Západ potřebuje posílit svoji jednotu – a vědět, před čím se opravdu má bránit

I přes dramatické obrazy přicházející z války v Pásmu Gazy nebo z východu Ukrajiny se nejdůležitější globální událost tohoto týdne odehrává na západním pobřeží USA. V San Francisku se na okraj summitu sdružení APEC setkávají prezident USA Joe Biden a prezident a šéf komunistické strany Číny Si Ťin-pching.

V době, kdy se mocnosti jako Čína a Rusko snaží změnit globální poměr sil a zvýšit svůj vliv, mají takové schůzky velký význam. Nejenže se Peking a Washington snaží po nějaké době jistého zmrazení svých politických vztahů obnovit komunikaci a spolupráci alespoň v některých oblastech, ale je to důležitý signál všem, kteří – například v USA – volají po větším izolacionismu a protekcionismu. Ve světě se totiž rýsují kontury stále výrazně vymezenějších bloků Západu, „Antizápadu“ a zemí v Africe, Asii a Latinské Americe, o které probíhá soutěž.

Takto situaci nově vytvářených globálních bloků popisuje Daniel Koštoval, seniorní výzkumník Pražského centra transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO, který letos zpracovával studii o globálních výzvách Západu pro výroční konferenci Aspen Institute Central Europe.

Už válka na Ukrajině ukázala, jak se sice Západ dokáže politicky semknout, ale pokud jde o praktické kroky, jako jsou prosazování sankcí vůči Rusku kvůli jeho agresi či jednotný postoj vůči Číně kvůli ochraně jejího trhu nebo nastartování válečné výroby a posilování kritické infrastruktury, tak před jednotou dostávají často přednost zájmy jednotlivých zemí.

Koštoval varuje, že zájmy Ruska a Číny vůči Západu se do značné míry překrývají. „To vede k připravenosti vzájemně spolupracovat a potlačovat rozdílné zájmy a spory mezi sebou. To je pro Západ výzva globálních rozměrů politicky, ekonomicky i vojensky,“ tvrdí Koštoval.

Obě země se podle něj rozhodly vybudovat nový globální pořádek podle vlastních priorit. Proto ani Moskva, ani Peking nezmění svůj postup na základě jedné dohody či jedné „bitvy“. Hráz, která by se jim měla postavit, musí mít povahu reálné moci a být schopna jednat, když to bude třeba.

Jinými slovy, Západ potřebuje mnohem víc investovat do bezpečnosti a obranyschopnosti způsobem, aby ve výsledku byl odolnější vůči nevojenským útokům a zároveň se vytvořila dostatečně silná odstrašující síla ve vojenské oblasti. Tyto investice nemají na jedné straně ohrozit vysokými náklady celkový hospodářský rozvoj, ale na straně druhé nemohou klesnout pod určité minimum, které je například mezi členy Severoatlantické aliance definováno jako dvě procenta hrubého domácího produktu vydaného na obranu v době míru.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

„Všichni musíme dělat, co můžeme. Počet spojenců mířící ke dvěma procentům nebo nad ně se zvyšuje,“ řekl minulý týden v rozhovoru pro HN Mircea Geoana, zástupce generálního tajemníka NATO na konferenci Aspen-GMF Forum v Bukurešti.

Do budoucna bude ovšem výzvou udržet a hlavně prohlubovat jednotu demokratického Západu už jen proto, že Evropa se bez pomoci Spojených států neobejde. „V Evropě není jediná země, která by sama o sobě měla dostatečnou strategickou váhu a hloubku tváří v tvář Rusku a Číně. Vzhledem k zanedbání investic do bezpečnosti a obrany nemají evropské země globální strategickou váhu ani jako skupina zemí,“ tvrdí Daniel Koštoval.

Jeho studie doporučuje nejen zvýšit investice do infrastruktury, inovací, nových technologií či energetické nezávislosti, ale také vzdělávat a vychovávat občany. Měli by znát moderní dějiny, uvědomovat si současný ústavní a hodnotový pořádek a hrozby, před kterými nyní západní společnost stojí – a tím by byli odhodláni jim čelit.