Státy Evropské unie se po letech paralýzy a hádek dohodly na novém souboru opatření, která mají efektivněji regulovat migraci na kontinent. Ve středu oznámili „deal“ vyjednávači za španělské předsednictví EU a europoslance. Zbývá ještě konečné hlasování v europarlamentu a Radě EU, to se však kvůli existenci dohody považuje za formalitu.

Nový migrační pakt začne vstupovat v platnost počínaje příštím rokem a postupně v několika dalších letech. Co v něm tedy je?

Na úvod řekněme, že zastavit migraci nejde a neudělá to ani tato dohoda. Část lidí, kteří se narodili pod méně šťastnou hvězdou, bude vždycky usilovat o to dostat druhou šanci tam, kde se jim bude dařit lépe, ať už budou jejich důvody politické nebo "jen" ekonomické. Kdo tvrdí, že dokáže zastavit migraci, lže.

Nová evropská dohoda má ambici lépe, rychleji a hned u vstupních bran rozlišovat, kdo do Evropy míří. Tedy jestli daný člověk splňuje kritéria žadatele o azyl a má právo na mezinárodní ochranu a legální pobyt na území EU. Nebo zda jde o ekonomického migranta, které většina unijních zemí nepřijímá. Respektive si mezi nimi vybírá specifické skupiny.

Migrační pakt zavádí řadu změn, které budou závazné pro všechny státy a sjednocují dosavadní roztříštěný přístup. Nově by se například měl cizinec už během týdne dozvědět první verdikt, jaký postup se ho bude dál týkat - dosud se lhůty a procedura v jednotlivých zemích liší.

Státy zároveň budou moci v uprchlických centrech, která by se měla začít stavět za unijní peníze, zadržovat migranta až dvanáct týdnů; nyní jsou to většinou čtyři. Členské země se tím snaží zabránit situacím, kdy nestíhají kvůli přílivu lidí včas vyřizovat jejich žádosti o azyl a musejí běžence kvůli zákonným lhůtám pustit. Uvnitř prostoru EU bez vnitřních hranic je pak nikdo nikdy nenajde.

A pokud najde, státy často nejsou s to běžence nelegálně pobývající na jejich území vrátit do jejich vlastí. To se ukázalo po nedávném teroristickém útoku v Bruselu, při kterém zemřeli dva švédští fotbaloví fanoušci. Ten spáchal Tunisan třetím rokem ilegálně pobývající v Belgii. Belgie ho chtěla vrátit do Tuniska, úřady ve Valonsku mu ale nebyly schopné včas doručit na adresu verdikt o repatriaci.

Papírování spojené s návraty lidí do jejich domovin by se napříště také mělo zjednodušit. Evropská komise zároveň vyčlenila speciální „obálku“ peněz na návratovou politiku. Díky tomu by se mohla častěji vypravovat letadla s migranty na palubě.

Odráží to, jakým způsobem se posunula debata o migraci v EU směrem k restriktivnímu přístupu, který zdůrazňuje bezpečnost a méně humanitární rovinu věci. Německý kancléř Olaf Scholz - sociální demokrat - před časem označil navracení nelegálních migrantů zpět do jejich zemí za cestu, kterou se musí Německo vydat a výrazně přidat.

Celým paktem jako nit prochází jasný důraz na přenesení co nejvíce práce na vnější hranice EU. Jejich ostraha leží na bedrech nárazníkových zemí při migračních vlnách. Mohou jimi být jihoevropské státy jako při poslední migrační krizi v roce 2015, ale stejně tak středoevropský region, jak to ukázala ruská invaze na Ukrajinu a příchod milionů ukrajinských uprchlíků do Polska, Česka a dalších zemí.

Pro tyto situace zavádí pakt „povinnou solidaritu“ s nejvíce zasaženými státy. Země EU budou muset takovému členovi pomoci. Jak přesně, bude ale na každém státu. Na výběr bude mít ze tří možností.

Buď převezme část uprchlíků z táborů v jiné zemi na svoje území a vyřídí s nimi veškerou proceduru, nebo přispěje finančně do společného koše, ze kterého se státům pod tlakem bude pomáhat. Třetí možností je, že jim pošle svoje lidi a techniku na pomoc se zvládáním krize.

Uprchlické kvóty jsou tak definitivně pryč. Členské státy tentokrát ani nenavrhovaly. Požadovali je ve svém stanovisku k paktu evropští poslanci. Výsledek konečného vyjednávání ale je, že kvóty, povinné relokace lidí uvnitř EU, jsou ze stolu. „V žádné části migračního paktu nejsou povinné relokace. Nikde,“ zdůraznila po oznámení dohody eurokomisařka pro vnitro Ylva Johanssonová.

Co to znamená pro Česko, které kvóty od počátku tvrdě odmítalo? Že se bude moci z přijetí uprchlíků na své území „vyplatit“. Poplatek za jednoho běžence bude okolo dvaceti tisíc eur, tedy zhruba půl milionu korun. Přesná částka však bude stanovena pro každou zemi zvlášť podle jejího hrubého domácího produktu, počtu obyvatel a také, zda přispěje i jinak – třeba logistikou.

Povinná solidarita bude fungovat obousměrně. Tedy tak, že pokud by Ukrajina začala kolabovat a do Česka zamířilo výrazně víc uprchlíků než dosud, i česká vláda bude moci požádat zbytek EU o pomoc. Tu již ostatně na Ukrajince dostává.

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš ihned po oznámení dohody začal pakt kritizovat: „Evropa opět zve na kontinent miliony nelegálních migrantů.“ Lídr ANO nedodal, v čem konkrétně vidí slabinu paktu. Jeho kritika souvisí s tím, že se stejně jako předseda SPD Tomio Okamura rozhodl udělat ze strachu z cizinců svoje hlavní politické téma.

Zatím to oběma vychází. Podle průzkumu think-tanku Visegrad Insight se Češi nejvíc ze všeho obávají migrace. Ne ekonomické nouze, ne války s Ruskem, ale cizinců na svém území.

Pod tlakem jsou kvůli migraci i vlády ve Francii, v Německu, Rakousku a v dalších zemích.  Před nimi, stejně jako před koalicí Petra Fialy (ODS), leží odpovědnost téma migrace soustavně, srozumitelně a s odvahou vysvětlovat obyvatelům. Pokud to neudělají ony, vysvětlování se chopí extrémy. V zájmu celé české společnosti přitom je, aby ji neovládla nenávistná rétorika plná strachu.

Česko už má za sebou první teroristický útok na svém území, který motivovala, jak zněl verdikt soudu, nenávistná politická rétorika. V roce 2017 Jaromír Balda, příznivec SPD, provedl útok na železnici na Mladoboleslavsku. Důvod? Chtěl „bojovat proti migrantům“.

Článek vznikl s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky v rámci společného projektu redakcí aktualne.cz, hn.cz, drbna.cz a voxpot.cz.

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.