Kam na jaře za uměním

Brancusi

Centre Pompidou, Paříž, 27. 3. – 1. 7. 2024

Původem rumunský sochař a fotograf Constantin Brancusi, který tvořil ve Francii, je otcem moderního sochařství. Do Paříže dorazil z Bukurešti pěšky, brzy si řekl o pozornost umělecké scény a v roce 1907, kdy Picasso prováděl revoluci v malbě, přišel Brancusi s vlastním převratem v oblasti skulptury. Jeho sochy se odklonily od antických tradic a v hrubě otesaném kameni nacházely moderní purismus, který předjímal mnohem pozdější minimalistickou tvorbu. Dosud nikdy nebylo Brancusiho dílo představeno v takové šíři, jakou nabízí aktuální rertospektiva v pařížském Centre Pompidou. Skoro 200 soch spolu s fotografiemi, kresbami a archivními materiály, ale také nástroji a nábytkem z jeho ateliéru umožní detailní ponor do estetiky tvůrce, který přivítal sochu ve 20. století.

László Lakner – Infinitum

Muzeum umění Olomouc, do 19. 5. 2024

Budapešťský rodák, který od roku 1974 žije a působí v Berlíně, je jedním z předních představitelů maďarské neoavantgardy. „Miloval jsem jazz i Bélu Bartóka,“ popsal jednou šíři svého hudebního vkusu. A podobně rozmáchlá je i jeho tvorba. Objevují se v ní témata z filozofie, poezie i světových dějin, osciluje mezi magickým realismem, abstrakcí a konceptualismem. László Lakner v době, jíž vládl socialistický realismus, do svých raných pláten vdechl trochu jiný, kritičtější druh politického přemýšlení. Jedno ze svých prvních provokativních děl nazval Švadleny poslouchají Hitlerův projev. Olomoucká přehlídka navazuje na stoupající zájem o středoevropskou avantgardu ve světě umění, zároveň je důležitou reflexí současnosti i minulosti.

Roy Lichtenstein: A Centennial Exhibition

Albertina, Vídeň, 8. 3. – 14. 7. 2024

Komiksový strip přetvořil v monument, reklamu v umění, svou směsí fascinace a ironie zboural hranice mezi vysokým a nízkým uměním. Roy Lichtenstein spolu s Andym Warholem patřil k předním představitelům pop‑artu, směru, který v 60. letech infikoval mozky publika nečekanými vizuálními kódy. Obsáhlá přehlídka konaná u příležitosti stého výročí narození jednoho z vůbec nejvlivnějších amerických umělců minulého století nabízí přes 90 obrazů, soch a tisků. Nechybí ikonické blondýnky a váleční i komiksoví hrdinové, často vyvedení v hrubém puntíkovaném rastru odkazujícím k dobovým technikám komiksového koloringu. Středobodem výstavního prostoru pak je gigantická socha Brushstroke, zhmotnění tahu štětcem vyvedené v patřičně monstrózních proporcích.

Pavel Forman: Transforman

Dox, Praha, 21. 3. – 18. 8. 2024

Narodil se v Bruntálu, byl básník, ale také karatista. K umění ho přivedl Jindřich Štreit, a ačkoli strávil značnou část kariéry v Německu a USA, stále je mu blízké prostředí ošuntělých hospod bez větráku. Snové, expresivní, pop‑artem ovlivněné obrazy Pavla Formana byly donedávna v Česku spíše neznámé. Dokud se nevrátil z cest a neusadil se v Ostravě, kde tvoří a působí jako pedagog i galerista. Už název aktuální výstavy přesně vystihuje charakter Formanovy tvorby, která z nadhledu sleduje různé typy proměn. Autor zachycuje rozmanité tvory včetně sebe sama coby zvláštní, transmutující bytosti. S nadsázkou a humorem sám sebe vnímá jako popkulturního transformera, který s hravostí komentuje svět kolem sebe. Aktuální pražská výstava představí tři desítky nejnovějších prací vzniklých mezi lety 2021 a 2024.

Disegno Interno – Eva Švankmajerová / Jan Švankmajer

GASK, Kutná Hora, do 4. 8. 2024

Světově proslulý režisér a výtvarník Jan Švankmajer letos oslaví devadesátiny, surrealismu bude sto let. Kutnohorská galerie GASK u té příležitosti pořádá obsáhlou, byť nikoli retrospektivní výstavu umělce, který stále aktivně tvoří a materiál pro svá nejnovější díla, jimž sám říká imaginativní rozbušky, shání třeba na internetu. Tam nakupuje různé barokní ostatky a skládá je do relikviářů s jinými „hodnotnými“ předměty, jako jsou třeba prasečí uši. Přehlídka představí prakticky všechny tvůrčí oblasti, jimž se věnoval – od koláží a grafik přes objekty, medijní kresby či taktilní experimenty až po film. Název výstavy, jehož překlad zní vnitřní uspořádání, odkazuje k autorovu tvůrčímu principu, jenž v sobě mísí barokní manýrismus se surrealistickými vlivy. Důležitou součástí je i tvorba manželky Evy, s níž umělec i po její smrti dodnes vede tvůrčí dialog.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.