Česko je v zajetí dotační a nárokové mentality. Dotujeme zemědělství, dotujeme „služby pro rodiny, které mají posilovat rodičovské a partnerské kompetence“, dotujeme topení. Když je skutečně svízel, přispěcháme s plošností a neadresností: tu 25 tis. korun kompenzačního bonusu pro všechny osoby samostatně výdělečně činné (v pandemii), tam zlevnění energií pro všechny, milionáře i chudinu bez rozdílu. Tu a tam si něco z eráru utrhne úzká skupina, kupř. hospodští, kteří dokážou přesvědčit stát, že Michelin je prostě nutnost a že než aby si jej zaplatili sami, je lepší, když jej zaplatíme všichni.
Na úrovni fyzických osob jsme si zvykli, že je správné, když chudší (vesměs bydlící v nájmu) dotují skrze daňovou uznatelnost úroků hypoteční úvěry bohatších, či že se navzdory konsolidačnímu úsilí rozdávají peníze firmám na nákup elektromobilů. Ruku ke státu, jenž je vnímán jako entita existující vně nás, obyvatel, jako entita, která má zajišťovat naše věčné a nerušené blaho, natahuje v podstatě každý.
Co se dočtete dál
- Je rozumné chtít zastropování sazby hypoték na 2 procenta?
- Jak bylo v posledních třech letech úspěšné stavebnictví v Česku?
- Co by se mělo stavebnictví naučit místo dotací?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
