Vyšší daně pro hazard? Chybí data o hráčích i černém trhu, varují odborníci

V bouřlivé debatě kolem vládního konsolidačního balíčku stojí multimiliardová oblast hazardu poněkud stranou pozornosti širší veřejnosti. A to i přesto, že na herny, kasina a sázkové kanceláře se valí zřejmě největší změny za poslední roky. Vládní balíček totiž nemění jen oblast daní, ale také hazardní zákon upravující celou robustní regulaci odvětví, ve kterém Češi ročně protočili přes 750 miliard korun, z čehož se 706 miliard vyplatilo hráčům na výhrách.

Legální hazardní provozovatelé hovoří o nepřiměřené šikaně, která jen posílí tuzemský černý trh, vláda nicméně nadále trvá na svém. Podle ní je třeba zvýšit příjmy pro státní rozpočet. Navrhované změny v sázkách a hrách mají podle ministerstva financí přinést do státního rozpočtu navíc přes jednu miliardu korun.

O podobné matematice ale pochybují nejen dotčené firmy, ale také někteří ekonomové. „Konsolidační balíček má jediný cíl. A to rychle zvýšit příjmy státního rozpočtu. To rozhodně není vhodná doba na komplexní debatu o zdanění a regulaci hazardu. I proto v debatě zaznívají výroky, které jsou chybné,“ říká například ekonom Aleš Rod, ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) během debaty Hospodářských novin, která se věnovala právě novému zdanění hazardu v Česku.

Pokud daň přesáhne 26 procent, je neúčinná

Vláda mimo jiné navrhuje výrazné zvýšení hazardní daně u kurzových sázek a živé hry ze současných 23 procent na 30 procent. „Když už se mají daně zvyšovat, děje se tak bez jakýchkoliv analýz. Nejsou tu dopadové studie. Budeme mít jedny z nejvyšších daní v Evropě. Nikdo neví, co to udělá s legálním a nelegálním trhem. Nikdo doteď nevysvětlil, proč to není 26, 28 nebo 35 procent,“ uvedl během debaty také Jan Řehola, právník, bývalý ředitel státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi na ministerstvu financí a dnes ředitel Institutu pro regulaci hazardních her, který zájmy hazardního průmyslu zastupuje.

HN BeNative

Vláda žene sázkaře do náruče černého trhu

▪ 6 min. čtení

Institut v rámci vyjednávání s ministerskými úředníky operuje tzv. Lafferovou křivkou, která ukazuje, že maximální daňové inkaso pro stát se láme na úrovni daně ve výši 26 procent. Ve vyšších hodnotách se už výběr daně snižuje kvůli tomu, že část trhu se přesouvá do černé nelegální sféry. „Nejde o náš argument. Tato křivka pochází z obsáhlé analýzy o 150 stránkách z dílny ministerstva financí z roku 2016,“ dodává Řehola.

Příklady ze zahraničí ukazují, že kurzové sázky se většinou skutečně daní sazbou kolem dvaceti procent, ale existují i výjimky. Hazardní daň se v Česku odvádí z rozdílu mezi přijatými sázkami a vyplacenými výhrami, což ve skutečnosti představuje daň z tržeb. Daňovou zátěž kolem 30 procent mají například také sázkové kanceláře ve Francii, Řecku či Nizozemsku.

„To je pravda, ale například ve Francii je každá druhá sázka nelegální. To přesně ilustruje, jak to dopadá, když se to přežene,“ říká Jan Řehola.

Podkladem pro daňové přiznání bude deník hráče

Možná ještě větší rozruch způsobilo plánované snížení hranice pro zdaňování výher. To kromě firem zatíží zejména samotné hráče. Aktuálně se daní výhry až nad milion korun, nově by to bylo již nad hranicí 50 tisíc. Hráči by si celý rok vedli takzvaný deník hráče, ve kterém by si zapisovali jednotlivé sázky a součet proher a výher. Na konci roku by pak případnou výhru uvedli v daňovém přiznání a řádně zdanili.

Podle řečníků bude prakticky nemožné tuto povinnost kontrolovat a vymáhat. Navíc to zásadním způsobem zatíží také administrativu státu i hazardních firem.

„Navíc jde opravdu o minimum hráčů, kteří se tím živí. Podle našich dat by se to týkalo asi 0,3 procenta hráčů. Z toho jak je to nastavené, by daň z výhry odvedly možná jednotky lidí. Já se vsadím, že fiskální dopad bude negativní. Stát z daní nevybere prakticky nic, ale procento hráčů, které toto opatření vyžene na nelegální trh, bude určitě vyšší,“ dodává Řehola.

S tím souhlasí také člen NERV Rod, který pak argumentuje klasickými ekonomickými teoriemi. „Třeba Beckerova ekonomie zločinu. Pravděpodobnost nespáchání zločinu není dána výší pokuty, ale výší pokuty krát pravděpodobnost odhalení. Pokud zde máme pravděpodobnost odhalení v mlze, toto opatření jen uspíší přechod hráčů do nelegálního hazardu,“ myslí si také Rod. Podle něj dnes nelegální hazard neznamená špinavou hernu někde ve sklepě, ale oficiálně vypadající webovou stránku v češtině.

Hlavní problém vidí v tom, že stát nemá dostatečná data o trhu a při regulaci nemá jasně nastavené měřitelné cíle.

„V této oblasti jsme dělali několik analýz. A vidíme to na místech, kde zrušili hazard úplně. Tato města zároveň zrušila, logicky, úřednická místa, která se této oblasti věnovala. Chybí tam kontinuita sběru dat. Když nemáme data, nevíme, co je dobrá a špatná regulace,“ vysvětluje Rod. Podle něj stát nástroje v legislativě na potírání nelegálního hazardu má. Ale efektivně je nevyužívá.

Dodává, že nejlepším nástrojem proti černému trhu je dobře regulovaný a dostatečně atraktivní legální trh, v jehož vlastním zájmu je proti nelegálům ve svém okolí bojovat.

„Příklady ukazují, že když hazard zakážu úplně, pak se brzy ukáže pravý opak. Třeba v Brně není žádná legální provozovna, ale bylo tam odhaleno 140 nelegálních heren. To je pro stát velmi neefektivní,“ říká Řehola s tím, že cílem státu by měla být snaha dostat maximum hráčů na legální hazardní trh. A zároveň efektivně identifikovat a chránit ohrožené skupiny hráčů. V současné politické realitě ale prostor na komplexní debatu podle Roda i Řeholy chybí.

Partnerem debaty je Institut pro regulaci hazardních her.