Zakazovat si úpravy DNA rostlin je evoluční sebevražda

Změny genomu rostlin mají v Evropě stále ještě stopku. Zjednodušení jejich legalizace a uvedení do praxe jsou ale nevyhnutelné, tvrdí expert na molekulární biologii z Biofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky Roman Hobza. V rozhovoru vysvětluje, proč je důležité přizpůsobovat se měnícím se životním podmínkám všemi prostředky, které máme k dispozici.

Hrozí nám, že nebudeme mít v příštích desetiletích co jíst?

Naší bohaté společnosti, kde teď žijeme, to nehrozí vůbec. Hrozí to lidem, kteří jsou na okraji toho bohatství. A to si možná neuvědomujeme. Pracujeme na technologiích moderního šlechtění rostlin a nabízíme je lidem z bohatého světa, kteří je nepotřebují. Zatímco v jiných částech světa jsou lidé, kteří by je velmi uvítali. Na druhou stranu je pravda, že i my se na hranu můžeme dostat velmi brzo. Události posledních let – covid a válka – nám ukazují, že se situace může rychle změnit. Že se dnes máme dobře, neznamená jistotu blahobytu i zítra. Bezprostřední nebezpečí nám nehrozí, ale musíme reagovat na měnící se svět a připravovat se na věci, které přijdou.

Co v současné době nejvíc ohrožuje úrodnost evropských polí?

Samozřejmě změna klimatu. Debata o její existenci je přitom úplně zbytečná. Vše se stále mění, to je podstata evoluce. A my máme za úkol se přizpůsobovat. Lidstvo si občas myslí, že nějakým zázrakem dokáže zachovat současný stav věcí, které kolem sebe právě teď vidíme. To se nám ale nikdy nepodaří. Příroda má obrovskou sílu a stále se někam posouvá. My nevíme kam, ale musíme se snažit přizpůsobit. Teď je to třeba sucho, změna teploty nebo struktury škůdců, kteří se u nás vyskytují. Podmínky pro plodiny se v daném místě stále mění a my na to musíme reagovat buď tím, že začneme pěstovat úplně jiné rostliny, anebo tím, že stávající zachováme a vyšlechtíme je do nových podmínek. To jsme vlastně dělali vždycky. Nové podmínky mimochodem zahrnují třeba i nárůst lidské populace. Proto jsme museli začít šlechtit plodiny pro větší výnos. Vždycky jsme se přizpůsobovali a není důvod, abychom to nedělali dál.

Je dnes zmiňované šlechtění oproti minulému století dramatičtější?

Těžko říct. Dnes to naopak máme svým způsobem jednodušší. Ale tváříme se, že ne. A komplikujeme si to.

Co tím myslíte? Všeobecnou nechuť vůči metodám úpravy DNA?

Někdy přemýšlím nad tím, proč je věda tak často nepřijata, když něco nabízí. Možná je to tím, že podceňujeme humanitní obory. Uznávám, že my jako přírodovědci jsme k nim často arogantní. Občas to slyšíme i z úst politiků, že důležité jsou technické a přírodovědné obory a ty humanitní jsou jakýmsi přídavkem. Já si to nemyslím. Naopak, tu komunikaci jsme úplně nezvládli. Sociologové a psychologové nám mohou pomoci komunikovat s většinovou společností a my je nevyužíváme. Bylo by dobré, abychom se jako společnost uměli všichni shodnout na tom, co nás opravdu pálí, do čeho chceme investovat, jak vidíme naši budoucnost. Jsem v tomto smyslu velkým příznivcem humanitních oborů, které umí témata vykomunikovat. Věda nabízí nástroje, které může společnost využít, anebo ne.

V jakých ohledech váš obor špatně komunikuje?

Narážíme už v terminologii. Název „genetická modifikace“ vznikl kdysi dávno a zakladatelům tohoto směru molekulární biologie pak bylo vytýkáno, že to nenazvali jinak. Protože ten výraz není pozitivně vnímán. Možná by tato metoda byla mnohem lépe přijata, kdyby se na začátku pojmenovala jinak. I proto se dnes hledá spousta slovíček, která to mají opsat. Mluvíme o moderním šlechtění, molekulárním šlechtění…

A to stále mluvíme o stejné technologii?

Ano, i když také tato technologie se mění. Abych to upřesnil: geneticky modifikované organismy jsou takové, které jsou nějakým způsobem hybridní. Obsahují třeba část DNA z jiného druhu. Tímto se dnes ale primárně nezabýváme a zaměřujeme se spíše na malé změny genomu rostlin. Ovšem jsou to změny, které by nastaly zcela přirozeně i v přírodě. Nejde o to, že bychom přírodě vnucovali něco navíc, co sama neumí. Ona to dělá denně. A má před námi náskok miliony let evoluce.

Když říkáte, že příroda by si s tím stejně poradila a genom poupravila, tak proč je nutné do něj uměle zasahovat?

Protože právě třeba chceme zachovat současnou skladbu plodin na polích. Chceme tady mít pšenici a brambory a to by za pár let už nemuselo být možné kvůli podnebí. Paradoxem je, že ti samí lidé, kteří chtějí konzervovat přírodu, aby se nic neměnilo, nás nejvíc kritizují a zároveň nejvíc potřebují. Berou nás jako nepřátele, protože měníme například bramboru, ale my jim naopak můžeme pomoci tu bramboru u nás zachovat, protože ji přizpůsobíme měnícím se podmínkám, a pokud bychom to neudělali, tak by brambora u nás nemohla dál růst. Moderní molekulární biologie navíc umožňuje lokální přístup.

Mohli bychom také šlechtit místní odrůdy pro náš region pomocí jemných zásahů do genomů ve spolupráci s českými šlechtiteli. Rozjet český šlechtitelský program. Asi na tom nikdo nezbohatne tolik, jako kdyby se udělala odrůda vhodná pro celý svět, ale ono to tak nefunguje. Svět se mění a mění se lokálně.

Jenže Evropská unie využívání modifikovaných plodin z různých důvodů nedovoluje. Objevují se obavy z dopadů na zdraví, životní prostředí a další výhrady. Které z nich považujete za nejoprávněnější?

Ty argumenty jsou svým způsobem všechny oprávněné a jsem připraven o tom diskutovat. Většina negativního, co se o novošlechtěných rostlinách říká, se dá vyvrátit. Prodává se u nás alkohol, je možné kouřit a konzumovat látky, které evidentně škodí a umírají na ně tisíce, na světě možná miliony lidí ročně, přitom neznám nikoho, kdo by zemřel na následky upraveného genomu rostlin. Ano, můžete vytvořit rostlinu, která bude obsahovat nějaký alergen, ale než se ten produkt dostane na trh, musí být zkontrolován, jestli něco podobného nevyvolává. Přitom takových alergenních látek máme i tak na trhu spoustu. Genetické úpravy naopak mohou mít ve zdravotní oblasti pozitivní vliv.

Můžete být konkrétnější?

Mnoho lidí má třeba alergii na lepek. Jsme schopni začít vyrábět různé odrůdy pšenice, která bude bezlepková nebo jen částečně lepková. Jestli se to občas nepovede, tak od toho má být právě systém kontrol, který to ošetří tak, aby se taková potravina na trh nedostala nebo aby se tam dostala s jasnou informací o tom, jaké alergeny obsahuje. To se standardně dělá i u plodin, které jsou vyšlechtěné tradičním způsobem.

Někteří kritici z řad ekologů se zase obávají negativního vlivu na životní prostředí. Mohou geneticky upravené plodiny narušit rovnováhu okolního ekosystému?

Tady bych znovu připomněl, že příroda má před námi obrovský náskok. Ona různé varianty, na kterých teď pracujeme v laboratoři, dávno vyzkoušela. Samozřejmě, v přírodě jsou různí vítězové. Některé organismy jsou agresivnější a mají větší schopnosti se rozšiřovat po planetě. A to jsou ty, které vidíme kolem sebe. Kdyby nebyly tak silné, nepřežily by. My jsme vítězi velké soutěže. Příroda to za nás testuje už miliony let. A jestli si myslíme, že když tu teď začneme něco tvořit na bázi genetické modifikace a najednou přírodu doběhneme nebo předběhneme, tak to se určitě nestane. Sama příroda je důkazem, že nic šíleného se neděje. Jediné, co se děje, je neustálá změna, na kterou musíme reagovat. Jako lidstvo jsme v tuto chvíli na špičce vývojového běhu, takže můžeme věci ovlivňovat. A když si to zakážeme, popřeme celou evoluci, ve které vyhráváme. Pokud si nedokážeme sami pomoci – když toho schopni jsme –, tak si skoro nezasloužíme tu dál být.

Co myslíte tím, že musíme na změny reagovat?

Mnohokrát jsem se bavil s kolegy o tom, jak s naší krajinou zamával kůrovec a čí to byla chyba. Lesníků, kteří kdysi vysázeli smrkové lesy? Nebo nás, že jsme si toho nevšímali? Nevím, kdo je viník. Ale rozhodně je to kombinace různých věcí, které musely přijít, a my už teď víme, že mohou přijít jiné a podobně nebezpečné. Statistika je neúprosná. Co se týče dnešních plodin, jsou to často monokultury. Když se objeví parazit, který je bude plošně likvidovat, což se jednou za nějaký čas stane, a my nebudeme schopni rychle reagovat, přijde hladomor. Ty před několika generacemi byly i u nás, v jiných částech světa jsou stále. Musíme si uvědomit, že to není problém někoho jiného, pořád jsme součástí stejné planety.

Je to jakási naše sebestřednost, že nechceme věci měnit k lepšímu. Protože nás to teď zrovna nebolí. Ale pak už třeba bude pozdě, protože svět se změní tak rychle, že nebude čas na to reagovat.

Máte vy sám nějakou obavu v souvislosti s budoucím rozvojem genetické modifikace organismů?

Obávám se toho, že se náš sektor stane doménou velkých ekonomických subjektů a potom ho lidé budou zase vnímat negativně. Bude to jednoduše zisková záležitost. Profit bude na prvním místě a teprve na druhém bude cokoli jiného, co by mohlo být prospěšné pro lidstvo. A přitom by to tak nemuselo být, protože naše technologie je relativně levná. Je škoda z ní udělat byznys pro celý svět. Lokálně se dá pracovat na spoustě zajímavých věcí. My jsme připraveni, stále se snažíme udržet dobré vědecké zázemí i tady v Česku. A je to relativně těžké, protože legislativa opravdu není úplně přející. Ale když sledujeme naše kolegy, kamarády, studenty, kteří odcházejí do zahraničí a zakládají tam úspěšné start‑upy, které jsou zaměřené na moderní šlechtění, do jisté míry závidíme a zároveň chápeme, že tam mohou využít svůj potenciál naplno.

Jak se postoj Evropské unie k této otázce vyvíjí? Je nějaká změna legislativy reálná v dohledné době?

Není jen reálná, je v podstatě nutná. Protože jinde ve světě už se to děje a my nemůžeme Evropu zabarikádovat a tvářit se, že tyto technologie nechceme. Zvlášť proto, že už sem dovážíme některé plodiny, například sóju, která je geneticky modifikovaná. Jsme v tomto trochu pokrytci. Navíc této konkurenci už nepůjde dál čelit, protože postupy moderního molekulárního šlechtění po sobě nezanechávají stopy. Můžete klidně tvrdit, že příroda vytvořila novou verzi, a pokud nepřiznáte, že jste to byl vy, nikdo to nepozná a nemůže vás ani odsoudit. Tohle vědecký svět ví. Takže ono se to zkrátka dříve nebo později musí otevřít i u nás a politici si to už také uvědomují. Když jsme s nimi na toto téma před časem jednali a upozorňovali jsme, že jednoho dne ta změna nastane, říkali jsme jim: Dávejte si pozor, abyste lidi neovlivňovali moc negativně, protože jednou budete muset otočit. A pak se vám to bude o to hůř prosazovat.

HN BeNative

Opomíjené obilniny se hlásí o slovo

▪ 10 min. čtení

Takže vy teď děláte výzkum s jasnou vizí, že se u nás uplatní?

Základní výzkum je svobodný. Nás se v laboratoři netýkají žádná výrazná omezení. Můžeme svobodně zkoumat a to je dobré. Nicméně aplikovaný výzkum můžeme dělat jen za zdmi našich vědeckých ústavů. A když vám něco funguje v laboratoři, ještě to neznamená, že to bude stejně dobře fungovat i na poli, kde je spousta dalších vlivů. Máme tedy sice něco připraveného, ale než to sami zemědělci otestují, nemůžeme si tím být stoprocentně jistí. Proto teď potřebujeme partnery v agroprůmyslu, kteří s námi budou spolupracovat.

Jak EU podporuje vědecké instituce zabývající se metodami editace genomů rostlin, když přitom zakazuje uvedení těchto metod do praxe?

Pro nás je v současné době legislativa důležitější než finance. Takže na prvním místě potřebujeme legislativní změny. A věřím, že to pak půjde ruku v ruce. Když to zákony umožní, finance si cestu najdou. Myslím tím finance pro zemědělce, aby mohli nové technologie uvést do praxe. O nás nejde, základní výzkum je o tom, že si hrajeme, zkoušíme a publikujeme naše nápady, tím to většinou skončí. Často v různých grantových přihláškách jako poslední větu píšeme, že to bude jednou k něčemu dobré.

A věříte ve změnu legislativy?

Někteří kolegové už tomu ani nevěří. Ale já si myslím, že ano. Proto se snažíme navazovat spolupráci a počítat s tím, že se legislativní hráz otevře. Aby nás právě ten korporátní svět nepohltil. Protože oni jsou připraveni. Česko moc připravené není. A přitom bychom zrovna v této oblasti mohli být pionýři, mohla by to být naše doména. Tohle je obor, ve kterém by Česko mohlo být za relativně malé peníze na evropské špičce.

Proměny zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

Uvědomuje si to česká vláda?

Poslední dobou z toho začínám mít dobrý pocit. Někteří politici už vědí, že změna je nutná, jen musí někdo z nejvyšších míst říct: Proboha, tak už ten potenciál využijme! Pár tisíc lidí by tady dokázalo změnit směřování evropského šlechtění, kdyby měli přímou podporu od státu přes agentury a přes ministerské dotační programy. A to nemluvím o velkých dotacích. Desítky milionů u nás mohou udělat ohromné věci.

Co je v současné situaci výzvou pro vás?

Pro mě je teď nejdůležitější komunikace se zemědělci. Díky ní si jako vědci třeba uvědomíme, že některé problémy, které řešíme v laboratoři na modelových organismech, je v praxi vůbec nezajímají. Vidím, že mezi základním výzkumem a zemědělským sektorem je obrovská propast. Přitom je důležité spolupracovat, abychom cílili na to, co zemědělcům opravdu pomůže a co prospěje i celé společnosti. Už se to myslím začíná trochu dařit. Někteří progresivnější zemědělci už za námi chodí sami a zajímají se. I tohle by stálo za větší podporu, abychom měli nějaké distanční platformy, kde se budeme potkávat a spolupracovat.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny zemědělství.