Když se zamyslíme, co je na české politice nejhorší, na čelném místě spatříme jakýsi odezdikezdismus. Když nějaká strana vládne, vykresluje situaci země jako nadmíru báječnou, či aspoň zlepšující se. Když se ta samá strana dostane do opozice, je to ze dne na den přesně naopak – země je podle ní v rozvratu nebo k němu aspoň směřuje.
Řeklo by se, že je to přirozená vlastnost demokratické politiky, sebe vynášet a soupeře hanit. Ale všechno má svou míru a ta je bohužel nyní v Česku překročena. Ukázkovým příkladem je aktuální postoj hnutí ANO ke stavu české armády.
Bývalý ministr obrany Lubomír Metnar se špatně skrývaným uspokojením na sociálních sítích sdílí výzkum společnosti STEM, podle kterého důvěra v armádu klesá a za poslední čtyři roky šla dolů o 16 procent. A píše: „To je výsledek a vizitka vlády pětikoalice, politikaření současné vlády ohrožuje důvěru našich občanů a tím i bezpečnost České republiky.“ Jeho prohlášení samozřejmě okamžitě šíří účty dalších politiků ANO v čele s Andrejem Babišem.
Je to samozřejmě čiré pokrytectví. Nejde ani tak o to, že Metnar poněkud zapomněl říci, že trend poklesu důvěry v armádu započal již v roce 2021, kdy byl ještě sám ministrem obrany. Podstatné je, že tím, kdo na poškozování pověsti české armády usilovně pracuje, je právě jeho hnutí.
Prakticky neuplyne den, aby se některý z politiků ANO nenavezl do vedení armády. Andrej Babiš rutinně nazývá náčelníka generálního štábu Karla Řehku šílencem a posílá ho „do bunkru“. Zvesela lže, že jsme všechno armádní vybavení už poslali na Ukrajinu. Další politici ANO zpochybňují vyzbrojování armády nejmodernější technikou, zejména stíhačkami F-35, jako příliš drahé. Narativ je zhruba takový, že příprava na obranu přece není potřeba, stačí si přát mír a bude to. Není pak divu, že pokud hnutí s pětatřicetiprocentní podporou systematicky útočí na armádu, důvěra v ozbrojené síly poněkud poklesne. A co ANO vzápětí udělá? Správě, obviní z poklesu důvěry absurdně vládu, která českou armádu posiluje, jak může.
Alena „Chcimír“ Schillerová ohrožuje obranyschopnost Česka. A my víme, proč to dělá
Pozitivní na celé záležitosti samozřejmě je, že i přes opoziční útoky na armádu je důvěra v ozbrojené síly pořád vysoko. Armádě věří 62 procent lidí. A mezi mladými do třiceti let, v generaci, na kterou má rétorika ANO a SPD, vzhledem k jejímu většímu mezinárodnímu rozhledu, jen malý vliv, je to dokonce 79 procent. Racionálně uvažující většina lidí se apokalyptickými řečmi Andreje Babiše o „šíleném“ náčelníkovi generálního štábu a bájení Aleny Schillerové o míru, který přijde jen tak, sám od sebe, ovlivnit nenechá.
Ale přesto: to, co od hnutí ANO sledujeme, je ukázkou zhoubné politiky „čím hůře, tím lépe“. Politiky, která by ideálně měla být zapovězená. Opozice má samozřejmě upozorňovat na chyby vlády, kritizovat, klidně i přepjatě. Je to její práce. Ovšem nikdy by neměla situaci v zemi, nebo její vnímání obyvatelstvem, aktivně zhoršovat, aby z toho následně u voleb profitovala. Zvláště to platí pro oblasti, na kterých by měla být pokud možno principiální shoda všech neextrémních politických formací. Tedy především pro bezpečnost a obranu země.
V téhle souvislosti se dá pochopit snaha vládní koalice upozornit na postup hnutí ANO na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny. Schůze se má, kromě útoků Andreje Babiše na ministra zahraničí Jana Lipavského, včetně sprosťáren verbálních i faktických (vytváření složek, zatahování dětí do politického sporu), věnovat právě bezpečnostním rizikům, které politická praxe hnutí ANO představuje. Jistě se dá říci, že by vláda měla radši pracovat než se zabývat výpady opozice. Ale některé věci je potřeba říci dostatečně nahlas a nasvítit je na patřičném fóru. A tím Poslanecká sněmovna je.
Všechno výše uvedené samozřejmě platí nejen pro ANO, ale zrcadlově pro všechny strany politického spektra. I pro ty, které nyní vládnou. Pokud by měly někdy, až se ocitnou v opozici, tendenci situaci v zemi, zejména důvěru v armádu, zhoršovat, aby na tom politicky vydělaly, bylo by to stejně nízké a opovrženíhodné jako to, co nyní předvádí Andrej Babiš a spol.
(Text je upraveným a rozšířeným komentářem pro ČRo Plus)
