Během noci opakovaně vstávají, protože musí na toaletu. Kamkoli přijedou, nejprve řeší, kde si odskočí. Bojí se cestovat, omezují společenský kontakt. Tak popisují své obtíže lidé, kteří se potýkají s hyperaktivním močovým měchýřem. Na celém světě je jich asi půl miliardy.
Nepříjemná porucha, při které mozek dostává falešné signály o naplnění močového měchýře, se tradičně řeší pomocí léků nebo chirurgickým zákrokem. Nově by ale pacientům mohla pomoci méně riziková forma léčby založená na takzvané neinvazivní neuromodulaci, se kterou přišla česká firma Stimvia. „Jako jediní na světě jsme prokázali, že jsme neinvazivní metodou schopni zasáhnout hluboké struktury v mozku, kde vzniká příčina mnoha chronických onemocnění způsobených nerovnovážnou aktivitou dílčích částí mozku,“ představuje průlomovou technologii CEO společnosti Stimvia Lukáš Doskočil. Přístroj, který chce firma v blízké době uvést na trh, dokáže tuto rovnováhu opět nastavit tím, že v mozku aktivuje ta centra, která jsou v útlumu, a naopak potlačí činnost oblastí, které vykazují aktivity příliš mnoho.
Nejlepší výsledky má zmíněná technologie v léčbě hyperaktivního močového měchýře. Pro terapii tohoto onemocnění už je metoda neinvazivní neuromodulace schválená a v klinických studiích pomohla 80 procentům pacientů.
Během čtení dětem přístroj provádí léčbu
Léčba se klinicky testuje od roku 2020, za tu dobu si zařízení vyzkoušelo více než 200 pacientů. „Urolog mi nejprve předepsal léky. Když po nějaké době přestaly účinkovat, vyzkoušeli jsme jiné, ale ani ty nepřinesly dobrý výsledek. Poslal mě tedy ke specialistovi, který mi doporučil tento přístroj,“ popisuje svou zkušenost s technologií URIS osmatřicetiletá Petra, která si své příjmení nepřála zveřejnit.
K lékaři ji přivedly bolesti břicha a neodbytná potřeba chodit opakovaně na toaletu. „Pracuji jako účetní asistentka a bylo mi trapné odcházet neustále z kanceláře. Všímaly si toho i kolegyně a ptaly se mě, proč chodím tak často,“ vypráví o nepříjemných okolnostech, které ji donutily řešit situaci s odborníkem.
Poté co si Petra přístroj vyzkoušela v ordinaci a naučila se ho používat, mohla si zařízení odnést na tři měsíce domů a provádět stimulaci sama. „Není na tom nic složitého. Musela jsem jen najít v podkolenních jamkách správné místo, kam připevnit elektrody, pak zapnout přístroj a nastavit intenzitu impulzů,“ vysvětluje. Stimulace je podle ní bezbolestná, projevuje se jen mírným kmitavým pohybem nohou. Potřebnou půlhodinu na každodenní terapii našla Petra vždy večer při uspávání dětí: „Lehla jsem si na postel, četla jim knížku a přístroj mezitím pracoval.“ Používání aparátu bylo pro ni tak jednoduché, že neměla problém vzít si ho s sebou i na dovolenou.
Stimvia
Společnost založil v roce 2014 Lukáš Doskočil pod názvem Tesla Medical.
Navázala na přípravnou fázi projektu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který se věnoval léčbě hyperaktivního močového měchýře.
Firma vyvinula technologii URIS, pomocí které je možné stimulovat neinvazivní cestou hluboké struktury v mozku, kde vzniká řada chronických onemocnění.
Unikátní know‑how má společnost chráněné více než 100 patenty udělenými v různých zemích světa.
Výsledek se dostavil už po pár týdnech. Urgence přestaly být tak časté a po skončení tříměsíční terapie už neměla Petra žádné obtíže. „Z celé léčby jsem byla nadšená. Jediný problém, na který jsem narazila, byl gel, který se aplikuje na místo v podkolenní jamce, které je v kontaktu s přístrojem. Mám totiž citlivou pokožku a gel mi způsoboval ekzém. To se ale dalo snadno vyřešit hojivou mastí a v léčbě mi to nijak nebránilo.“
Nejvíc teď Petra oceňuje fakt, že už nemusí v noci vstávat nebo odcházet neustále od rozdělané práce. Léčba jí kromě toho ulevila i finančně. Na léky, které předtím užívala, totiž musela doplácet. „Teď už přístroj tři měsíce nepoužívám a cítím se dobře. Pravidelně si dělám testy a výsledky jsou stále skvělé,“ hodnotí účinek léčby pacientka.
Navigovat ten správný nerv
Technologie URIS funguje na principu stimulace konkrétního nervu pomocí elektrod přiložených na kůži pacienta. Podobná povrchová metoda už se v předchozí praxi využívala, nebyla ale schopná ovlivnit selektivně příslušný nerv, takže stimulovala všechny nervové dráhy v dané oblasti. To mělo za následek zkrat v přenosu nervového signálu do mozku, což omezovalo účinnost léčby.
Další alternativou je takzvaná sakrální neuromodulace, při které lékař vloží elektrodu přímo do těla pacienta ke konkrétnímu nervu tak, aby nedocházelo ke stimulaci ostatních drah. „Tato metoda je zatím pro mnoho lidí jediným řešením, které jim s léčbou dané nemoci pomáhá,“ říká vědecký sekretář České urologické společnosti Jan Krhut. Zákrok však není bez rizika a nezaručuje trvalý efekt.
Nová metoda léčby pomocí technologie URIS spojuje výhody obou dvou postupů. Dokáže zacílit na přesně danou nervovou dráhu a ovlivňovat mozkové struktury, které močový měchýř řídí, přičemž nevyžaduje invazivní zásah do těla pacienta. Léčba je navíc spojena jen s nepatrným množstvím rizik a vedlejších příznaků, které se objevily pouze u jedné setiny procenta případů. „Právě vynikající poměr mezi klinickou účinností a zanedbatelným rizikem nežádoucích účinků činí tuto léčbu unikátní,“ potvrzuje Krhut.
Miniorgán se dá vypěstovat z kohokoli. Na něm se otestují různé léčby a zvolí se ta ideální
Zařízení je také výrazně levnější než v případě invazivní neuromodulace, tedy zavedení elektrody přímo do těla pacienta. „Náklady na provedení tohoto zákroku se pohybují na úrovni 400 až 600 tisíc korun za jednu operaci, přičemž tuto částku musí pojišťovny zaplatit najednou s vidinou toho, že pacient bude za sedm až 10 let potřebovat další operaci,“ upozorňuje Doskočil. Platba za přístroj URIS je oproti tomu rozložena do let podobně jako u léků. „Pojišťovny navíc budou platit až v momentě, kdy prokážeme u pacienta účinnost. Za stejný rozpočet jsme tak schopni léčit až dvacetinásobně větší počet pacientů,“ dodává.
V Česku má za sebou přístroj URIS klinické zkoušky a probíhá vyhodnocování možnosti jeho zařazení do systému zdravotní péče. V rámci tohoto procesu se na základě klinické evidence hodnotí, nakolik je zavedení nové léčebné metody ekonomicky efektivní. „Kvalitní život má kupodivu cenovku. Je to hodnota, které se říká QALY (quality‑adjusted life year, pozn. red.). Stanovuje náklady na získání roku kvalitního života pacienta. V tuto chvíli je to zhruba 50 tisíc eur, tedy přes milion korun,“ objasňuje Doskočil. Tím, jak populace stárne, jsou zdravotnické systémy stále víc zatížené a každá nová léčba se hodnotí s ohledem na to, zda je efektivnější a levnější než ta současná. „Připravili jsme analýzy, kde jsou všechny propočty různých alternativ, včetně dopadu na veřejný rozpočet,“ pokračuje Doskočil. Z těchto analýz vyplývá, že se rozšíření léčebné metody pomocí přístroje URIS zdravotnickému systému vyplatí, pokud udrží jeho cenu pod limitem tří tisíc dolarů. Doskočil věří, že ještě letos bude léčba pomocí přístroje URIS v úhradách zdravotního pojištění.
Méně plen, léků a plýtvání vodou
Pokud se léčba hyperaktivního močového měchýře pomocí povrchové stimulace rozšíří, může to mít pozitivní dopad i na životní prostředí. Především díky tomu, že pacienti mohou přístroj mezi sebou sdílet a používat ho opakovaně. Zatímco zařízení implantované přímo do těla pacienta invazivní metodou slouží jen jednomu pacientovi, přístroj stimulující mozek neinvazivně využije za dobu jeho životnosti 50 až 100 pacientů.
Léčba, která pomůže odstranit potíže spojené s onemocněním močového měchýře, zároveň předchází plýtvání vodou a jednorázovými hygienickými pomůckami. Podle údajů společnosti Stimvia je jen v Česku 533 tisíc pacientů trpících inkontinencí způsobenou hyperaktivním močovým měchýřem. Jejich spotřeba jsou asi dvě pleny proti úniku moči denně, a za rok jich tedy spotřebují až 400 milionů kusů.
Rozdíl je patrný i na spotřebě vody. Při špatné funkci močového měchýře pacient chodí neustále na toaletu, což vede k častému splachování a plýtvání vodou. Při použití stimulátoru se počet „odskočení“ sníží o 27 procent a tím klesne i množství vody použité při splachování. Metoda je prospěšná i díky radikálnímu snížení farmakologické léčby, díky čemuž klesne vylučování metabolitů do půdy a do odpadní, povrchové, podzemní i pitné vody.
Posun v léčbě Parkinsonovy nemoci
Zatímco nežádoucí vedlejší účinky jsou u neinvazivní neuromodulace mizivé, ukazuje se paradoxně jeden vítaný: léčba spolu se zlepšením fungování močového měchýře zmírňuje u některých pacientů i projevy jiných neurologických onemocnění.
Při klinických studiích se objevili lidé, kteří měli kromě hyperaktivního močového měchýře další potíže, například Parkinsonovu chorobu nebo syndrom neklidných nohou. „Od těchto pacientů jsme dostali zpětnou vazbu, že jim léčba pomáhá i v těchto symptomech,“ upozorňuje Doskočil. Zmíněná onemocnění jsou často souběžná, podle Doskočila trpí hyperaktivním močovým měchýřem 70 procent pacientů s Parkinsonovou nemocí. Také syndrom neklidných nohou může mít s poruchou močového měchýře přímou souvislost, i ten má totiž pravděpodobně příčiny v hlubokých strukturách mozku.
Příznivé účinky neinvazivní neuromodulace na několik onemocnění současně tedy naznačují, že by se tato metoda mohla v budoucnu využívat i k léčbě dalších neurologických nemocí. „Určitě věřím, že se to podaří. Protože mozková centra jsou natolik komplikovaná a tvoří navzájem propojené sítě, že si dokážu představit, že ovlivněním jedné části těchto sítí můžeme ovlivnit chování mozku jako celku,“ potvrzuje Krhut.
Potenciál vidí Stimvia u více než 30 nemocí spojených s centrální nervovou soustavou, například u syndromu dráždivého tračníku, fekální inkontinence, neplodnosti, poruch erekce a předčasné ejakulace, migrény a dalších onemocnění.
Nejbližší technologie, která má podobný rozsah použití jako neinvazivní neuromodulace, je takzvaná deep brain stimulation (DBS). Elektrody jsou při ní přímo zavedené do hlubokých struktur mozku, kde působí na příslušná mozková centra. Tato metoda se používá pro léčbu Parkinsonovy nemoci. Ve srovnání s povrchovou stimulací je intenzivnější, efekt se dostaví okamžitě. Jedná se však o invazivní zákrok, který s sebou nese větší množství rizik a vedlejších účinků.
Technologie neinvazivní stimulace přináší sice pozvolnější účinek, mohla by ale být při léčbě Parkinsonovy nemoci vhodná pro širší spektrum pacientů.
Stáhněte si přílohu v PDF
Na výrobě přístrojů chce Stimvia spolupracovat s brněnskou firmou SMS InfoComm, která patří pod tchajwanského výrobce elektroniky Wistron. Společnost projevila zájem podílet se na vývoji technologie URIS i na sériové výrobě. „Chtěli bychom, aby se přístroje vyráběly v Česku. V tuto chvíli se nabízí Brno, ale je to ještě předmětem jednání,“ říká k tomu Doskočil.
V oblasti neinvazivních léčebných metod patří Stimvia k průkopníkům, výzkum začala už v roce 2014 a s unikátní technologií míří na světový trh. „Máme už více než 100 patentů v různých zemích světa. Naším cílem je v řádu několika let léčit desítky milionů pacientů,“ plánuje Doskočil.
Metoda podle něj zásadně zefektivní léčbu. Jen v Česku je pacientů s hyperaktivním močovým měchýřem více než milion, a pokud by se všichni chtěli léčit současnými postupy, představovalo by to pro urology obrovský nápor. „Snažíme se maximálně zjednodušit práci lékařům. Přístroj předepíší pacientům stejně jako pilulku a my už pak zajistíme všechno ostatní,“ popisuje Doskočil. Pilotní projekt uvedení technologie do praxe chce se zdravotními pojišťovnami nastartovat do konce letošního roku.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Inovace ve zdravotnictví.
