„Co se týče samotné aukce, ta bude opět skvěle obsazena. Zájemci se mohou těšit třeba na tři úžasná plátna od Jakuba Schikanedera, několik olejů Václava Špály, Jana Zrzavého a Františka Tichého, galerijní velkoformátové dílo Emila Filly či krásnou poválečnou Toyen,“ říká Martin Kodl, majitel galerie.
Dařilo se vám v uplynulém roce tak, jak jste očekávali?
Loňský rok byl nad očekávání skvělý. Zájem ze strany kupujících je stále solidní a na vysoké úrovni. V loňském roce utratili sběratelé na sálových aukcích 1,4 miliardy korun, což je sice o 15 procent méně než v předloni, ale neznamená to, že by se český trh s uměním po letech růstu začal propadat. Výši obratu totiž nejvíce ovlivnily ceny za nejdražší obrazy. Zatímco v roce 2022 padl historický rekord českých aukcí ve výši 123,6 milionu korun za Staropražský motiv od Bohumila Kubišty, nejdražším obrazem minulého roku byl obraz Monte Carlo od Toyen, za který kupující zaplatil 64,8 milionu korun. Obě díla se prodala v Galerii Kodl a to mi činí velkou radost. Navíc na českých aukcích se nad hranici 30 milionů korun loni dostala jen dvě díla, kromě Monte Carla ještě druhá malba Puis, plus tard od Toyen, která se prodala na naší jarní aukci.
Sezonu jste zakončovali devadesátou, jubilejní aukcí. Jaký to je pocit, mít za sebou tolik úspěšných let?
Mám velký respekt před částkou třinácti miliard utržených za díla v uplynulých třiceti letech. Vzpomínám na stovky krásných prodaných obrazů, které se k nám už nikdy nevrátí a u nichž mi krvácelo srdce, protože bych si řadu z nich sám chtěl koupit do rodinné sbírky, ale to bohužel nejde. A mám také velký respekt k tomu, co jsme společně s naším týmem dokázali. A navíc vnitřní uspokojení z toho, že snad nedělám předkům, kteří mě učili, ostudu. Trápí mě snad jediné – dlouhé roky o mně všichni hovořili jako o mladém Kodlovi, ovšem to už bohužel dávno neplatí a mladí Kodlové jsou nyní mí synové a dcera.
Nejdražším vydraženým obrazem na vaší devadesáté aukci se stalo vzácné plátno malířky Toyen Monte Carlo. Jak se vám dílo podařilo získat?
Ve všech ohledech mimořádné plátno Monte Carlo považuji za velký objev v rané artificialistické tvorbě Toyen, protože bylo od svého vzniku uchováváno v jediné soukromé sbírce. Bylo známé jenom ze zmínek a vystaveno pouze jedenkrát, bezprostředně po jeho dokončení v roce 1926, na společné výstavě Toyen a Jindřicha Štyrského v Galerie d’art contemporain. Prvním majitelem obrazu byl významný československý puristický architekt Jan Zázvorka starší, jenž jej získal přímo od Toyen. Od té doby byl uchováván v jeho rodině, se kterou se dobře znal můj otec.
Jak často se stává, že se na trhu objeví zapomenuté nebo dlouho nevystavované dílo jako třeba Monte Carlo?
V Česku k takovým objevům dochází poměrně často a do určité míry to je stále i dědictví komunistického režimu, kdy řada významných děl byla schována nebo vyvezena do zahraničí a na dlouhá desetiletí v podstatě zapomenuta. Pro nás je to vzrušující bonus k naší práci a vzácná chvíle, ale zároveň to naši činnost komplikuje a prodlužuje. Protože ověřování pravosti je mnohem náročnější než na západ od nás, kde většina vyhledávaných umělců má kompletní soupisy děl. V každé naší aukci máme takových objevů několik. Přisuzuji to dopadu pradávných kontaktů vycházejících ze sběratelských hodnot mého otce nebo dědy. Prostě tušíme, kde máme ty obrazy hledat.
Ročně vaším aukčním domem projdou tisíce mistrovských děl. Jaké dílo ve vás zanechalo nejsilnější emoce?
Takových příběhů mám opravdu mnoho. Zmíním ten první a vrátím se na počátek devadesátých let, kdy můj otec zařadil do naší aukce svůj obraz Emila Filly, takové půvabné malé zátišíčko, které koupil v roce 1988 za tehdy horentní sumu dvanáct tisíc korun. Vyvolávali jsme ho za opět horentní částku dvou set tisíc korun a prodal se za osm set tisíc korun. Nikdy nezapomenu na tátův šťastný výraz. Více než o peníze mu šlo o to, co dokázal přes všechna úskalí a vzdor radám, aby nekupoval takové obrazy. Že viděl dál než ostatní.
Trh s uměním zažívá po pandemických úspěšných letech ochlazení. V jakých segmentech ale poptávka rozhodně neklesá?
Standardně se v centru pozornosti kupujících drží česká moderna, neustále narůstá prodej poválečného umění. V našich aukcích se z obrazů vzniklých v poválečném období značně nadprůměrně prodávala díla Vlastimila Beneše, Zdeňka Buriana, Karla Černého, Richarda Fremunda, Josefa Jíry, Kamila Lhotáka, Josefa Lieslera, Mikuláše Medka, Ladislava Sutnara a Toyen. Na vzestupu je i za zájem o současnou tvorbu.
Platil i loni fenomén posledních let, že se aukcí zúčastňují lidé, kteří přistupují k nákupu umění především jako k investici?
Tento motiv nezeslábl, jen investoři jsou mnohem vzdělanější a poučenější. Jejich nákupy se již spíše podobají sběratelství než investicím. Díky aukční platformě Artslimit, kterou řídí můj syn Matyáš, máme možnost sledovat neutuchající zájem nových zájemců. Přibývají však nejen investoři, ale také začínající sběratelé, kteří se chtějí obklopovat uměním. Dlouhá léta se snažíme přivádět lidi k umění, vysvětlovat, jak dokáže život zlepšit, prozářit. V současnosti zažíváme vzácné momenty. Celý život usiluji o to, aby české umění rezonovalo, a jsem rád, že se to daří.
Stáhněte si přílohu v PDF
V loňském roce jste pořádali letní výtvarný salon kromě Prahy také v Helsinkách. Chystáte se něco podobného i letos?
Letní výtvarný salon je výstava, kterou pořádá KodlContemporary. Platforma pro současné umění, již spoluzaložil můj syn Jakub s cílem dokázat, že sbírání umění nemusí být otázka sta tisíců a milionů a že se mu mohou věnovat i mladí lidé. Proto se letos rozhodl překonávat hranice nikoliv geograficky, ale demograficky. Po skončení výstavy v Galerii Kodl budou umělecká díla přemístěna do výstavního prostoru střední školy Park Lane, kde proběhne kromě vernisáže i několik workshopů pro studenty zaměřených na dějiny umění, rozvíjení kreativity, ale i investice do umění.
Co dalšího plánujete v nadcházejícím období?
Právě vrcholí již sedmá samostatná online aukce výtvarných děl pořádaná naším aukčním portálem Artslimit. Výjimečným zpestřením je zařazení exkluzivních sběratelských předmětů. Tradiční velká jarní aukce proběhne poslední květnovou neděli a její součástí bude již tradičně charitativní dražba pro Centrum Paraple. Na jarní aukci chystáme navíc novinku, ze které máme velkou radost – pro festival Pražské jaro spolupořádáme benefiční dražbu šesti výjimečných děl, která vznikla na jeho přímou objednávku. Pražské jaro oslovilo šest renomovaných výtvarných umělců napříč generacemi s jedním společným zadáním vytvořit dílo inspirované cyklem symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany. Tuto neobvyklou výzvu přijali Milan Grygar, Petr Nikl, Ivan Pinkava, Jakub Roztočil, Ira Svobodová a Daniel Vlček. Vernisáž výstavy Pražské jaro Art Salon proběhne u příležitosti zahajovacího koncertu 12. května v Obecním domě. Dále pak budou díla vystavena po dobu konání koncertů festivalu v reprezentačních prostorách Obecního domu a Rudolfina. Výtěžek této benefiční aukce bude věnován ve prospěch festivalu Pražské jaro na jeho další rozvoj.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.
