Katargate: Jak osekat korupční chobotnici. Europarlament dál řeší aféru, jakou Brusel dekády nepamatuje

Kdo ví, ale možná to Marka Tarabellu mrzelo úplně nejvíc. Belgický socialista tráví už několikátý týden ve vazbě kvůli obvinění z přijetí úplatků. A k téhle realitě přibyl na začátku dubna vyhazov z oblíbeného Pivního klubu – na půdě europarlamentu se v něm představují pivovary z celého světa. Tarabella, občan pivní velmoci, si musel povzdechnout.

Belgický politik je jedním ze současných či bývalých europoslanců a jejich spolupracovníků, kteří uvízli v síti aféry Katargate. Nejznámějším jménem je nyní už bývalá místopředsedkyně sněmu Eva Kailiová, která byla podobně jako Tarabella zatčena. Na další čeká zatykač. Ústředním bodem aféry jsou vlády Kataru, Maroka a také Íránu, které se měly penězi, dary a placenými cestami snažit ovlivnit hlasování poslanců ve svůj prospěch.

Skandál vypukl loni v prosinci a zanedlouho by mělo vyvrcholit jedno jeho dějství. Evropští poslanci budou hlasovat o nových pravidlech ve sněmu, která by měla opakování podobných afér minimalizovat.

Hlavou korupční chobotnice byl podle belgických vyšetřovatelů Antonio Panzeri, který měl jako bývalý europoslanec volný vstup do sněmu i po vypršení mandátu. Italský politik vedl nevládní organizaci, s ní obcházel kolegy v Bruselu včetně Tarabelly a Kailiové a právě přes ni tekly stovky tisíc eur od Kataru a Maroka do kapes europoslanců.

Zákonodárci dostanou v polovině dubna ke schválení čtrnáctibodový plán navržený šéfkou sněmu Robertou Metsolaovou, který by měl ztížit vstup do parlamentu lidem zvenčí. A poslance nutit k důslednějšímu přiznávání barev – hlásit do veřejně přístupného registru, se kterým lobbistou se setkali, kdo je pozval na oběd nebo jim zaplatil cestu za oceán.

Jedním z nejdiskutovanějších bodů byly takzvané friendship groups, neformální poslanecké skupiny přátel. Na půdě europarlamentu jich je bezmála 20 – patří mezi ně i zmíněný Pivní klub – a jejich chod nepodléhá žádným pravidlům. Obvykle fungují jako diskusní spolky. 

Donedávna existovala neformální skupina přátel Kataru, po vypuknutí skandálu ale byla zrušena. Podle vyšetřovatelů se právě pláštík této platformy stal místem setkávání katarských a dalších diplomatů s europoslanci – a také s Panzerim, nyní spolupracujícím obviněným –, aniž by to zákonodárci museli jakkoliv přiznávat. V případě členství v oficiálních delegacích sněmu se podobné schůzky hlásí a zapisují. Je do nich tudíž víc vidět.

„Většina vedení europarlamentu chtěla neformální skupiny při našich debatách úplně zakázat v reakci na Katargate,“ řekla HN dlouholetá europoslankyně a jedna z místopředsedkyň sboru Dita Charanzová (za ANO).

„Pak nám tam ale vyskočil Tchaj-wan, jehož nezávislost na Číně europarlament oficiálně neuznává,“ pokračuje Charanzová. „Neformální skupina přátel Tchaj-wanu je pro nás jediný způsob, jak si udržet společnou platformu, která dává smysl.“

Podle poslankyně se o skupinách přátel proto ještě povede debata. Dosavadní návrh je, že se zruší alespoň pro ty země, kde už existuje oficiální parlamentní delegace.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Nekorunovaným českým králem skupin přátel je europoslanec za lidovce Tomáš Zdechovský. Dochází do řady z nich a třem i předsedá. Konkrétně skupině přátel Bahrajnu, Srí Lanky a Malediv. „Zajímám se o bezpečnost a neformální skupiny jsou cestou, jak se dozvědět unikátní informace přímo z terénu,“ zdůvodňuje to Zdechovský. „Bahrajn je hub tajných služeb, od něj víme všechno o bojovnících Islámského státu.“

Právě o osudu skupin Zdechovského se bude jednat, protože už například existuje delegace parlamentu pro země Zálivu, tedy i Bahrajnu. Sám europoslanec je proti jejich zrušení. „Ať se pro ně zavedou jasná pravidla a všechny schůzky se přiznávají. Rušit je by ale byla škoda, když už v těch zemích máme kontakty,“ říká.

Zdechovský dle svých slov nemá problém s osobní integritou, když se na půdě europarlamentu debatuje o „jeho“ zemích. „Eva Kailiová chodila za poslanci s pozměňováky přímo od Kataru. Copak jsem takový moula, abych jednal stejně třeba u Bahrajnu?“ zmiňuje. „Mám bezpečnostní prověrku a nechci o ni přijít. Vím, jak se chovat,“ dodává europoslanec.

Zdechovský také nejčastěji z českých europoslanců do těchto regionů létá na oficiální cesty. Poslanci na to mají rozpočet necelých pěti tisíc eur ročně. Řada z nich včetně Zdechovského si občas nechá část zaplatit daným státem. Pokud to nahlásí, je to v souladu s pravidly.

Část vedení parlamentu tlačila na to, aby se v reakci na Katargate cesty hrazené třetí zemí politikům zapověděly. Většina ale nesouhlasila s odkazem na omezený rozpočet poslanců. „Cesty placené třetí stranou budou zřejmě stále možné. Jen se budou muset skutečně důsledně hlásit,“ potvrzuje Charanzová.

Letenky hrazené Katarem v době vyjednávání smlouvy mezi EU a Qatar Airways stály v březnu místo vysokého úředníka Evropské komise zodpovědného za dopravní politiku. I on jednal v souladu s pravidly, když cesty ohlásil. Přesto neustál kritiku o střetu zájmů a byl nucen rezignovat.