Úsporný balíček zasahuje do očekávání lidí, kteří u nás přes 30 let něco budují

Vládní úsporný balíček na konsolidaci veřejných financí prošel v půli října sněmovnou a míří do Senátu, který o něm bude rozhodovat v listopadu. „Výsledný balíček je bohužel politickým kompromisem, naprosto postrádám jakoukoliv prorůstovou strategii. To znamená, že vláda by měla říci ano, máme za sebou těžké doby, je potřeba tyto doby překlenout, odůvodnit to zvýšením daní napříč společností, ale zároveň měla říci, za co je utratí,“ říká advokát Jakub Hollmann, společník advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný a předseda správní rady společnosti CCS Premium Trust. Podle něj pak balíček významně ovlivní rozhodování podnikatelů, kteří začali podnikat v 90. letech a nyní uvažují o prodeji firmy.

Jak hodnotíte úsporný balíček jako celek? Kvůli své politické rovině zase takový ekonomický přínos nemá, nebo ano?

Bohužel úsporný balíček už v sobě odráží volební témata. Vláda měla lépe odůvodnit jednotlivá opatření, například co udělá s vyšším zdaněním, respektive vyššími výnosy z výběru daní. Chybí mi ze strany vlády pozitivní motivace, proč by voliči měli pochopit, že dochází k takto poměrně razantním změnám včetně daní – navíc od vlády, která mnohokrát proklamovala, že k navýšení daní nedojde. Tohle si myslím, že velmi chybělo a chybí. Když se podíváme na jiné státy v Evropě, kde samozřejmě k daňovým reformám také dochází, tak je komunikační strategie zvolena daleko lépe.

Klienti se čím dál více snaží udržet majetek než své podnikání prodat. I proto se počet rodinných fondů zdvojnásobí

14. 8. 2023 ▪ 12 min. čtení

Co konkrétně vám u komunikace vlády chybělo?

Především to, že vůbec neproběhla z hlediska přínosů změn. Co vlastně bude znamenat daňová reforma ve prospěch občanů, čímž vláda ztratila i poměrně silný politický argument. Měl to být například plán, jak dojde k rozvoji infrastruktury. Pokud stát chce něco po podnikatelské sféře, v tomto případě vyšší daně, tak jí za to musí něco nabídnout. Například právě lepší podmínky, aby se mohla věnovat byznysu a podnikání, což může táhnout ekonomiku země kupředu. Nevytváří se dostatečná konkurence na trhu, aby rostla efektivita, v Česku nefunguje pracovní mobilita.

Například Polsko významně investovalo do infrastruktury už během covidu i po něm, tamní mobilita se v posledních letech velmi zvyšuje. Když pojedete dneska z Mnichova do Ostravy, tak se velmi pravděpodobně průjezdu Českou republikou vyhnete, protože naše země je velmi složitě průjezdná. Polskem bychom se měli inspirovat právě v té infrastruktuře. Bohužel nám chybí legislativa, která umožní Správě železnic, Ředitelství silnic a dálnic a jiným velkým státním organizacím takovou infrastrukturu vybudovat. Bez změny legislativy, což by měla být priorita, se to nestane.

Máte na mysli třeba zákon o liniových stavbách?

Přesně tak. A rovněž musíme přijmout speciální legislativu pro vysokorychlostní tratě. Máme studie, na realizaci, stát se na ně připravuje, ale bez příslušné legislativy se to nestane, rozhodně ne v prezentovaných termínech. Podívejme se například do Francie, kde existuje právě speciální legislativa pro výstavbu vysokorychlostních koridorů, přičemž tamní vysokorychlostní tratě jsou dlouhodobě ztrátové, což je obecně známé. Z hlediska HDP a pracovní mobility ale přináší jednotlivým regionům obrovské benefity, které naprosto předčí jakékoliv provozní ztráty. To samé může přinést rozvoj i dnes ne úplně perspektivním oblastem v Čechách.

A pokud si stanovíte nějaký cíl na začátku cesty ve vládním prohlášení, ale dále se o ně nestaráte, nemáte to jako skutečnou prioritu, tak z toho nic nebude. Čili musíme zřejmě počkat na někoho, kdo skutečně bude myslet vážně, že chce mít funkční liniový nebo třeba i stavební zákon. Pokud budeme dávat neomezenou volnost různým neziskovým sdružením, která vznikají týden před tím, než podají odpor do správního řízení, nebo žalobu proti nějakému stavebnímu povolení, tak samozřejmě se tohohle cíle nedočkáme.

Odkud by měl přijít impulz na novou legislativu? Jde o pochybení na straně státu?

Vláda musí iniciovat priority, které si stanovila ve vládním prohlášení. Navíc toto nejsou nové věci, a tudíž by měla iniciovat změny legislativy, aby svým prioritám mohla dostát. Mělo by se přestat strašit zadlužením Česka, které je jedno z nejnižších v Evropě. A měli bychom naopak tohoto fenoménu využít, abychom uskutečnili investice do infrastruktury. Ale budeme je schopni udělat pouze tehdy, pokud pro to budeme mít připravený legislativní rámec.

Stát by si navíc měl sáhnout také sám k sobě, to znamená, že tady úplně chybí jakákoliv diskuse o tom, že by se stát měl zeštíhlit. Na co byl v Česku jeden úředník před 10 lety, tak na tutéž věc je dnes těch úředníků pět. A navíc si nejsem jistý výslednou kvalitou jejich práce.

Která opatření v úsporném balíčku tedy vnímáte naopak pozitivně?

Určitě nárůst spotřebních daní u alkoholu a u cigaret, kde jde o radosti pro jednotlivce, se kterými ale žijeme všichni, což však představuje obrovskou zátěž pro zdravotnictví. Tady regulace nutně musí být přísnější. Navíc jde o evropský trend, kde vidíme, že se to dlouhodobě vyplácí. Spotřební daň u návykových látek je určitě dobrým krokem.

Zabýváte se správou a ochranou majetku, jak hodnotíte změny podmínek týkající se prodejů firem?

Bohužel jde o významný zásah do očekávání podnikatelů, kteří u nás 30 let něco budují. Mění se totiž podmínky v oblasti osvobození výnosů z prodeje podílu obchodních společností, a to tak, že se stropuje částkou 40 milionů korun prodaný podíl ve společnosti po splnění časového daňového testu. Pokud budujete nějaký podnik přes 30 let, tak velmi pravděpodobně počítáte, že ho prodáte za více než 40 milionů korun. Jde o silný zásah, který podnikatelé nečekali.

Zdanění prodeje podílů ve firmách původně mělo začít platit od nového roku 2024 a posléze se odsunulo o rok, očekáváte, že dojde k nějakému masivnímu využití stávajících podmínek, aby se firmy vyhnuly vyšší zátěži?

Máte pravdu, že se účinnost této změny posunula až na 1. ledna 2025. Určitě budou u řady firem probíhat v průběhu příštích 12 měsíců četná znalecká ocenění. Zároveň se již nyní setkáváme s tím, že řada majitelů firem mění své plány a přicházejí s požadavky na aktualizaci strategie prodeje. Výjimkou však není ani potřeba přenastavení akvizičních strategií, kdy je právě velkou výhodou odklad daňové povinnosti o jeden rok. Nedokážu odhadnout, kolika firem se to týká, ale myslím, že se to bude týkat skupiny podnikatelů a vlastníků, kteří zakládali právě svá podnikání v 90. letech. Dnes to jsou podnikatelé, kterým je mezi 60 a 70 lety věku, a to je přesně doba, kdy uvažujete o předání podnikání či prodeji své firmy.

Může tenhle motiv zvýšit poptávku po převodu podílů, kdy tady bude vznikat více investičních fondů nebo private equity fondů, které by situace využily? Tedy že bude vyšší poptávka po tom, aby byly firmy prodány během příštího roku nebo ještě do konce roku 2023?

Určitě, 12 měsíců odkladu účinnosti tohoto opatření určitě není nazmar. Řada firem se na to chce nyní připravit, ten, kdo přemýšlí o tom, že opustí své podnikání za 3–5 let, tak své rozhodnutí uspíší, protože samozřejmě ušetří významné prostředky. Zároveň to může pozitivně ovlivnit rozhodování stávajících vlastníků i v tom, že se třeba vzdají myšlenky prodeje společnosti, ale budou přemýšlet o tom, kdo by to řízení společnosti za ně převzal. Vidíme to i u našich klientů, z nichž někteří přehodnocují plán, že by exitovali ze svých podniků, ale spíše se porozhlížejí v širší rodině, kdo by převzal řízení společnosti tak, aby to podnikání v rodině zůstalo.

Článek vznikl ve spolupráci s CCS Premium Trust.