Evakuace těla aneb O budoucnosti ekonomiky duševní a duchovní

Stali jsme se živočišným druhem, který svaly již de facto nepotřebuje. Jistě, tělo by mělo být zdravé a funkční a v ideálním případě atraktivní, ale nic z toho není nutné, přežijete i bez toho. Není třeba být schopen zvedat těžké předměty, přemisťovat je do veliké dálky, rychle běhat atd., abychom přežili. Na to vše máme stroje.

Lidské tělo se v průběhu tisíciletí vymanilo z prokletí Adamova a až na výjimky již není třeba fyzicky pracovat v potu tváře. Potíme se v posilovně, při sportu či tanci – nebo mentálně kvůli stresu –, ale nikoli již pro naši fyzickou obživu. Tato starost již není pro drtivou většinu západní civilizace starostí. Stala se automatizovanou. Jako operační program vašeho telefonu či počítače. Všichni víme, že je tam, že (za nás) „pracuje“, že (za nás) „běží“, ale už pro nás nepředstavuje námahu. Podobně tak i drtivá část toho, co kdysi představovalo hospodářství, běží kdesi v pozadí. Bez námahy.