Jak se přihodí, že se poslancem stane i úplný hlupák

Poslankyně hnutí ANO Berenika Peštová si ve sněmovně v rámci tradičního nadávání na Českou televizi postěžovala, že redaktoři kladou SUBMISIVNÍ otázky. Vysvětlení tohoto bizarního výroku může být dvojí. Buď paní poslankyně chtěla říci „sugestivní“ a místo toho na sebe zcela freudovsky prozradila, jaké otázky by si přála od novinářů dostávat. Nebo jednoduše nemá tušení, co výraz „submisivní“ znamená. Předcházející sněmovní výkony paní poslankyně přitom mírně favorizují druhou možnost.

Ať tak nebo tak, vede nás to ke znepokojivé otázce po intelektuálních kvalitách členů Poslanecké sněmovny. Vedle poslankyně Peštové můžeme vzpomenout třeba Miloslava Röznera z SPD, kterých nechtěl „zabrušovat, aby nemusel vybrušovat“, Lubomíra Volného, který kolegům hrozil slovy „jestli tady pudeš, dostaneš flákanec“, či na noční blábolení řady no name poslanců, které k řečnickému pultíku vyhnaly obstrukční povinnosti. Další držitele mandátů pak před odhalením jejich pohublých mentálních kapacit chrání jen to, že pro jistotu neříkají vůbec nic. Jak je vlastně možné, že se do vrcholných funkcí dostávají lidé, o jejichž způsobilosti lze důvodně pochybovat?