Historie brněnské společnosti Frentech Aerospace sahá do 90. let minulého století. Tehdy se Pavel Sobotka, který 26 let do roku 1990 pracoval v brněnské Tesle, rozhodl pustit do vlastního byznysu. V roce 1991 tak s pomocí nizozemských investorů založil společnost Frentech Aerospace a v roce 2006 zahraniční podíl s kolegy vykoupil. Od té doby je brněnská firma ryze českou společností.
Postupem času si firma vydobyla pevnou pozici v tuzemském i zahraničním leteckém průmyslu a mezi jejími největšími odběrateli jsou kromě Airbusu třeba také Boeing nebo brazilský Embraer. Jako mnohé další společnosti, které podnikají v této oblasti, však Frentech zkoumal i možnosti, jak se svými technologiemi prorazit také do vesmíru. A prorazil. I když se ze začátku jednalo spíše o okrajovou riskantní aktivitu, vesmírný průmysl v posledních letech přináší polovinu tržeb společnosti.
Pandemie koronaviru tento poměr ještě víc posunula na stranu vesmíru – letecký průmysl se zastavil, zatímco odvětví space pandemie zasáhla mírněji. „Za koronaviru jsme ze dne na den přišli o polovinu příjmů,“ říká většinový majitel a ředitel firmy Sobotka. Tržby společnosti se propadly z 211 milionů korun v roce 2019 na 109 milionů v roce 2020. Dominovat budou příjmy z vesmírných aktivit pravděpodobně i v loňských tržbách, i když letectví opět ožilo. Letos se firma plánuje vrátit na vyrovnaný poměr 50/50.
Teď Pavel Sobotka čelí nové výzvě. „V poslední době nedělám nic jiného, než vyjednávám o cenách. Nemám čas ani na odpočinek. Zrovna nedávno jsme seděli v této zasedačce a dohadovali se s Airbusem o cenách za naše zboží,“ vzpomíná ředitel. Nejen že kvůli zdražujícím energiím, vstupům a vysoké inflaci musí i jeho firma zvyšovat ceny, přeorientování výroby na vesmírné odvětví zasáhlo i do výrobních kapacit. Firma teď nestíhá naplňovat představy leteckých společností.
Proč je tak těžké vyjednávat o zdražování součástek s Airbusem, nezdražuje v aktuální situaci také?
Oni mají jiné podmínky, nejsou tak katastrofální, jak jsme si je vytvořili my v Česku. Těžko se jim vysvětluje zdražení, když mají mnohem nižší inflaci. Jednoduše to nechtějí akceptovat a jediné, kde se dá „vyhrát“, jsou ceny materiálů, které vzrostly plošně kvůli situaci na Ukrajině a nedostatku některých surovin.
Dopadá na vás i zdražení energií?
Osvítil mě Duch svatý, i když na žádného nevěřím, a ještě před zdražením jsem nám zafixoval energie za levné ceny. Jenomže všichni ostatní kvůli energiím zdražují, takže veškeré vstupy jsou dražší. Zvedli jsme také zaměstnancům mzdy. Náklady jsou tedy šílené a naše ceny zůstávají stejné, což není vůbec jednoduché.
Co děláte, abyste situaci ustáli?
Nic jiného v poslední době neřeším než ceny, ceny, ceny a zdůvodňování, proč jsou takové, a ne jiné. Už je to opravdu únavné. Jednáme se zákazníky. Posledně jich tady na mě bylo pět. Tak jsme se i pohádali, což se se zákazníky nedělá, ale všechno se vydržet nedá.
Během covidu se letecký průmysl zastavil, jak to vypadá teď?
To už je ta pozitivní zpráva, letecký průmysl se nastartoval. Na přelomu roku poptávka hodně vyskočila. Airbus dokonce plánuje příští rok vyrobit necelých 800 letadel. Pro nás to znamená obrovské množství potenciální práce. Potřebujeme doplnit některé spolupracovníky a ceny jsou špatné. Není jednoduché takovou situaci ustát, jedině dennodenně bojovat. A tlačí na nás čas. Včera bylo pozdě a vyjednávání o ceně trvá týdny i měsíce.
Takže jste už teď ve skluzu?
Nestačíme dodávat – a to je problém. Proto potřebujeme rozšířit výrobní tým o šest či sedm dalších lidí. Teď jich zaměstnáváme kolem stovky. Náš typ výroby přitom vyžaduje řemeslníky, děláme vysoce přesnou mechaniku a prototypovou výrobu. Jenže ti lidé na trhu práce nejsou a personální agentury pro nás nejsou cestou. Chtějí nekřesťanské peníze a nenabízí skoro žádné záruky. Zaučení vyučeného člověka nás stojí zhruba půl milionu korun. Nedávno jsme ale investovali do nové haly a drahé technologie, čekáme na nějaké projekty, a pokud se zadaří, budeme nabírat dalších zhruba šest spolupracovníků. Takže potenciál a zájem o to, abychom to všechno zvládli, rozhodně máme.
Během covidu vás zachránilo i to, že jste se angažovali také ve vesmírném průmyslu, který vám dělal asi 50 procent tržeb. Jak vypadá diverzifikace vaší výroby teď, mění se zpět?
To je pravda, díky vesmírným projektům jsme de facto přežili. Teď za námi chodí klienti z leteckého průmyslu a snaží se nás, ale i jiné firmy ve Francii, Německu nebo Švýcarsku přemluvit, abychom dělali víc a skoro výhradně pro ně. Ale to samozřejmě nikdo neudělá. Spousta firem diverzifikovala svou výrobu během covidu a teď se toho jen tak nevzdá.
Vesmírný průmysl totiž také dlouhodobě roste. Když se podíváme do Ameriky, rozjíždí se tam nesmírně zajímavé a velmi drahé projekty, Čína má za sebou velké úspěchy. Ale i my máme velké zakázky. Dodávali jsme například pro Iridium Next (firma v roce 2012 uzavřela kontrakt na dodávku pěti set kusů mechanismů pro rozevírání slunečních panelů za 1,9 milionu eur – pozn. red.), teď probíhá mise JUICE k Jupiteru, které jsme součástí.
Tato mise, která odstartovala 14. dubna, je zatím největším evropským kosmickým počinem a je vlajkovým projektem ESA. České firmy a instituce v něm dostaly zakázky za 160 milionů korun. Jak jste se na ní podíleli vy a jde zatím všechno podle plánu?
Tam jsme dělali v podstatě dvě věci: mechaniku k rozvíjení ramene na měření magnetického pole pro španělské vývojáře v hodnotě 4,7 milionu korun a také spolu s německou firmou SpaceTech jsme vyvíjeli a vyráběli mechanismus pro anténu podpovrchového radaru RIME za bezmála 19 milionů korun. Tam jsem zaslechl, že byly problémy s anténou, která se nechtěla uvolnit z úchytu, ale vyřešilo se to a zatím vše funguje v pořádku.
The Flight Control Team then commanded the release of the final remaining part of the RIME antenna boom, which extends in the opposite direction.
— ESA Operations (@esaoperations) May 12, 2023
Confirmation of a successful deployment arrived shortly after.
The RIME antenna is now fully released! pic.twitter.com/Q6Fphqwl5n
Jaký, pokud vůbec, měla válka vliv na vaše podnikání ve vesmírném průmyslu?
Chystala se třeba mise s názvem ExoMars, která měla letět už v roce 2022, což už bylo po odkladu kvůli pandemii (původní start se plánoval na rok 2018, pak se odložil na rok 2020 – pozn. red.). Ale na misi se podíleli Rusové, takže se kvůli válce projekt prakticky zastavil.
Stáhněte si přílohu v PDF
Co je v této misi od vás?
Vyráběli jsme část přistávacího modulu. Vypadá jako taková nádoba, ve které je hlavní a záložní padák. Má kuželový kryt, který se ve správnou chvíli díky explozivním aktuátorům odstřelí a otevřou se padáky. Je to celkem zajímavá a důležitá část modulu. Máme tam vyrytá i naše jména. Strávili jsme na tomto projektu několik let. Naši lidé byli ve švédské Kiruně za polárním kruhem, kde se dělaly testy, pak v Americe, kde byly vhodné povětrnostní podmínky, aby tam připravili náš modul k dalším testům. Já osobně jsem byl i v italském Turíně, kde se montoval celý přistávací modul. To je velmi složitá věc a může to dělat jen ten, kdo s tím má zkušenosti, což Rusové právě měli.
Je nějaká naděje, že by se projekt rozběhl znovu?
Asi ano. Zaregistroval jsem zprávy, že by měla Evropa v tomto projektu pokračovat. Dokonce se mluví o roce 2028, tak uvidíme. Teď jsou v podstatě tři možnosti. Buďto nepoletí vůbec, což si nemyslím, protože by se vyhodila spousta peněz a tato mise je pro Evropu nesmírně zajímavá nejen vědecky. Nebo to zvládneme evropskými silami a ruské aktivity nahradíme. To ale nebude dvakrát levné ani jednoduché. Nebo se za pět šest let Evropská vesmírná agentura s Rusy domluví a bude pokračovat v práci, i když je to dnes těžko představitelné.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Letecký průmysl.
