Firmy zoufale shánějí ESG manažery. Nejsou

Na konzultační společnost Flagship se obrací řada firem s tím, aby jim pomohla sestavit ESG report. Je to zpráva o tom, jak udržitelně se firma chová ve třech oblastech – Environmental (životní prostředí), Social (sociální oblast) a Governance (správa a řízení firmy). „Musíme jim vysvětlovat, že nejprve musí mít strategii udržitelnosti a teprve z ní ten report vychází,“ říká Sandra Feltham, zakladatelka Flagshipu.

Navíc na trhu práce zoufale chybí manažeři, kteří by takovou strategii a report zvládli sestavit. A situace se přiostřuje s tím, jak se blíží rok 2025, kdy se nová povinnost udržitelného reportování dotkne všech firem v Česku, které zaměstnávají více než 250 pracovníků.

Sledujete v poslední době zvýšený zájem firem o ESG manažery?

Určitě, a to hlavně v posledním roce. Už ale tak dva roky je po nich zvýšená poptávka. Všichni naši klienti ve velkém hledají lidi se znalostí ESG problematiky. Až doposud to často řešila HR oddělení, teď to kvůli přicházející legislativě převzali finanční ředitelé, ale vidí, že takhle široký záběr nemohou ještě vedle svého úvazku zvládat. Proto začínají hledat někoho, kdo se tomu bude věnovat naplno. Dotyčný člověk pak spolupracuje s námi.

O kolik se zájem o tyto manažery v posledním roce zvýšil?

Klientů s tímto požadavkem je v posledním roce jednou tolik. Ale myslím si, že to je teprve začátek. Hlavní nápor přijde až příští rok, protože většina firem, jichž se reporting bude týkat, to stále ještě neřeší.

Povinnost reportingu se bude od roku 2025 týkat všech firem s více než 250 zaměstnanci nebo s čistým obratem nad jednu miliardu korun. Myslíte, že tohle tu poptávku nastartovalo?

Stoprocentně. Samozřejmě dalším důvodem jsou konkurenční a investiční výhody, protože banky jsou už od roku 2021 regulované Evropskou unií a musí vykazovat udržitelnost od všech svých partnerů a klientů. Tudíž k firmám se to dostává i ze strany bank, pokud u nich chtějí například půjčku. Ale legislativa, to je alfa a omega.

Na Západě se firemní udržitelnost řeší už 20 let. U nás ale ještě nemáme know‑how.

Kde mohou firmy manažery udržitelnosti získat?

To je oříšek, řeší to se mnou každý. Problém je, že jak nová povinnost najednou vyskočila a předtím tu v této oblasti dlouho nic nebylo – na rozdíl od Západu, kde už téma udržitelnosti řeší firmy dvacet let – nemáme lidi, kteří by tomu rozuměli. Nemáme tady know‑how. Když se teď podíváte na pracovní servery, všude všichni hledají manažery udržitelnosti a nikdo nenachází. Oni totiž v Česku opravdu nejsou. Firmy potřebují najít člověka, který má k tématu blízko nebo v minulosti pracoval v CSR nebo s environmentální problematikou a prostě se to postupně naučí.

Jaký je rozdíl mezi CSR a ESG manažerem?

CSR je předchůdce ESG. V minulosti CSR aktivity byly jenom sociální a charitativní povahy. Šlo vlastně o filantropii. Takový manažer se věnoval například zaměstnaneckým sbírkám, velmi populární bylo zaměstnanecké dobrovolnictví, sázení stromků a podobně. Teď se k tomu S (Social – pozn. red.) přidalo ještě E a G, tudíž je třeba mít také znalosti z environmentální oblasti a governance, tedy správy a řízení firmy, kam patří třeba korupce a etika. Obor se tedy velmi rozšířil.

Dá se tedy tato nová pozice obsadit CSR manažerem?

Je to asi nejjednodušší předstupeň, protože CSR manažer k tomu zřejmě bude mít nějaký vztah, bude ho to bavit. Ale problém je, kde má získat know‑how. V Česku v tomto ohledu nic moc není. Máme tady různé spolky a platformy, kde můžete projít obecným školením, dále Vysoká škola chemicko‑technologická a Vysoká škola ekonomická v Praze nabízejí semestrální kurzy, ovšem není tu ucelené vzdělávání v oboru ESG. A to takové, které by se zaměřovalo především na legislativu.

Finální standardy směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive – pozn. red.) vyšly letos v srpnu a to výrazně mění celý náhled na ESG a udržitelnost. Směrnice totiž poskytuje metodiku, jak si má firma nastavit strategii udržitelnosti, jak ji reportovat a vykazovat. Až dosud jsme fungovali dle mezinárodních rámců a standardů, které se ale teď s novou legislativou mění. EU jejím prostřednictvím nastavuje jednotný proces, aby k tomu všechny firmy přistupovaly stejně. Takže v tomhle je to úplně nové.

Pokud má firma matku v zahraničí, poradila byste jí, aby si pozvala experta na udržitelnost z ní?

Ano, je to nejjednodušší. Pokud je matka na Západě, tak už tam pravděpodobně se strategií udržitelnosti mají velké zkušenosti, pracují s tím už dlouho. Pokud firma má matku v zahraničí, je to určitě první krok, který doporučujeme – spojit se s jejím expertem a nechat si poradit.

Musí ESG manažer umět sestavit report?

Ano. Podstatou jeho práce je umět nastavit strategii udržitelnosti a připravit ESG report. Strategie přitom tvoří základ reportu. Legislativa přímo říká: Musíte napsat report, ale ten má vycházet z konkrétní strategie, která bere v potaz konkrétní kroky. Gró reportu je tedy strategie a ta by měla být hlavním pilířem know‑how ESG manažera. Ale jak je to nové, tak si nemyslím, že by firmy v Česku lehce našly někoho, kdo by tohle dokonale znal a uměl.

Poskytuje EU nějaká školení nebo kurzy?

Ne. Evropská komise říká, že přijde s detailními pokyny a tipy, jak report zpracovávat a připravit, ale ještě nic nevydala. Očekáváme pokyny snad do konce letošního roku. Ovšem měly být už loni, takže kdo ví. Čekáme také na český stát, jestli s něčím přijde. Ale vzhledem k tomu, že je vždy spíše o krok pozadu, tak asi ne.

Když si vezmeme ta tři písmena – Environmental, Social a Governance –, ve které oblasti české firmy nejvíce tápou?

Oblast E, tedy životní prostředí, je pro firmy nejvíce uchopitelná. Zmíněná směrnice CSRD vyžaduje dekarbonizaci, hlídání emisí, ale i dalších dopadů, jako je biodiverzita, na kterou teď Evropská unie klade velký důraz. Tedy i v environmentu je nyní spousta nových témat. Ovšem je to nejkonkrétnější oblast, firmy ji chápou. To S, tedy social, mají firmy nejvíce nastavené, protože tahle oblast zahrnuje zaměstnance a místní komunity. Tam už většinou dialogy fungují. Oproti tomu G je zřejmě nejvíce nejasné. Patří sem transparentní a etické řízení. Firmy tohle chápou asi nejméně.

Nejlepší zaměstnavatelé

Stáhněte si přílohu v PDF

Jaké nedostatky firmy ve svých strategiích udržitelnosti nejčastěji mají?

Většina firem si myslí, že musí hlavně připravit ESG report a tím chtějí začít. Ale neuvědomují si, že to znamená, že už musí mít nastavenou ESG strategii. Na ní ten report stojí.

Dále tato strategie pracuje s tím, kde firma vytváří dopady, tedy co ona ovlivňuje a jaké dopady, tedy vlivy, působí na ni. Říká se tomu dvojitá materialita. Tohle všechno jsou extrémně důležité kroky, bez nichž to nejde. Firmy se tedy učí, že si musí nejprve projít analýzou rizik a dopadů, aby zjistily, na co se mají v oblasti udržitelnosti ve svém případě zaměřit. A až na základě těchto výsledků si mohou nastavit cíle a strategii a pak teprve připravit report. Na nás se ale pořád obracejí klienti, že chtějí report, a jsou překvapeni, když jim řekneme, že nejprve musí mít strategii a dvojitou materialitu.

Jak firmy celou tuto novou povinnost berou? Chtějí do toho investovat energii a zdroje, nebo to berou jen jako něco zatěžujícího, co přichází z Bruselu?

Firmy, které doposud v tomto směru nic nedělaly, to samozřejmě berou negativně. A takových je hodně. Pak jsou společnosti, které s tím třeba kvůli konkurenční výhodě začaly dříve, a ty to vnímají jako příležitost. Analýza rizik a dopadů totiž přinese nové nápady, nový design produktů, služeb a fungování. Legislativa navíc vyžaduje, aby firmy měly každý rok nějaký posun ve svých výsledcích. Takže i to je velký hnací motor, jak se neustále zlepšovat.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Nejlepší zaměstnavatelé.