Fakta a mýty o bioplastech. Proč nepatří do žlutých popelnic a kdy se opravdu rozloží?

Je to téma, které budí emoce. Na jednu stranu jsou prezentovány jako cesta, jak se vymanit z tun plastového odpadu, jímž jsme si zamořili planetu. Na stranu druhou mají bioplasty odpůrce, kteří tvrdí, že jsou v podstatě chimérou, která vzniklou situaci nevyřeší. Protože se v přírodě špatně rozkládají, jejich technologická recyklace je omezená a výrazně se nesníží ani množství produkce jednorázových obalů.

Chceme‑li ale správně argumentovat, měli bychom mít v první řadě jasno o tom, co bioplasty vlastně jsou. „Termín ,bioplasty‘ je nepřesný, neměl by se proto používat, neboť zahrnuje celou škálu plastů s různými vlastnostmi,“ upozorňuje Hynek Beneš z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR. „Předpona bio‑ zde totiž může znamenat, že byl plast vyroben z obnovitelných přírodních zdrojů, anebo také to, že se jedná o plast biologicky rozložitelný. V současnosti jsou bioplastů stovky druhů a každý má trochu odlišnou výrobu, vlastnosti i využití,“ vysvětluje.

Opravdu se rozpadnou?

Právě odlišné vlastnosti těchto plastů pak podmiňují, zda si s nimi příroda poradí. „Plastů získaných z obnovitelných surovin je řada a mohou být biologicky nerozložitelné nebo rozložitelné. To záleží na jejich chemickém složení a struktuře. Například kyselina polymléčná (PLA) je vyráběna z obnovitelných surovin a je kompostovatelná, tedy biologicky rozložitelná.

Naproti tomu takzvaný „bioPET“ je po chemické stránce stejný jako běžný PET (polyethylentereftalát), který je biologicky nerozložitelný. Při posuzování biologické rozložitelnosti tak nehraje původ suroviny, ze které je plast vyroben, žádnou roli,“ uvádí Hynek Beneš.

Podle Petra Novotného z Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) je recyklovatelnost prostřednictvím biologických procesů podmíněna dvěma faktory: „Musí být pomocí mikroorganismů rozložitelný na CO₂ s využitím stejných procesů, které probíhají v přírodě,“ říká s tím, že po rozkladu nesmí v kompostu zůstat žádné viditelné části. „Bioplast také nesmí negativně ovlivňovat proces kompostování, nemá mít záporný dopad na kvalitu výsledného kompostu,“ doplňuje.

Ivan Baťka: Kdo nemá pořádek doma, nebude ho mít ani ve své firmě

5. 1. 2023 ▪ 16 min. čtení

Kam s ním?

Do popelnice hnědé, či žluté? Na kompost, nebo raději na skládku? Domácnosti mnohdy nevědí, jak optimálně s těmito druhy plastů naložit. Do hnědé popelnice je, jak objasňuje Petr Novotný, za určité situace vhodit můžeme. „Platí to ale jen pro plasty, které mají certifikaci pro rozložitelnost v kompostu,“ zmiňuje jednu z podmínek a přidává druhou: „Je také třeba, aby byl obsah popelnice odvezený a zpracovaný v zařízení, které si s bioodpady poradí.“ V žádném případě ale výrobky z kompostovatelných plastů nepatří do domácího kompostu, který míváme na zahradách, zdůrazňuje Hynek Beneš.

Oba odborníci se pak shodují na tom, že bioplast rozhodně nepatří do žlutých odpadních nádob. „Může výrazně zkomplikovat recyklaci směsného plastového odpadu,“ upozorňuje Hynek Beneš.

Ulehčí planetě od obalů?

Beneš se zároveň netají tím, že v eliminaci jednorázových plastových obalů nejsou biologicky rozložitelné plasty samospásným řešením. „To vyřeší fungující systém odpadového hospodářství, a především naše zodpovědné chování, což je spojené s osvětou zaměřenou na redukci přebytečných jednorázových obalů,“ apeluje na nutnou změnu návyků.

Chemický průmysl

Stáhněte si přílohu v PDF

Biologicky odbouratelný plast se podle Beneše rozkládá v několika fázích, dokud z něho nevzniknou jednoduché molekuly, především oxid uhličitý a voda. „Kompostovatelné plasty jsou navrženy tak, aby všechny fáze rozkladu proběhly dostatečně rychle a efektivně v průmyslovém kompostu, nikoliv však v domácím. V něm je jiná teplota, vlhkost, mikrobiální populace a podobně. Tedy zcela jiné podmínky, které nezaručí kompletní rozklad plastu. Výsledkem pak může být pouze rozpad na plastové mikročástice, takzvané mikroplasty, či částečně zdegradovaný plast,“ zmiňuje limity takové recyklace.

Zásadní je v tomto ohledu dobře nastavená koordinace mezi výrobci bioplastů a následně jejich zpracovateli, domnívá se Petr Novotný, který jako inspiraci jmenuje třeba italské konsorcium Biorepack. „Konsorcium sdružuje firmy od výrobců bioplastů po provozovatele kompostáren, což vede k jednotnému a funkčnímu systému, který zajišťuje správné využití bioplastů,“ doplňuje.

Taková úroveň kompostování rozložitelných plastů ovšem zatím v českých podmínkách nepanuje. Syntetické plasty proto tato alternativa nevytlačí. To se ale nepředpokládá ani z dlouhodobého hlediska. Syntetickým plastům pořád nahrává do karet jejich recyklovatelnost. „Opětovně se využije materiálová podstata plastového výrobku, čímž se snižuje spotřeba primárních surovin, především ropy, i množství produkovaného odpadu,“ dodává Hynek Beneš.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Chemický průmysl.