Do Česka dorazila čirá hrůza. Ale jsme na ni připraveni a nenecháme ji vyhrát

Šok. Rozhořčení. Účast postiženým. Soustrast pozůstalým. Střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po které zůstalo na místě mnoho mrtvých a raněných, je bez nadsázky národní tragédií. Masová střelba těchto rozměrů nemá v naší historii obdoby.

Co střelce k příšernému činu vedlo, nevíme. Psychická porucha, osobní msta, teroristický útok? Mohla to být i kombinace všeho. Motivace útočníka se budou samozřejmě podrobně vyšetřovat, stejně jako to, jestli bylo možné jakýmkoliv způsobem činu předejít. Bude se zkoumat způsob, jakým se dotyčný dostal ke zbrani. Teď musíme čekat.

Něco se přesto dá říci už teď. Především že podobné tragédie nikdy nelze stoprocentně vyloučit. A to ani v Česku, které se rádo chlubí tím, že patří mezi nejbezpečnější země světa. Připomeňme, že masové střelby se naší zemi zcela nevyhýbaly ani v minulosti. Mezi nejhorší patřila ta v restauraci v Uherském Brodě v roce 2015 s osmi mrtvými a střelba v ostravské nemocnici v roce 2019, jež stála život sedm lidí. Bylo bohužel jen otázkou času, kdy dojde k ještě tragičtějšímu útoku, jako byl ten čtvrteční v Praze.

Další věc: dobrá zpráva, pokud to tak lze při vší té hrůze nazvat, je to, že pokud jde o bezpečnostní a záchranný systém, vše fungovalo po střelbě na Filozofické fakultě UK dokonale. Policie i celý integrovaný záchranný systém věděly přesně, co mají dělat. Zabránily tomu, aby byl počet obětí ještě mnohem větší. Zachránily nespočet životů mladých lidí. To je mimochodem zásadní zpráva pro ty, kdo volají po všestranném oslabování státu. Policisté a záchranáři, kteří zachraňovali na Palachově náměstí a dále v pražských nemocnicích zachraňují lidské životy, představovali právě onen nepopulární stát. Oslabovat ho – to si musíme nikoliv dvakrát, ale nejméně milionkrát rozmyslet.

Jistě se nyní bude debatovat o mnohém. Například o zvýšení bezpečnostních opatření (nejen) ve školách tak, aby tam nebylo možné pronést zbraň. Je možné, že nakonec dospějeme až k instalaci bezpečnostních rámů, podobných těm, které jsou na letištích. Opět to bude dilema „bezpečnost versus svoboda“. Jednoduché a jednoznačné řešení samozřejmě neexistuje. Česká společnost si ale takovou debatou nutně bude muset projít. Doufejme, že to bude debata racionální, a nikoliv ideologická.

Jistě se bude diskutovat také o přístupu ke zbraním a jejich rozšíření v české populaci. I tato debata bude zcela legitimní. A na její úvod je potřeba říci, že Česko patří v Evropě do skupiny hodně liberálních zemí. Na druhou stranu je jasné, že nás ani zbraňové restrikce stoprocentně neochrání, jak o tom svědčí případ z Německa, kde v roce 2009 došlo k masakru ve střední škole ve Winnendenu v Bádensku-Württembersku, při němž sedmnáctiletý student zastřelil 15 lidí.

Závěr? Teď je čas na smutek a pomoc postiženým a pozůstalým. Pak je nutné vše vyšetřit, rozebrat a říci si, co dál. Česko je přes všechny rozpory silná společnost. A lze věřit, že najde na tragédii po všech stránkách správnou odpověď.