Smutný bílý pruh v rozbahněné krajině. Má tohle lyžování ještě smysl?

Člověk z poloviny minulého století by na tu scenérii hleděl značně nevěřícně. Rozbahněnou zelenohnědou krajinou se vine bílý sněhový pás, po kterém se za souvislého deště v dvanáctistupňových teplotách prohánějí špičkoví lyžaři. „Co to má jako být?“ podivil by se náš nedávný předek. „To se zimní sporty posunuly někam do dubna?!“

Kdepak. Je únor, nikoli ovšem bílý, takže pole asi moc nesílí, a na Vysočině začíná mistrovství světa v biatlonu. Sníh pořadatelé vykládají z obří lednice a modlí se, aby jim dalších deset teplotně jarních dní vydržel a Johanes Bø a Markéta Davidová nemuseli na závěrečný hromadný závod přejít z lyží na kolečka.

Celé nám to bohužel ukazuje budoucnost. Vlivem klimatické změny se nedá, pokud jde o počasí, už spolehnout vůbec na nic. Nejméně ze všeho pak na roční období. Krátké vpády arktického vzduchu střídají delší vpády vzduchu středomořského a nikdy nevíte, jak kdy v zimě bude. Zmrznout v říjnu je zhruba stejně pravděpodobné jako spatřit minisukni v půlce února.

O definiční nejistotě mohou vyprávět i pořadatelé Jizerské padesátky, kteří se léta snažili, aby mohli termín slavného závodu přesunout z „nejistého“ ledna na „jistý“ únor. Povedlo se a párkrát se v únoru jelo. Ale letošní únorový závod už museli zrušit. (Což autor tohoto textu, coby pravidelný účastník, málem obrečel a bojí se, že za rok už bude brečet naplno.) Na asfaltu, písku a jehličí se prostě lyžovat moc nedá.

Co s tím? Zatím se pokoušíme s novou realitou bojovat tak, jak umíme – technologicky. Zasněžujeme, co to dá, sníh vytahujeme z lednic, jako pořadatelé mistrovství světa v biatlonu na Vysočině. Je to grandiózní snaha, ale zároveň je to i trochu smutný a vlastně i bludný kolotoč. Stěžujeme si na klimatickou změnu, kvůli které z Česka a z celé Evropy mizí sníh. A abychom zachovali možnost zimních radovánek, vyrábíme za vysoké spotřeby energie, která v českých poměrech samozřejmě pochází hlavně z fosilních zdrojů, sníh umělý. A klimatickou krizi tak dál zhoršujeme.

Gigantická lednička, kde leží sníh i v létě. Díky ní zvládneme i teplo a déšť, věří pořadatelé šampionátu v biatlonu

7. 2. 2024 ▪ 5 min. čtení

Ne, to nemá být v žádném případě výčitka zasněžovačům. Lyžujeme rádi skoro všichni. Na zasněžovací byznys jsou navázána pracovní místa. Závody jsou prestižní, pomáhají turistickému ruchu, zlepšují brand země. Současně patří k přirozenosti člověka, že se chce postavit klimatickým podmínkám. I ve sportu. Důkazem jsou plavecké haly se zimním provozem, hokej v červenci nebo vyhřívaná fotbalová hřiště.

Na druhou stranu je tu ale otázka, jestli, když už jsme klima změnili, má dlouhodobě cenu trvat na tom, že se to vlastně nestalo. A že donekonečna budeme v zimě fungovat jako vždycky, jet si náš „business as usual“, ač se ladovská zima, jakož i zimním sportům nakloněná zima už dávno odstěhovala někam úplně jinam…