Jedním z klasických kognitivních zkreslení je vzpomínkový optimismus (v angličtině často jako rosy retrospection). Jedná se o přesvědčení našeho mozku, že dříve byly věci tak nějak „lepší“. Například že lidé se k sobě chovali lépe, rohlíky byly křupavější, mandarinky krásně voněly, život byl méně chaotický a – slovy Ladislava Štaidla a Karla Gotta – kde je nyní asfalt, tam byl kdysi jíl a ruce krásných žen hladívaly líp. Něco z toho bude jistě pravda, spíše jde ale jen o dojem.

Toto zkreslení má podle všeho několik důvodů: jedním z nich je fakt, že paměť je mnohem spíše rekonstrukcí než záznamem a je navíc velmi selektivní. Pokud si věci v úplnosti nezapisujeme a následně do nich nenahlížíme, tak nás dokáže natolik šálit, že to účastníky experimentů na toto téma zanechává v němém úžasu.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč paměť favorizuje příjemné vzpomínky.
  • Jak nostalgie a designové motivy ovlivňují spotřebitelské chování.
  • Jak rozdíl mezi zapamatovaným a prožitým zkresluje ekonomická data.
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné? Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.