Jakkoli stále méně, tak v mnoha modelech současná ekonomie předpokládá takzvaně racionálně uvažujícího člověka. Ve velké zkratce se jedná o jedince, který maximalizuje svůj krátkodobý i dlouhodobý užitek za rozpočtových omezení a pohybuje se ve světě jistot nebo přesně kvantifikovatelných rizik. Jakkoli je tento koncept vhodný pro ilustraci některých základních ekonomických modelů, realita je přirozeně dost jinde a jedná se o podcenění iracionálního chování a rozhodování.
Racionalita lidí je komplikovaná a ovlivněná řadou na první pohled nezřejmých vlivů. Je mimo jiné dokázáno, že lidské krátkodobé chování a dlouhodobé uvažování jsou od sebe značně odděleny. Různé studie dokládají, že lidé dlouhodobě vědí, co je pro ně dobré, jejich (slabá) vůle jim to ale krátkodobě nedovolí realizovat. Příkladem je experiment „zeleninový salát, nebo čokoládový dortík“, kdy při volbě mezi těmito dvěma dvě třetiny respondentů uvedly, že si dají spíše salát, nicméně ve chvíli, kdy se oba pokrmy před ně postavily, tak se poměr přesně obrátil.
Někteří velcí ekonomičtí liberálové (a příznivci subjektivity) by mohli tvrdit, že takovéto chování je racionální, ale ono tak úplně není. Ve chvíli, kdy jsou naše očekávané diskontované budoucí náklady vyšší než současné přínosy, tak se nechováme zcela racionálně. Dort ještě jistě není úplně hraniční příklad; horší je to s drogami, alkoholem, případně kouřením. Platí to ale i naopak. Studie o tom, kolik let života si přidáme, když se z nás stanou vegani nebo „paelostrávníci“, jsou, pokud provedeny robustně, vesměs možná pravdivé. Nicméně otázka je, zda se chceme vzdát všech krátkodobých umírněných radostí z vajec, smetany, a tedy právě i čokoládových dortíků, abychom zde byli v průměru o dva roky déle.
Podobně je to s výhledy do budoucnosti. Většina lidí neví přesně, jaké jsou pravděpodobnosti jednotlivých scénářů jejich života. Maximálně dokáže odhadnout, jaké jsou pravděpodobnější a méně pravděpodobné. Také se ale může stát, že nás něco hodně překvapí. Známý příklad s krocanem, který dobře jí a dobře spí každý den, než přijde Den díkůvzdání, je toho mementem. Nemůžeme proto hodnotit lidské chování ex post, jelikož kdyby krocan věděl, co se na něj chystá, patrně by zavčasu utekl (nebo by se aspoň možná přestal přecpávat).
Proto i v rámci různých ekonomicko-sociálních opatření bychom měli mít vždy na paměti lidskou nedokonalost, jakož i to, že budoucnost je prostě z principu nejistá.
