Letošek je protkán riziky a nejistotami. Naštěstí jsme už zřejmě odolnější, než si myslíme

Přibližně týden po skončení olympiády začala válka. Americko-izraelský útok na Írán je další z řady rizik, kterým světová ekonomika čelí. Jenže za posledních několik let se přece jen něco posunulo: světová i česká ekonomika se možná naučily lépe fungovat v těžších a turbulentnějších podmínkách než dřív. Po minulých válečných epizodách, celních přestřelkách i covidových šocích se zdá, že odolnost ekonomik vzrostla. Krátkodobé výkyvy jsou nevyhnutelné, ale reakce jsou méně panické a víc počítají s návratem k normálu.

Jakkoli je letošek protkán riziky a nejistotami, očekávání zůstává pro většinu vyspělého světa, i pro ekonomiky, které k němu konvergují, převážně pozitivní. Pravděpodobnost války na Blízkém východě byla již od začátku roku minimálně v řádu nižších desítek procent a v čase spíš rostla, s krátkou pauzou během olympiády. Zároveň tu dál máme nevyzpytatelnou válku na Ukrajině, riziko korekce AI boomu, možnost dalších ozbrojených konfliktů, potenciální tlak na Grónsko vedený „polovojenskou“ cestou nebo nové vyhrocené kolo celních sporů.

Analýza

Trump už by to možná rád ukončil, ale je to Írán, kdo teď nechce konec války. Má novou strategii, jak si zajistit bezpečnost

5. 3. 2026 ▪ 4 min. čtení

Přes všechny očekávané parakotouly by měla globální ekonomika přidat podle MMF asi tři procenta, což je slušný výkon i s ohledem na to, že Čína s tím, jak bohatne, nevyhnutelně zpomaluje. Dokonce i česká ekonomika, jejíž zapojení do té světové je velmi intenzivní, rostla v minulém roce podle zpřesněných odhadů o 2,6 procenta a tento rok by mohla stejné číslo klidně zopakovat. Dodejme, že to byl právě zahraniční obchod, který nás loni vytáhl nad původní předpoklady, a i tento rok by mohl zůstat slušný.

Odolnost jde ale i ruku v ruce s hospodářsko-politickými reakcemi. Platí tak trochu Newtonovo okřídlené „viděl jsem dál, protože jsem stál na ramenou obrů“. Dnes víme víc než dřív, jak na šoky reagovat: kdy uvolnit měnové podmínky, kdy nasadit fiskální expanzi, kde zdanit, kde ulevit, co upravit, kde zvýšit kapacity, a co naopak omezit. Krize posledních dekád nás hodně naučily.

Nic není všespásné. A spolu s Kahnemanem dodejme, že intenzita se neměří jen samotným šokem, ale i dobou jeho trvání. Pokud by tedy například krize na Blízkém východě trvala výrazně déle než dva až tři týdny, tak by se to do koncových cen energií výrazně propsalo. Nebo pokud by propad u „Magnificent Seven“ dosáhl desítek procent a nešlo by o výkyv či pokud by se rozjela nová spirála cel a proticel a nezůstalo u Truth Social, dnešní predikce by nejspíš prošly revizí. A nemusely by tomu zabránit ani dvě pozitivní kotvy: blížící se největší (a nejdelší) mistrovství světa ve fotbale a volby v polovině mandátu v USA.