V odpadních vodách jsou bakterie, které si vypěstovaly odolnost vůči antibiotikům. Jsou rezistentní, tedy antibiotika proti nim nezabírají. Problém je, že pokud se člověk nebo zvíře takovými bakteriemi nakazí, jeho léčba může být velmi komplikovaná, neúspěšná a může skončit i smrtí.

„V důsledku antibiotické rezistence ročně v Evropě umírá 35 tisíc lidí,“ říká Jan Bartáček, profesor Vysoké školy chemicko‑technologické v Praze, který toto téma dlouhodobě zkoumá. Tito lidé přitom zemřou často na zcela banální nemoci, jako třeba zápal plic.

Proč je to problém, že v odpadních vodách jsou tyto rezistentní bakterie?

Protože z odpadních vod a čistírenských kalů, které z těchto vod v čistírnách vznikají, se tyhle rezistentní bakterie dostávají do prostředí. Čistírenské kaly se totiž používají jako hnojivo, hnojí se jimi pole, na nichž pak rostou plodiny, jež jíme my nebo hospodářská zvířata.

Jak se ty bakterie do odpadních vod dostávají?

Téměř sto procent antibiotik, která člověk požije, se dostane ve skoro nezměněné formě do odpadu. Jednoduše protože je vyloučíme z organismu, nijak je nemetabolizujeme. Dále pokud jste infikovaná bakteriálním kmenem, který je antibioticky rezistentní, a bakterie se dostanou do trávicího traktu, poputují i do odpadních vod. Městské odpadní vody vždy zahrnují i antibioticky rezistentní patogeny, obsahují je ve velké míře a ta míra se v čase zvedá.

Čistírny tyhle bakterie nezachytí?

V České republice je vodní hospodářství na vysoké úrovni, a to hlavně ve velkých a středních městech. Tedy tyto čistírny jsou velmi účinné a zachytí většinu bakterií, množství bakterií sníží i tisíckrát. Ovšem velmi často je pak akumulujeme právě v čistírenských kalech, takže se do prostředí dostanou. Může pak dojít ke kontaminaci například potravin. Nicméně mnohem větší problém je v mnoha zemích světa, kde čištění odpadních vod není tak dokonalé, jako například v Indii, Vietnamu a dalších státech. Ale ani v České republice není situace zase tak bezproblémová.

Kde je u nás nejproblematičtější?

V menších městech a obcích či chatových oblastech, kde se často příliš nehledí na nakládání s odpadními vodami, se lidé běžně koupou v různých rybnících a jezerech. Do nich se přitom kontaminovaná odpadní voda mohla dostat. Tudíž se zde mohou lidé antibioticky rezistentními bakteriemi nakazit. V tuto chvíli nejsme ale schopni kvantifikovat riziko takové nákazy. Bohužel ještě ve výzkumu nejsme dostatečně daleko na to, abychom dokázali říct, která z těch dvou cest nákazy, tedy kaly, nebo odpadní vody, je více riziková.

Pokud sním bramboru z pole, které bylo hnojeno kontaminovanými kaly, jak velká je šance, že se nakazím těmito odolnými bakteriemi?

Zrovna u brambor je tato šance minimální. Kaly není možné aplikovat na pole tam, kde se pěstují plodiny určené pro přímou spotřebu.

Tak v čem tedy spočívá to riziko?

Co se týče kalů, sice se nenakazíte přímo z plodiny, nicméně pořád platí, že bakterie se touto cestou dostávají do prostředí, do potoků a řek a tak dále. Navíc je tu další problém takzvaných statkových hnojiv. Mám tím na mysli chlévskou kejdu, mrvu a tak dále. Ve veterinární medicíně platí trochu jiná pravidla pro používání antibiotik a hospodářská zvířata užívají podobná nebo i stejná antibiotika jako lidé. Statková hnojiva se navíc velmi běžně aplikují na zemědělskou půdu. Tím právě může dojít k přenosu bakterií na člověka. Bohužel ještě neumíme přesně kvantifikovat, jak velká je míra tohoto přenosu. Navíc ani u těch čistíren to není tak jednoznačně bezpečné, protože pořád tady máme ty menší obce a rekreační areály, kde se voda nečistí dostatečně. Čistírny ve velkých městech sice bakterie do velké míry zachytí, nicméně voda vycházející z jejich výpustí rozhodně není sterilní a nějaké bakterie, které nesou antibiotickou rezistenci, určitě obsahují.

Jak ty antibioticky rezistentní bakterie vlastně vznikají?

Od uvedení penicilinu do běžné medicíny se ve společnosti antibiotika užívají velmi masivně. Když je berete, ve vašem těle téměř vždy část bakterií léčbu přežije. Navíc pokud je používáte nesprávně, například je místo předepsaných pěti dnů berete jen dva dny, zcela jistě se stane, že velká část přeživších bakterií si ponese genetickou informaci, jak být rezistentní vůči antibiotikům.

Takže si za to můžeme sami?

Ano, my je tímto chováním vlastně pěstujeme, evolučně jim pomáháme. Svojí vlastní nekázní tyto bakterie množíme v prostředí, v němž se pohybujeme. Velký nešvar je i to, že často nepoužíváme správné dávky antibiotik, bereme třeba menší množství, než je nutné pro to, abychom zlikvidovali všechny bakterie. Někteří lékaři mluví o tom, že až padesát procent antibiotik není v Česku předepsáno správně. Zajímavé je, že během covidové pandemie, což bylo virové onemocnění, proti kterému antibiotika nemohla pomoci, v Česku velmi výrazně stoupla spotřeba antibiotik. Takže se používala zbytečně, a to ve velkém množství. Velký problém je také vyhazování antibiotik do WC, kudy se rovněž dostanou do odpadních vod a budují rezistenci u dalších bakterií. To jsou všechno cesty, jimiž bakterie nezničíme, jen je naučíme s antibiotiky žít a odolávat jim.

Budoucnost vody a vodárenství

Stáhněte si přílohu v PDF

Kolik lidí kvůli antibiotické rezistenci zemře a jakých nemocí se to týká?

Jde o celou škálu onemocnění, od zápalu plic přes kapavku a mnoho dalších. Můžete se nakazit kmenem, který je rezistentní vůči jednomu konkrétnímu antibiotiku, ale existují i multirezistentní kmeny. Ty jsou odolné vůči více typům antibiotik. Že to není legrace, se dá doložit i tím, že podle statistik zemře každý rok v Evropě nejméně 35 tisíc lidí v důsledku infekce způsobené bakterií, kterou nebylo možné zničit pomocí antibiotik. (V České republice každoročně takto umírá asi 500 pacientů – pozn. red.) Přitom jde často o zcela banální onemocnění a zdaleka se to netýká jen seniorů nebo lidí s podlomeným zdravím, ale i lidí zcela silných a zdravých.

Co tedy dělat pro to, abychom ve vodách tyto bakterie nepěstovali?

Brát antibiotika správně, nenadužívat je a mít dobré technologie na přečištění odpadních vod. Samozřejmě velmi důležitá je i státní kontrola používání antibiotik jak v medicínském, tak ve veterinárním sektoru. Velmi zásadní je také osvěta a vzdělávání jak na straně lékařů, aby si tohle riziko uvědomovali, tak na straně pacientů. Od různých lékařů víme, že pacienti často relativně tvrdě vyžadují, aby jim praktik předepsal antibiotika, i když to není potřeba. Zároveň má mnoho lidí velký problém s kázní při užívání těchto léků. Ve všech těchto ohledech se nabízí prostor pro změnu chování a návyků.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody a vodárenství.