Sládkovci neskončili, jen se jmenují jinak. Extremismus je stav duše

Pamatujete si ještě na Sládkovy republikány? Ano, správně, byla to ta xenofobně-populistická parta z devadesátých let, která navrhovala vystěhování Romů do Španělska, trestní odpovědnost pro romské děti od deseti let a v ekonomické oblasti prosazovala zavedení referenda o tom, jaké se budou platit daně. Její šéf Miroslav Sládek míval s extrémním programem a ještě extrémnějším výrazivem u bílých Čechů docela úspěch – ve sněmovních volbách v roce 1996 získala jeho formace přes osm procent hlasů.

Proč to připomínat? Správní soud včera rozhodl, že téhle partaji (respektive nástupnické formaci) pozastaví činnost. Kvůli tomu, že nedodává dohledovému úřadu výroční finanční zprávy. Což je dobrá příležitost nejen k připomenutí počátků a dějin politického extremismu v Česku, ale zejména k upozornění, že relativně silná podpora extremistů je spíše společenskou konstantou, než jen výrazem ekonomické nespokojenosti lidí, na které se zapomíná, jak se nyní často módně tvrdí.