Jak se stalo, že pondělní stávku podporují odboráři i Babišův Agrofert

České odbory jsou tradičně mimořádně opatrné, když jde o to, vyhlásit stávku kvůli požadavkům vůči zaměstnavateli. Dlouho to byla jedna z výhod, o něž se český průmysl mohl opřít. Odborové organizace, které znají zblízka hospodářskou situaci „svého“ podniku a vnímají i kondici a stav oboru, v němž působí, bývají ve svých požadavcích obvykle umírněné a mají snahu se dohodnout. Případy, kdy ke kolektivnímu vyjednávání buď vůbec nedošlo, nebo byl jeho výsledek tak neuspokojivý, že to vedlo ke skutečnému zastavení práce, jsou výjimečné.

Jenže když jde o nároky vůči státu, jde umírněnost odborových vůdců stranou. Ve snaze docílit co největších protestů a získat tak páku na „pravicovou“ vládu se dokonce „standardní“ odbory spojují s těmi, od nichž se dříve snažily co nejvíc distancovat. Pondělní demonstrace podpořené zastavením práce v řadě odvětví tak dají prostor křiklounům volajícím i po generální stávce a předčasných volbách.

Na pondělní demonstraci zvou odbory plakáty s hesly jako Konec levné práce, Konec arogance moci či Konec propadu životní úrovně. Jde o akci navýsost politickou. Odborům vadí prakticky jakýkoli vládní krok zaměřený k omezení deficitu státního rozpočtu. Na mušce mají konsolidační balíček, zdražení energií, které může nastat kvůli přenesení poplatků za obnovitelné zdroje zpátky na spotřebitele, i pokusy vlády o to, aby důchodový systém nebyl v tak zjevné nerovnováze, jako je nyní. Šéf největší odborové centrály ČMKOS Josef Středula předkládá vládě požadavky i na to, jak má měnit sazby DPH. Respektive neměnit, protože změnou sazeb podle něj ochudí jak státní rozpočet, tak přispěje k růstu cen.

Krátkodobě sice změny DPH mohou opravdu paradoxně dopadnout negativně jak na státní kasu (s tím se počítá), tak kvůli nepružnosti cen směrem dolů na inflaci, sazby se ale mění na delší dobu. A jde o zodpovědnost vlády a parlamentu. Kdyby si od odborů nechaly diktovat i takové technikálie, neprosadí koalice už vůbec nic. To platí i o důchodovém systému. Každá změna, jako je možnost posunu hranice pro odchod na odpočinek či pomalejší zvyšování penzí, bolí a bude nepopulární. Demonstrace, ač budou masové, však nesmějí politiky, za nimiž stojí většina poslanců, zastrašit.

Boj o každé procento. Brzy se rozhodne, jak v příštích letech poroste minimální mzda

9. 11. 2023 ▪ 3 min. čtení

Ústupky, pokud by nešlo o úplnou kapitulaci, by navíc k ničemu nevedly. Dokladem je skutečnost, že demonstraci načasovanou na výročí generální stávky roku 1989 organizuje ČMKOS spolu s konkurenční Asociací samostatných odborů. Její dlouholetý šéf Bohumír Dufek přitom mluví o tom, že by nejradši protesty vygradoval do generální stávky, dosáhl demise vlády a předčasných voleb. Podobné ambice měl i před 11 lety, kdy chtěl, aby „odbory zachránily republiku“ a vznikla i nová ústava.

Dufek je přitom odborář, který vystupuje na protivládních akcích šéfa mimoparlamentní strany Pro, za covidu pobouřil veřejnost například výrokem o tom, že by polovina českých restaurací měla zkrachovat, a klidně říká věty jako „skopčáci skoupili všechny firmy a dneska nám diktují“. To už bylo moc i na Středulu. Jenže urputnou snahu ukázat, že ČMKOS nemá s Dufkem vedenou asociací nic společného, popřel tím, že se s ním nyní spojuje. Snahou připsat „sjednocení odborářů“ premiérovi Fialovi (tomu prý pošle děkovný dopis) si Středula chce zachránit tvář. K čemu to ale povede? Ostře protivládní část zaměstnanců se protestů chtěla zúčastnit tak jako tak. Že demonstrace bude i v režii křiklounů, jako je Dufek, může naopak umírněnější nespokojence odradit.

Vrcholem ironie pak je, že stávky motivované mimo jiné poklesem životní úrovně kvůli zdražování výslovně podpořil holding Agrofert. Ten Agrofert, jehož potravinářské firmy k vysoké inflaci přispívaly svými maržemi. Vedení konglomerátu přitom takový krok těžko udělalo bez souhlasu majitele, kterým je šéf největší opoziční strany a současně multimiliardář Andrej Babiš. Takovou stávku Česko opravdu ještě nezažilo.