Nostalgie a paměťový optimismus nás obelhávají i v ekonomii. Data o minulosti mohou snadno vytvořit falešný obraz

Jedním z klasických kognitivních zkreslení je vzpomínkový optimismus (v angličtině často jako rosy retrospection). Jedná se o přesvědčení našeho mozku, že dříve byly věci tak nějak „lepší“. Například že lidé se k sobě chovali lépe, rohlíky byly křupavější, mandarinky krásně voněly, život byl méně chaotický a – slovy Ladislava Štaidla a Karla Gotta – kde je nyní asfalt, tam byl kdysi jíl a ruce krásných žen hladívaly líp. Něco z toho bude jistě pravda, spíše jde ale jen o dojem.

Toto zkreslení má podle všeho několik důvodů: jedním z nich je fakt, že paměť je mnohem spíše rekonstrukcí než záznamem a je navíc velmi selektivní. Pokud si věci v úplnosti nezapisujeme a následně do nich nenahlížíme, tak nás dokáže natolik šálit, že to účastníky experimentů na toto téma zanechává v němém úžasu.