Bylo červnové odpoledne roku 2016, hrálo se osmifinále mistrovství Evropy ve fotbale mezi Německem a Slovenskem. Novináři v Bruselu se ale dívat nemohli, i když byla neděle – museli na brífink, který pořádal Piotr Serafin, šéf kabinetu Donalda Tuska, tehdy předsedy Evropské rady. Tedy muže, který řídil ty vůbec nejdůležitější schůzky v rámci Evropské unie, summity lídrů členských zemí. A schůzka, o které Serafin s novináři mluvil, byla mimořádně důležitá – šlo o první reakci premiérů a prezidentů států unie na to, že si Britové v referendu pár dní předtím odhlasovali brexit.
Autor tohoto textu poctivě seděl v sále, ale nemusel na mobilu nenápadně hledat aktuální stav zápasu. Serafin to dělal sám a každých pár minut hlásil průběžný stav. Němci nakonec Slováky porazili 3:0.
Fotbal byl vášní nejen Serafina, ale i jeho šéfa – Tuska. Ten coby fanoušek týmu Lechia Gdaňsk ve svém náctiletém období dokonce patřil mezi chuligány, kteří se po zápasech v ulicích rvali se stejně radikálními příznivci konkurenčních týmů. Teď, po nedělních volbách, dá Tusk podle všeho dohromady dost hlasů na to, aby se opět stal polským premiérem.
Co se dočtete dál
- Jakou roli v minulosti sehrál v řešení nelegální migrace do Evropy?
- O co se bude snažit v EU, pokud by se stal premiérem?
- Co znamená jeho úspěch pro Česko?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
