Někdy se o Češích tvrdí, že jsou národem kverulantů a škarohlídů. Jak známo z empirických výzkumů, „národní rysy“ se v mediálním a dalším podobném prostoru výrazně přeceňují, ale oproti znamením zvěrokruhu nějakou relevanci přece jen mají. Proto nás v tomto kontextu může značně mást nedávno vydaný World Happiness Report neboli Zpráva o světovém štěstí.
Tento kompozitní index sestavovaný OSN zkoumá několik základních objektivních a subjektivních měřítek, zejména HDP na obyvatele, nastavení a hustotu sítí sociální podpory, délku dožití ve zdraví, vnímanou svobodu při životních rozhodnutích, velkorysost ve společnosti, vnímání korupce a nově i vektor pozitivních a negativních individuálních pocitů.
Podle zmíněného reportu, světe, div se, jsme se podle nasbíraných dat za období let 2021 až 2023 umístili opět na 18. pozici, a to ze 143 sledovaných (dotazovaných) zemí celkem. Nepřekvapí přitom, že na prvních pozicích se drží silná severská čtyřka, Finsko, Dánsko, Island a Švédsko. Norsko je sedmé. Z regionu střední a východní Evropy je nejvýše Rakousko (14.), pak my, Litva (19.) a Slovinsko (21.). V první dvacítce je z neevropských zemí Izrael, Austrálie, Nový Zéland, Kostarika, Kuvajt a Kanada. Z vysloveně velkých hráčů tam vyjma Spojeného království na 20. pozici není podle posledních čísel nikdo (23. Spojené státy, 24. Německo a až 27. je další kverulující, Francie). Pro srovnání: Rusko je 72., Ukrajina 105. a žebříček uzavírá 143. Afghánistán. Index jasně ukazuje, že sice bohatství neznamená nutně šťastnou společnost, ale korelace mezi nimi je poměrně silná, jelikož se vysoký důchod přirozeně propisuje i do dalších ukazatelů.
Jak si (seriózně) hrajeme aneb Ekonomie věku dítěte
Pozice České republiky je už nějakou dobu neměnná, a to i přes řadu komplikací, které nás v poslední době potkávají, jmenovitě koronavirová pandemie, energetická krize, vysoká inflace a stagnující ekonomika. Málokdo by to ale hádal bez znalosti těchto čísel. Nicméně ukazuje se, že i přes „každodenní kverulování“ je pro nás řada věcí nezastupitelná a komfortní, a ačkoli se nemusíme cítit neustále vystřeleni do oblak, jako když dá naše repre gól ve finále mistrovství světa ve fotbalu (čehož se asi nikdo z nás bohužel nedožije), spokojenost je zde stále relativně vysoká, lépe řečeno je zde stále velmi nízká extrémní nespokojenost.
Na druhou stranu tyto výsledky nepřeceňujme. Řada indikátorů za poslední dobu směřovala spíše mírně k horšímu, včetně psychického zdraví populace a bezpečnosti, a to, že je v jiných, nám podobných zemích ještě o něco horší, by nemělo být naší večerní ukolébavkou. Však možná uvidíme v dalším vydání. Každopádně prozatím to vypadá, že jsme ve skutečnosti šťastnější, než někdy vypadáme. Ještěže existují čísla.
