Návod na Green Deal pro Česko: průmysl by měl vyrábět speciality, bez kterých se „čistý“ svět neobejde

Sedmé místo z celkem 131 států zaujímá Česká republika v takzvaném Indexu ekonomické komplexity (ECI). Žebříček zjednodušeně řečeno udává, jakou šíři produktů je schopna daná ekonomika vyrobit. Tuzemský průmysl je tak jen v těsném závěsu za proslulým německým „Mittelstandem“ a opěvovaným Singapurem a před zeměmi, jako je Švédsko, Rakousko nebo USA.

Podle řídícího partnera poradenské společnosti McKinsey Viktora Hanzlíka to představuje dobrou startovací pozici, aby si Česko našlo své pevné místo v budoucí podobě světové ekonomiky. V té budou dominovat sektory, jako jsou biotechnologie, umělá inteligence, konektivita či produkce nanomateriálů. Ještě výrazněji ovšem poroste objem investic do čistých technologií, takzvaného CleanTech, nakopnutého nejen evropským Green Dealem, ale také třeba americkým Inflation Reduction Act (IRA). A právě o tom bude v úterý v Praze mluvit šéf McKinsey pro Severní Ameriku Asutosh Padhi na konferenci Hospodářských novin Green Deal Summit, jejímž hlavním hostem bude předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. 

Podle studie McKinsey Technology Trends Outlook 2023 dosáhly v loňském roce investice do klimatických technologií hodnoty 86 miliard dolarů (dva biliony korun). Jde však jen o technologie za samotnou výrobou energií. Investice do čisté energetiky se dostaly dokonce na 228 miliard dolarů (5,24 bilionu korun). Konkrétně Česko podle poradenské společnosti Boston Consulting Group (BCG) a Aspen Institutu (AI) bude muset při cestě za dekarbonizací investovat do roku 2030 1,2 bilionu korun, do roku 2050 pak 3,2 bilionu.

Jedním z klíčových předpokladů, aby se dekarbonizace povedla, je přitom vybudování funkčního dodavatelského řetězce pro produkci větrníků, solárních panelů nebo bateriových úložišť. Možnosti Česka jsou omezené a v zásadě předdefinované, stejně jako mnoha dalších zemí. S výjimkou lithia, o jehož těžbě na Cínovci se už několik let stále jen mluví, nedisponuje Česko žádnými významnými zásobami nerostných surovin.

Podle Hanzlíka nemá smysl usilovat ani o to, nabídnout globálnímu trhu kompletní koncový produkt. „Větrná turbína má třeba 15 zásadních komponentů, které jsou poměrně dost odlišné. Udělat je všechny v jedné firmě je extrémně komplexní. Cílem je tedy najít si něco, v čem bude firma nejlepší na světě. Jde o velkou specializaci pro globální trh,“ nastiňuje cestu Hanzlík.

Často jde o výrobky, o kterých z širší veřejnosti málokdo tuší, že vůbec existují. Největší podíl tržeb CleanTech sektoru bude sice v budoucnu tvořit produkce „viditelných“ lopatek pro větrníky či komponent pro solární panely. Jen o něco málo menší však bude poptávka například po střídačích. Ta podle odhadů dosáhne v roce 2030 hodnoty 12 miliard dolarů (276 miliard korun) jen v solárních systémech, další tři miliardy dolarů však bude tvořit trh střídačů pro bateriová úložiště a do toho ještě nejsou započteny další aplikace jako třeba nabíječky pro elektromobily. Právě výroba střídačů, kompresorů, tepelných výměníků či membrán do elektrolyzérů představují příležitosti, kterými může český průmysl přispět do světového dodavatelského řetězce.

„Domácí úkol pro české firmy je, aby si prošly technologie, které mají k dispozici, a udělaly si prověrku, kde v hodnotovém řetězci by bylo možné je použít,“ dodává Hanzlík. Společností, která takový krok už udělala, je například přerovský výrobce optiky Meopta, kterého letos spolu s brněnským výrobcem mikroskopů Tescan převzala americká investiční skupina Carlyle. Meopta, známá především díky puškohledům, se ještě před změnou majitele začala přeorientovávat na polovodičový průmysl a dodávky optických a optomechanických komponentů společnostem, jež vyrábějí takzvané wafery. Jde o základní disky z polovodiče, které se používají pro vytváření mikroobvodů.

Obdobně je na tom rožnovský výrobce čipů onsemi specializující se na polovodiče na bázi z karbidu křemíku, které jsou klíčovou technologií pro vysokonapěťové měniče. Ty potřebují fotovoltaické elektrárny, vysokorychlostní nabíječky elektromobilů, nebo i elektromobily samotné. „Do konce tohoto desetiletí budou elektromobily tvořit 50 procent všech vozidel. A zbylých 50 procent vozů se bude obměňovat v následujícím desetiletí. Z toho vyplývá, že v příštích 15 či 20 letech bude karbid křemíku technologií, která bude tuto kapacitu stále zvyšovat. Proto do karbidu křemíku investujeme tak velké množství peněz,“ prohlásil nedávno v rozhovoru pro HN Hassane El-Khoury, generální ředitel koncernu onsemi.

Rizik, že se transformace českého průmyslu nepodaří, je přesto mnoho. BCG a Aspen Institute vyjmenovávají chybné nastavení dotačních programů na podporu zastaralých, neperspektivních technologií nebo pomalé nastavování pravidel pro nová odvětví ze strany státu. V tomto ohledu riziko pro český průmysl opravdu není zanedbatelné. Vždyť klíčovou novelu energetického zákona nastavující pravidla pro moderní prvky energetiky, jako jsou baterie či flexibilita, poslal stát do legislativního procesu teprve nyní, ačkoliv měla být už zhruba tři roky hotová.