Revoluce požrala své důchodce. Největší ostuda Česka v sobě nese nečekanou zprávu, která může vyděsit všechny demokraty

Hladovka disidenta Jiřího Gruntoráda před Úřadem vlády je radikálním upozorněním na jednu z největších ostud současného Česka. Aktivní bojovníci proti komunistickému režimu, kteří dospěli do důchodového věku, mají velmi nízké penze, zatímco špičky režimu a nejrůznější prospěcháři si užívají vysoce nadprůměrných důchodů.

Je to zjevná nespravedlnost, se kterou stát nebyl 34 let schopen nic udělat. Jak je to možné? A co to o českém státu a celé naší společnosti říká?

Nejprve věcně. Bývalí disidenti mají nízké důchody proto, že museli za komunistického režimu buď vykonávat podřadné práce, nebo byli rovnou ve vězení. Nevydělávali tudíž tolik, aby to při následném výpočtu stačilo aspoň na důstojnou penzi. Příkladů obětí neosobního úředního mechanismu jsou desítky. Za všechny jmenujme Danu Němcovou, která až do své nedávné smrti dostávala jen pár tisíc měsíčně. Naproti tomu aparátčíci, estébáci či dozorci v kriminálech, kde byli vězněni odpůrci režimu, těm bylo a je hej. Za komunismu brali vysoké platy, což se jim pak promítlo do vysokých „demokratických“ důchodů.

Pokusy narovnat tuto historickou nespravedlnost dosud připomínaly černý kabaret. Pár stovek navíc k důchodu pro vězně sovětských gulagů. Od roku 2011 papírový nárok na průměrný důchod pro každého, komu bude přiznán certifikát účastníka třetího odboje. Vypadá to sice vstřícně, ale je to trapné už konceptem. Člověk, který se zasloužil o svobodu, musí k stáru pokorně žádat o to, aby dostal aspoň průměrný důchod. Těžko vymyslet pro hrdého člověka větší ponížení, a tím pádem vyšší práh pro dosažení slušného příjmu. Ještě horší ale je, jak to funguje v praxi. To vidíme na příkladu disidenta Soukupa, jehož estébáci vyhnali za totality skrze akci Asanace z republiky a současné demokratické ministerstvo práce mu vyměřilo důchod 2855 korun a doteď ho odkazovalo, pokud není spokojen, na sociální dávky.

Když to sledují bývalí aparátčíci a estébáci, kteří si užívají buď vysoké důchody, nebo desetitisícové policejní výsluhy, musí se skvěle bavit. Na humoru jim neubere ani nově přijatý zákon, který jim opulentní důchody snižuje o tři stovky za každý rok služby pro zločinný režim. Ve srovnání s Polskem či Slovenskem, kde byly důchody hlav i hlavních sluhů režimu tvrdě zdaněny, je to pouze kosmetická úprava. Čeští bolševičtí pohlaváři navíc ze zákona nemohou příjmově klesnout pod průměr. Ano, pod ten samý průměr, o který musí řada bývalých disidentů na úřadech žebrat, aniž by měli jistotu, že uspějí. Říká se, že revoluce požírá své děti. V tomto případě paradoxně požrala své důchodce.

Jenže je to opravdu tak paradoxní? Neukazuje to spíše na to, že si něco o revoluci v roce 1989 nalháváme? Neměli bychom si přiznat, že to ve skutečnosti nebyl zlom, ale spíše otočení stránky v knize dějin, přičemž na stránce následující bylo sice leccos úplně jinak, ale leccos úplně stejné jako na té předcházející? Vždyť uznejme: kdo neměl za komunismu skrupule, kdo přehlížel povahu režimu, nebo mu rovnou aktivně sloužil, a tím pádem měl peníze a vyšší společenské postavení, dostal se většinou po roce 1989 opět vysoko a často ještě výš. Třeba až na premiérský post. No a těm, kdo s bolševickou nespravedlností principiálně bojovali, a tudíž byli ekonomicky dole, často dole zůstali i za nových poměrů. A pokud ne, tak byli za boj proti komunismu nakonec „potrestáni“ aspoň při výpočtu důchodu.

Proč to fakticky nikdo nechtěl řešit ani za levicových, ani za pravicových, ani za populistických vlád? Je to prosté. Těch, kdo se namočili s bolševickým režimem, bylo řádově víc než těch, kdo proti němu aktivně vystupovali. Kdo z politiků by se v problému patlal, když z toho koukala jen potenciální ztráta hlasů? Neochota řešit nespravedlnost vzniklou za totality je v tomto případě vedlejším produktem demokracie. Zvítězil pohled, že máme raději nechat běžet úřední stroj, ze kterého na základě neosobního algoritmu vypadávají jakési cenovky, s nimiž mají lidé dožít, bez ohledu na to, co v životě dělali, co pro společnost znamenali, zda byli inspirátory pozitivní změny, nebo tupými katy.

Třicet čtyři let po revoluci si tak můžeme znovu připomenout text písničky Karla Kryla s názvem Důchodce: „Rukávy u zimníku odřením lesklé / čekává u rychlíků na zbytky ve skle / Stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce / A pak je střádá do obálky, důchodce.“ Kdo že jsou ti, kdo jsou dnes mechanicky vypočtenými důchody vytlačováni z prostoru důstojnosti a nuceni, aby se blížili zosobnění příznačného obrazu z Krylovy písně? Ano, správně. Ti, kdo pomáhali demokracii k vítězství nad totalitou. A kdo jsou ti, kteří si žijí v pohodě? Ano, ti, kteří si žili v pohodě i za totality a podpírali ji.

Na zoufalé hladovce disidenta Jiřího Gruntoráda před Úřadem vlády tedy názorně vidíme, že představa o absolutní diskontinuitě komunistického režimu a současnosti je jen útěšná iluze. Ze širšího pohledu případ dokazuje, že jsme se od dědictví klientelistického socialismu radikálně neodřízli. Jsme v něm stále až po uši v mnoha ohledech – v ekonomickém, majetkovém, mentálním i mezilidském. Naše nevábná minulost prorůstá do současnosti víc, než bychom chtěli. A důsledky toho, že jsme nebyli ochotni se s ní skutečně vypořádat, nás budou demotivovat, pronásledovat a brzdit dál. Pokud s tím tedy konečně nezačneme něco dělat.

Začít by mohl třeba ministr práce Marian Jurečka. A to skrze novou – vstřícnější – konstrukci důchodů pro lidi, kteří se zasloužili o demokracii, díky níž se mohl stát ministrem. A méně vstřícnou pro ty, kdo sloužili rudé temnotě a v demokracii se pokoušejí nejen jeho zkorumpovat.

Pozn. red.: Po vydání článku oznámil ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL), že disidentům s nízkými důchody, kteří dostatečně dlouho platili odvody, sociální správa dorovná penze na průměrnou výši. Ministerstvo následně připraví novelu, která zlepší situaci i u těch odpůrců komunistického režimu, kteří nemohou vykázat potřebnou dobu důchodového pojištění.

Změny v penzích: Důchodový věk poroste nad 65 let podle doby dožití a výpočet nových důchodů by se měl snížit

15. 11. 2023 ▪ 2 min. čtení