Pravda není, co bývala aneb Postmoderna prokapaná do proletariátu

Vadí vám též, že pravda dnes není to, co kdysi bývala? Člověk se může nad fake news rozčilovat donekonečna, plakat nad roztrhaností světa, neustále se zarážet nad tím, že ten věří této blbosti, tamta oné a další říká takové nesmysly, že z toho hlava stojí a srdce pláče. Člověk může pohlížet s úděsem na rozdělenou společnost tu v Americe, tu na Slovensku, tu v České republice, často v Evropě jako celku. Člověk se může strachovat nad tím, že ničemu nelze věřit, že bude do smrti uzavřen do své sociální bubliny, ze které do širokého světa uvidí tak maximálně skrze dalekohled nějakého číslíčka průzkumů veřejného mínění.

Vadí vám, že jde dnes zejména o pocity než o nějaká tvrdá, objektivní, jasná, měřitelná data? Že se dnes dokonce rozplývají i kdysi tak pevné, jasné a těžko zpochybnitelné mantinely, jako (bylo) například pohlaví?