Osobní vzpomínka Miroslava Singera na Stanleyho Fischera: Odešel titán ekonomické profese

V sobotu zesnulý Stanley Fischer byl jedním ze dvou, jinak to nelze popsat, titánů ekonomické profese, díky kterým mě mimořádně těšilo, že naše centrální banka disponuje svým autoparkem. Kdykoliv se objevil v Česku, a činil to za mého guvernérování rád a často, a zavolal, poslal jsem pro něj s potěšením na letiště auto. Ten zvyk zavedl už, pamatuji-li si dobře, můj předchůdce Zdeněk Tůma a bance se mnohonásobně vrátil v podobě pozvánek na akce, debaty a konference, o které marně usilovaly centrální banky mnohem významnějších ekonomik. A vlivu daleko nad náš tehdejší „výtlak“.

Stanley byl osobně mimořádně milý, pro některé jen neskutečně pracovitý člověk. Takže potěšení rostlo, kdykoliv ještě našel čas zastavit se v České národní bance na kávu a rozhovor, ideálně i s kolegy z bankovní rady a managementu.

Mimochodem tím druhým, kterému jsme auto vždy rádi poskytli, byl také bývalý guvernér Bank Of Israel a dnešní předseda JPMorgan Chase International Jakob Frenkel.

Stanley se narodil 15. října 1943 v rodině malého obchodníka na území Severní Rhodesie, dnešní Zambie. Jeho zájem o ekonomii se zrodil na střední škole, jeho kariéru nastartovalo stipendium z London School of Economics.

Evidentní akademickou hvězdou se Fischer, který byl i americkým občanem, stal už v 70. letech v USA. Tehdy nejen na ekonomických katedrách amerických akademických institucí nebyli mimořádnou výjimkou akademici fandící republikánům a na ekonomických katedrách byli mezi mladými makroekonomy spíše pravidlem. Mimořádnost jeho akademické kariéry nedokazuje pouze množství poct, kterých se mu dostalo, či fakt, že založil mimořádně významný ekonomický časopis, ale především množství hvězd, ekonomů, které vychoval. Za všechny jmenujme třeba Charlieho Beama, Paula Krugmana, Lucase Papadema, Jeroma Powella či Christinu Romerovou. 

Ještě významnější postavou se ale stal po odchodu z akademie. Působil například jako hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu, zde velmi pomáhal ještě docela čerstvě vzniklé České republice, poté jako šéf Bank Of Israel – centrální banky státu Izrael (v této funkci se mimochodem naučil hebrejsky), a pak byl ještě i místopředsedou Fedu. A vždy se zajímal o to, co se děje u nás.

Koneckonců díky němu jsem měl to potěšení v cyklu přednášet v horním patře budovy izraelské centrální banky k auditoriu asi třiceti posluchačů z pracovníků centrální banky a akademiků, ve kterém seděli nejmíň dva nobelisti. Mimochodem, doprovázel mě tam v roli našeho velvyslance dnešní poradce premiéra Tomáš Pojar, zážitek jsme z toho měli oba.

Stanleymu, který odešel ve věku 81 let, už tedy v Praze žádný guvernér auto na letiště nepošle. Ale stopa, kterou i na naší realitě zanechal, je asi jedna z nejhlubších, kterou jakýkoliv ekonom postkomunistické historie dokázal za sebou nechat.