Nízká cena práce. Výhoda, kterou Česko dosud mělo a poráželo díky ní konkurenci v jiných státech světa. To už ale neplatí. Se stále většími možnostmi, kterými digitalizace a umělá inteligence umožňují inovovat průmysl a výrobu, je zřejmé, že nízká cena práce, logistická blízkost trhu a výrazné zahraniční investice v minulých letech přestaly pomáhat.
Naši západní sousedé, Asie a USA už nasedají do rychlovlaku, zatímco my stále přemýšlíme, jak velký rozchod kolejnic zvolit. Podle mého názoru jsme se stali zajatci historického úspěchu a spousta lidí se řídí heslem: Co funguje, na to nesahat. Když mluvím s majiteli českých podniků, často se mnou sdílejí podobné zkušenosti. Když přijdou do své fabriky, musí přesvědčit většinu zaměstnanců, aby jejich inovace podpořili. Když ten samý nápad přednesou v čínské továrně, všichni chtějí nápad otestovat.
Jenže digitalizaci a umělou inteligenci nelze doběhnout jako při evoluci. Něco jsme nestihli teď, tak to uděláme za pár let. Klasický model, že si firma udělá business case na používání AI, a když jí to nevyjde, zkusí to za rok znovu a za rok znovu, tady nefunguje. Například AI funguje tak, že se z nasbíraných dat sama učí a neustále se zlepšuje. Česko se podle mého názoru ocitá v roli žáby, pod kterou se stále více přitápí v kotli. Tak dlouho nic necítí, až nestihne vyskočit z kotle včas. Řada vyspělých států světa ale myslí více dopředu a my už druhou šanci nedostaneme.
Zatímco běžná veřejnost je momentálně nadšená z toho, že si může povídat s robotem v podobě ChatGPT, v továrnách jsou možnosti AI mnohem dál. Víte, co se stane, když si vjedou v automatickém skladu dvě ještěrky do cesty? Ještě před pár lety byla na tuto otázku správná odpověď, že se nestane nic. Respektive, vozíky se samy zastavily a tak dlouho si dávaly přednost, až je musel operátor svým příkazem nasměrovat dál. Současné technologie umožnily, že se vozíky dokážou „dohodnout“, kdo pojede první. Takový plně automatizovaný sklad, ve kterém se nemusí svítit a výrazně topit, dokáže ušetřit až dvacet procent nákladů na skladování. A to už znamená solidní konkurenční výhodu.
Dalším příkladem toho, kam se posunují technologické možnosti, je zrychlení přenosu dat v továrnách. Z pár desítek milisekund, během kterých ani nestačí lidský organismus zareagovat, na jednotky milisekund. Brýle s virtuální realitou zkoušeli už technici před pár lety, ale kvůli zpoždění přenosu museli po dvaceti minutách brýle odložit, aby míra nevolnosti nepřekročila únosnou mez. Dnes mohou dostávat instrukce do brýlí od svých kolegů z jiných továren třeba několik hodin v kuse.
Totéž platí pro ultrapřesnou výrobu, kde hraje roli každá setina milimetru. Než dříve data dorazila na místo, stroji se občas „podařilo“ minout tu správnou konstrukční polohu. Dnes řídí výrobu vzdálené servery, které nemusí být ani fyzicky v továrně. Výraznou úsporu nákladů přináší používání AI také při kontrole vyrobených polotovarů. Zatímco v minulosti prohlížela svařované části výrobků fyzická osoba, nyní to dělá kamera napojená na umělou inteligenci. A to znamená v průměru o deset procent méně vyrobených zmetků.
Na letenku za prvním klientem jsem si musel půjčit, říká majitel VÚTS. Jeho stroje vyrábí paddleboardy nebo filtry
I v Česku jsou dobré příklady inovátorů, jako jsou společnosti Continental nebo Kvados, ale ve srovnání s okolními státy je to stále málo. Zároveň nejsme v zavádění moderních technologií na posledních příčkách, nejmodernější mobilní sítě páté generace, 5G, už v tuzemsku fungují několik let. Takové Polsko je přitom pouští až nyní. Ale máme na víc a potřebujeme vyřešit oblasti, které nefungují. A také mít odvahu ke změnám.
Jako ambasador Druhé ekonomické transformace, jejímž cílem je posunout Česko zpět mezi nejvyspělejší země světa, však vidím věci, na které se musíme soustředit. Kromě výše zmíněné odvahy k zavádění nových technologií do výroby a byznysu je zde rovněž potřeba dát více prostoru nové generaci, která má technologie a inovace přirozeně v krvi a nebojí se změn. Nadále ale musíme pokračovat i ve výrazné investici do digitální infrastruktury v tuzemských regionech, nejen mobilní, ale i fixní. Ve společnosti se mluví o potřebě urychlit výstavbu nových dálnic a železničních koridorů. Ale když přijedete na Broumovsko, zjistíte, že tamním obyvatelům stěží jede internetové připojení 20 megabitů za sekundu, což znamená, že si v podstatě mohou akorát přečíst maily. V reálu to znamená, že tamní školáci nemohou při vyučování používat moderní výukové programy a vzdělávat se pomocí umělé inteligence, protože se k nim prostě nedokážou připojit.
V odlehlých částech Česka se ovšem budování vysokorychlostní digitální infrastruktury ekonomicky příliš nevyplatí. Když ale nebude v regionech kvalitní a rychlé připojení, lidé se z nich budou stěhovat pryč, což způsobí jejich další oslabování. Nedávno obce v regionech bojovaly za to, aby u nich zůstala pobočka České pošty. Vzpomínáte si ale na to, kdy jste dostali obyčejný dopis nebo jste v době datových schránek byli na poště? Myslím si, že mnohem důležitější je, aby se tamní děti měly šanci připojit ke kvalitním výukovým programům a dostaly co nejlepší šanci na skvělý život.
Pojďme být odvážní a dávat si vyšší cíle, máme na víc.
Autor je člen vrcholového vedení společnosti T-Mobile
