„Škrtání dotací“ jako další příklad příliš velké vládní improvizace

Rozhodli jsme se omezit neinvestiční dotace, prohlásil ve čtvrtek v projevu zahájeném „za pět minut dvanáct“ premiér Petr Fiala. Znělo to slibně, zvlášť když padla i suma: 46 miliard korun. Šlo by o hodně citelnou úsporu, vždyť i na provozu státu si vláda troufla naplánovat úspory ani ne ve čtvrtinovém rozsahu. Takový škrt by v dotačním balíku, na nějž si část českých podnikatelů tak ráda zvykla, udělal pořádný průvan.

Jenže následovala deziluze. To když jsme se od ministerstva průmyslu a obchodu dozvěděli, že zdaleka největší úspora – celých 18 z 20 miliard připadajících na tento resort – má spočívat v tom, že stát od příštího roku prostě nebude proplácet poplatky za podporované zdroje energií. A břímě, které v době náporu největší energetické krize sňal z občanů, se zase vrátí na účty každého z nás.

Není to přitom poslední obrat, který ministerstva a jejich mluvčí stihli během pár desítek hodin udělat. Ten poslední by mohl znamenat, že je vláda odhodlána jít do souboje o solární a další dotace. Pokud vůbec ví, jak dotační hlavolam rozseknout.