Co si vzít z Václava Smila. Slavný vědec je mnohem „zelenější“ než jeho český obraz

Václav Smil je uznávaný vědec a nepřehlédnutelná osobnost, ovšem žije za oceánem, do české kotliny cestuje velmi zřídka a do veřejné debaty prakticky nevstupuje. O to intenzivnější byl „nálet“ takřka osmdesátiletého Smila na českou mediální a vlastně i politickou scénu v posledních svou týdnech. Rozhovory s ním zazněly v rozhlase, televizi, řadě zpravodajských serverů, vystoupil na konferenci o energetice a promluvil i na univerzitě, kde v šedesátých letech studoval. Reflexe jeho výroků tiskly noviny, zahltily sociální sítě a lidé si je sdíleli i napřímo. Určitě ne proto, že Smilovy knihy po léta recenzuje a nadšeně chválí Bill Gates a – to kdyby někomu jeden miliardář s Aspergerovým syndromem nestačil – doporučují ho i další velikáni podnikatelského světa.

Smilova slova zní tak hlasitě, protože vyjadřují obavu, která je v Česku z řady historických, ekonomických i geografických důvodů silnější než jinde v Evropě. S využitím dat dokládá, že překotná snaha o odchod od fosilních paliv nestojí na racionálních základech.

Jenže jeho výklad světa je komplexnější, než by se z titulků jako „Nedává to smysl, říká profesor Smil o elektromobilech a zeleném světě“ mohlo zdát. Autor tohoto textu, který měl před deseti lety možnost pořídit jeden z prvních rozhovorů s Václavem Smilem v Česku, si dovolí tvrdit, že snaha využít česko-kanadského experta jako „maskota staré energetiky“ je zcela mimo.