Na snížení emisí má Česko bilion korun

Vyhazovat plasty do žlutého kontejneru se Češi naučili skvěle. V třídění odpadu je Česko skokanem roku, celkově ale s úrovní životního prostředí zaostává za většinou unijních států. Ukazuje to Index prosperity a finančního zdraví, který sestavuje analytický portál Evropa v datech ve spolupráci s Českou spořitelnou. Studie vychází z veřejně dostupných dat a porovnává evropské státy v deseti různých oblastech, které souvisejí s prosperitou země a kvalitou života jejích obyvatel. V kategorii Stav životního prostředí stojí na špičce tohoto žebříčku Švédsko, Portugalsko a Francie, nejhorší je naopak situace v Řecku, v Lucembursku a na Kypru. Česko se z evropské sedmadvacítky umístilo na 22. místě. V meziročním srovnání se sice jedná o mírné zlepšení, přesto ale Česko zůstává jedním z největších znečišťovatelů Evropy.

Za špatným výsledkem stojí podle expertů především průmyslové emise. Ty meziročně stouply o 11 procent a jsou nyní deváté nejvyšší v Evropské unii. „Vysoké měrné emise Česka jsou ovlivněny významným podílem energeticky náročného průmyslu na tvorbě HDP, exportním zaměřením ekonomiky i nadále značným zastoupením fosilních zdrojů v energetickém mixu,“ zdůvodňuje tento stav tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková. Meziroční zvýšení průmyslových emisí ale vysvětluje tím, že v době pandemie covidu‑19 došlo k poklesu průmyslové výroby. Současný nárůst emisí oproti minulému roku je tedy spíše návratem na standardní úroveň.

Česko každopádně patří mezi nejprůmyslovější země Evropské unie. V loňském roce představoval tuzemský průmysl 26 procent hrubé přidané hodnoty v přepočtu na HDP, což je o sedm procentních bodů více než unijní průměr. „Taková povaha naší ekonomiky vyvíjí i vyšší zátěž na životní prostředí, jehož ochrana si žádá vyšší investice,“ podotýká analytik Evropy v datech Milan Mařík. Dodává, že Česká republika patří k největším znečišťovatelům Evropy, přestože investuje do ochrany životního prostředí 2,6 procenta svého HDP, což je čtvrtý nejlepší výsledek mezi unijními státy. „Je nicméně otázkou, do jaké míry se v současnosti tyto investice využívají na hašení požárů a do jaké míry jako investice, jež se do stavu životního prostředí v budoucnu promítnou,“ dodává Mařík.

Vysoké emise se odráží i ve statistice úmrtí, za kterými stojí špatné ovzduší. Podle mezinárodního Institutu pro zdravotní metriky a evaluaci kvůli němu v Česku ročně zemře přes 3200 lidí. V přepočtu na obyvatele se jedná o 21. nejvyšší hodnotu ze 27 unijních zemí.

Vedle průmyslových emisí je zásadním problémem českého životního prostředí sucho. V posledních dvou dekádách postihlo průměrně 16,25 procenta území státu, což je nejhorší výsledek v celé Evropské unii. Dlouhodobě se zhoršuje i zdravotní stav stromů a jejich schopnost zachytávat oxid uhličitý. Zatímco podle loňského měření dokázaly české lesy ročně zachytit 13 564 tisíc tun CO2, letos tato hodnota klesla na 12 771 tisíc tun. Podle loňského monitoringu Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti jsou v Česku zcela zdravá jen dvě procenta jehličnanů a 13 procent listnatých stromů. Stromy ztrácejí jehličí nebo listí a oslabuje se jejich přirozená obranyschopnost, na které se kromě sucha podepsala i nedávná kůrovcová kalamita. Aby se v budoucnu dalo podobným scénářům předcházet, pracují experti z České zemědělské univerzity v rámci projektu Chytrá lesní krajina na monitorování lesů za pomoci umělé inteligence. V krajině má být instalována hustá síť senzorů a prostřednictvím dronů má pak systém shromažďovat přesná data například o změnách vlhkosti nebo o vývoji teploty v jednotlivých částech lesa při extrémním počasí.

Na adaptaci krajiny na klimatickou změnu získá Česko v rámci Národního plánu obnovy z evropských zdrojů 14,5 miliardy korun. Z této částky chce ministerstvo zemědělství podpořit zadržování vody v lese a především výsadbu smíšených lesů, které jsou odolnější než smrkové monokultury.

Vytřídit kompost nestačí

Zajímavý vývoj nastal v odpadovém hospodářství. V recyklaci odpadu se Česko nejvíce posunulo. „Meziročně jsme si v této oblasti polepšili o šest pozic. Mezi lety 2019 a 2021 se u nás zvýšil podíl odpadů, který se povede recyklovat, o 10 procentních bodů, což není vůbec zanedbatelná změna. V současnosti se tak u nás povede znovu využít 43 procent komunálního odpadu,“ upozorňuje Mařík a pro srovnání uvádí, že před deseti lety to bylo 25 procent a před patnácti lety jen 10 procent. U tohoto indikátoru tak můžeme pozorovat pozitivní trend.

Za tímto posunem stojí pravděpodobně efektivnější likvidace bioodpadu. Ten se v posledních letech začíná více třídit i ve městech, kde dříve lidé neměli k dispozici příslušné popelnice. Třídit odpad ovšem není samospásné, proces recyklace je energeticky náročný a ne vždy je možné vytříděné materiály efektivně využít. Účinnější by tedy bylo snížit množství vyprodukovaného odpadu a v této oblasti se Česko naopak zhoršuje. Na jednoho českého obyvatele připadá ročně 570 kilogramů odpadu, což odpovídá meziročnímu nárůstu o 12 procentních bodů.

Pokud jde o elektroodpad, toho Češi vyprodukují v evropském měřítku relativně málo. Podle analýzy projektu Evropa v datech na jednoho Čecha ročně připadá 16 kilogramů elektroodpadu, zatímco třeba na Švéda 20 a na Němce 19 kilogramů.

Strategii nakládání s odpady v Česku nyní připravuje ministerstvo životního prostředí, které v červnu představilo akční plán Cirkulární Česko 2040. Ten mimo jiné počítá se zálohováním širšího spektra nápojových obalů. „Tato legislativa by se měla týkat PET lahví a plechovek. Nejbližší možný termín, kdy bychom mohli v Česku začít zálohovat, je polovina roku 2025,“ uvedl k tomu ministr životního prostředí Petr Hladík. Kromě toho plán například stanovuje aktivity pro další omezení jednorázových plastů, recyklaci textilu nebo komunálních odpadů.

HN BeNative

V Česku rostou digitální obce

▪ 7 min. čtení

Pozoruhodně dobře si Česko vede v udržování nízkých emisí z dopravy. V přepočtu na jednoho obyvatele tu vzniká jen 1182 kilogramů skleníkových plynů ročně a ve srovnání s ostatními unijními státy je to čtvrtý nejlepší výsledek. Podle Maříka to přitom není zásluhou transportu a skladování, kde se řadíme spíše k evropskému průměru, ale vděčíme za to hlavně osobní dopravě. „Náš vozový park je sice poměrně starý, ale současně máme velmi kvalitní městskou hromadnou dopravu. Greenpeace ve svém letošním průzkumu ohodnotil českou MHD jako 11. nejkvalitnější ve 30 evropských státech, přičemž pražská veřejná doprava se mezi evropskými městy umístila jako čtvrtá nejkvalitnější,“ doplnil Mařík.

Tradičně úsporní jsou Češi také ve spotřebě vody. V této kategorii se Česko umístilo na pátém místě mezi unijními státy. Průměrný Čech vloni spotřeboval 140,89 metru krychlového vody.

Energetická revoluce za více než bilion

Na zlepšení stavu životního prostředí má Česko k dispozici nebývalé prostředky. K projektům na snížení emisí skleníkových plynů může využít dotace z Modernizačního fondu, programu Nová zelená úsporám, Operačního programu Životní prostředí a Národního programu Životní prostředí. Na transformaci uhelných regionů se pak nově zaměřuje speciální Operační program Spravedlivá transformace. „Dohromady máme na proměnu energetiky takový balík peněz, jaký tady nikdy nebyl, přes 1,2 bilionu korun,“ shrnuje Ješátková. Pokud jde ovšem o celkové zlepšení životního prostředí, není to změna, kterou bychom mohli pozorovat během několika málo let. „Index prosperity se významně zaměřuje na emise skleníkových plynů a další faktory související s klimatickou změnou. To jsou ukazatele, jejichž výraznější změnu lze sledovat spíše v rámci dekád než jednotlivých let,“ zdůrazňuje Ješátková.

Má-li Česko přispět ke zlepšení klimatu, musí především snížit množství spalovaného uhlí. To dnes zodpovídá za přibližně 40 procent emisí skleníkových plynů v Česku. „Rychlá dekarbonizace sektoru energetiky v souladu s cílem ukončení využívání uhlí do roku 2033 představuje největší příležitost pro snižování emisí u nás,“ dodává Ješátková. Odstavením uhelných elektráren a modernizací teplárenství lze podle ní ušetřit více než 20 milionů tun skleníkových plynů. Zásadní proměna čeká kromě energetiky také odvětví teplárenství, protože oba tyto sektory jsou dnes významně závislé na uhlí. „Závazek ukončit využívaní uhlí v energetice do roku 2033 obsahuje programové prohlášení vlády. Konkrétní kroky představí Státní energetická koncepce, kterou letos vláda projedná,“ doplňuje Ješátková.

Analytici portálu Evropa v datech vidí možný pozitivní vývoj v technologickém pokroku a v náladě na trhu, která je životnímu prostředí stále více nakloněná. Svou roli v tom může sehrát i evropská legislativa. „V následujících letech budou muset mnohé firmy podle směrnice CSRD zveřejňovat mimo jiné svou uhlíkovou stopu a strategii, jak ji chtějí redukovat,“ odkazuje Mařík na směrnici Corporate Sustainability Reporting Directive o nefinančním reportování. Situaci by mohla zlepšit energetická transformace. Náhradou za fosilní paliva má být kombinace obnovitelných zdrojů a jaderné energie. Takové řešení by podle odborníků z portálu Evropa v datech nejen podstatně snížilo znečištění vzduchu, ale současně i zvýšilo energetickou bezpečnost a soběstačnost Česka. Z analýzy Českých zájmů v EU totiž vyplynulo, že se Rusko v roce 2022 podílelo 54 procenty na dovozu uhlí a 43 procenty na dovozu plynu do Evropské unie. Jako vhodné řešení uvádí autoři analýzy právě vytvoření různorodého energetického mixu zdrojů, které budou snižovat evropskou energetickou závislost na Rusku, a to zejména obnovitelné zdroje a jádro.

Evropská unie si v plánu REPowerEU stanovila ambiciózní cíl dosáhnout podílu 45 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030. „Podle souhrnné zprávy Eurostatu tento podíl v roce 2021 činil 21,8 procentního bodu. Česko s podílem 17,7 procentního bodu zaostává a varující je zejména historický nedostatek ambicí Česka tento podíl navýšit,“ upozorňuje Matúš Púll, manažer pro udržitelnost v České spořitelně, která se na studii participovala. Podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu Česka je podle něj možné zdvojnásobit a banky jsou připraveny to financovat.

Stav životního prostředí: Jak se Česku daří ve srovnání s ostatními státy EU

Náročné bydlení, ale velká solidarita

Kromě životního prostředí je Česko v zadních řadách EU také v dostupnosti bydlení. V této kategorii si v rámci Indexu prosperity dokonce pohoršilo oproti minulému roku. Vysoké výdaje a špatná finanční dostupnost vlastního bydlení Česko řadí – stejně jako v oblasti stavu životního prostředí – na 22. místo mezi členskými státy Evropské unie. Pro pořízení nového bytu je v Česku potřeba 14,9 ročního platu, což je nejhorší výsledek v Evropské unii. Ve srovnání s ostatními zeměmi je v Česku podstatně výhodnější nájemní bydlení, problém je ale s jeho dostupností. Zejména ve velkých městech je náročné adekvátní bydlení za dostupnou cenu sehnat.

Proměny Česka

Stáhněte si přílohu v PDF

Dobrých výsledků naopak Česko dosahuje v kategoriích Solidarita a důvěra ve společnosti, která se zaměřuje na ochotu pomáhat ostatním, důvěryhodnost veřejných institucí a nezávislost médií. Česko si v této oblasti meziročně polepšilo o dvě příčky a těší se osmému místu mezi unijními státy. Za větší mírou solidarity v české společnosti stojí ruská invaze na Ukrajinu, která v Češích vyvolala nebývalou vlnu podpory. Peníze vloni podle britské charitativní organizace Charities Aid Foundation darovalo až 55 procent Čechů a někomu neznámému pomohli dva ze tří českých obyvatel.

Index prosperity a finančního zdraví zpracovává každoročně Česká spořitelna společně s portálem Evropa v datech a Sociologickým ústavem AV ČR. Vychází z analýzy dat získaných v rámci pravidelných sociologických šetření a z otevřených zdrojů, jako je Eurostat, OECD, WHO, Světová banka nebo OSN. V dlouhodobém horizontu tak měří a analyzuje prosperitu Česka a míru finančního zdraví v oblastech, jako je stav ekonomiky, digitalizace a infrastruktury, kvalita trhu práce, vzdělání nebo podnikatelského prostředí.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny Česka.