycích. Je to cesta do budoucna?

Určitě ano. Ať chceme nebo ne, máme společné kořeny a ty nezapřeme. Měli bychom to přijmout a podporovat se, protože v jednotě je síla.

Jak s dabingovým trhem zamíchal vstup streamovacích služeb, jako je HBO, Netflix nebo Disney+?

Zásadně. Třeba Disney má hodně produkce nejen pro dospělé, ale taky pro děti. A protože pohádky musí být nadabované, odstartoval tady zhruba před dvěma lety, kdy se ten projekt začal připravovat, neskutečný přetlak práce. Navíc se do slovenštiny začaly dabovat i kinofilmy, což do té doby moc nebývalo. Kdyby nebyly streamovací služby, nevím, jestli bych ještě daboval. Do té doby bylo málo práce, spousta lidí se tou dobou dokonce stěhovala do Čech, kde si hledali práci třeba v divadlech, i přestože měli přízvuk.

Vzniklo od té doby i více dabingových studií?

Ano. Především ale expandovala už existující studia. Musela často dokonce stavět nové prostory, aby poptávku streamovacích služeb uspokojila. Já sám teď působím v jednom ze studií, kterému se velmi daří.