Dlouhotrvající únava, emoční vyčerpání nebo quiet quitting, kdy zaměstnanec vzdává v práci veškerou snahu a odpracuje naprosté minimum. Vše vede člověka k vyhoření. Podle Psychiatrické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice se potýká se syndromem vyhoření každý čtvrtý Čech. Že jich přibývá, pozoruje i psycholog a zakladatel projektu Terapie.cz Pavel Pařízek. „Z našich vlastních výzkumů, které jsme dělali během pandemie, bylo evidentní, že zátěž vzrostla několikanásobně,“ popisuje v rozhovoru pro HN.
Čím to je, že narůstá počet lidí, kteří se potýkají se syndromem vyhoření?
Nečekaná zátěž pandemie nebo války lidi posune. To jsou společné faktory, kdy máte velké obavy z ekonomického výhledu nebo z toho, že bude například atomová válka, a zatěžuje vás to. Kromě situačních aspektů jsou tam i další. Třeba vývoj práce a pracovních pozic. Dříve bylo zvykem, že jste nastoupili do práce a byli v ní celý život. Tohle už dnes není. Plno lidí má třeba více úvazků naráz. Tohle může být jeden stresor.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.









