Trávníkářskému tématu se věnujete už řadu let. Během dekád se proměnila i péče o zeleň. Vidíte rozdíl v tom, jak se k ní přistupovalo před dvaceti lety a jak je to teď?
Byla jednodušší, hlavně z toho důvodu, že bylo více vody. Už v té době byli všichni naklonění tomu, aby existovalo více trávníků, stav zeleně horší nebyl. Dnes je ovšem všechno komplikovanější. Když se například vysadí nové stromy, je to skvělá věc. Ale pokud se zároveň nevyřeší i závlahy, průběžné prořezávání, pak takový projekt ztrácí význam, stromy se nedožijí žádného vyššího věku a byla to úplně zbytečná aktivita.
Bývá takových nedotažených projektů hodně?
Děje se to bohužel velmi často. Usychající stromořadí, to je ve městech celkem častý jev. Péče je dnes mnohem těžší, dražší a vyžaduje sofistikovanější přístup. Navíc se mnohem hůř hledají kompetentní lidé. Už nestačí vzít konkrétního pracovníka a říct mu: Sekej. Musí tu být někdo, kdo zavelí: Dnes rozhodně nesekej, slunce pálí, všechno bychom zničili, běž třeba zalévat. Schopnost nebrat věci úkolem tu chybí. V době, kdy bylo víc vody, si rostliny poradily samy, ale teď už tomu tak není, potřebují nás. To jsou věci, které by měly být i součástí smluv, jež uzavírá obec s firmou, která se o zeleň stará. Podmínkou v takové smlouvě by mělo být to, že trávník zůstane zelený po celou vegetační sezonu, že nedojde ke snížení pokryvnosti o méně než 75 procent. Měly by se používat parametry na hodnocení trávníku, jako je pokryvnost, barva, hustota, homogenita povrchu, textura, že nebude obsahovat nežádoucí druhy.
Marie Straková
- Absolventka Agronomické fakulty MZLU v Brně a zároveň autorka doktorandské studie na trávníkářské téma na Ústavu pícninářství MZLU v Brně. Má za sebou řadu úspěšných návrhů druhově pestrých porostů – zámecký park v Miloticích, Sluneční hora v Sluňákově, louky v pražské Stromovce a další.
- Je autorkou desítek publikací a několika metodik, členkou profesních organizací, pravidelně publikuje a přednáší.
- Je spolumajitelkou firmy Agrostis Trávníky, která se zabývá poradenstvím, množením osiva a výrobou.
Je tohle vůbec splnitelné?
Je to velmi těžký úkol. Souvisí i s výukou trávníkářství, která je na vysokých školách nedostatečná. Často ji měli architekti jako volitelný předmět, a když se nenaplnil, ani ho neotevřeli. Kdyby byla lepší výuka, měla bych mnohem méně práce. Pokud už se někde o trávníkářství učí, je to nedostatečné a zastaralé. Chybí zkušenost ze současného stavu měst, propojení s jejich potřebami, s architekty a základní teorií. Existuje‑li někde výuka, neprovazuje se s praxí.
Na druhou stranu: o zeleni ve městech se už ale diskutuje poměrně často.
V posledních deseti letech se situace mění, je mnohem větší sucho. Mění se myšlení měst, kde si ve vedení uvědomují, že situace je vážná, víc to vnímá i veřejnost, píše se o tom, diskutuje. Lidé si uvědomují, že je něco špatně, že je potřeba něco změnit, ale jak?
Nevědí si s tím rady? Jak je to třeba s otřepanou otázkou, zda sekat, či nesekat?
Každý typ městského porostu vyžaduje jinou péči. Správcům zeleně by měla pomoct kategorizace, která jednotlivé porosty správně definuje. Budou si tak moct lépe spočítat náklady a mohou se také lépe bránit, pokud na ně bude veřejnost vyvíjet tlak. Budou mít v ruce materiál, který jim může pomoct. Parterový trávník se seká extrémně často, ale to může fungovat jen v případě, že bude zajištěna závlaha a intenzivní hnojení. Také je tam jiné složení druhů a vyžaduje nízké kosení. U parkového kosení je naopak třeba počet kosení snížit, zároveň vzít v úvahu i klima. Zohlednit, zda prší, není sucho nebo zda je více dnů s vysokou teplotou. Už nebude možné vycházet z toho, že mám naplánovaných dejme tomu pět kosení ročně. Je důležité nastavit takový počet, který zohlední skutečné potřeby konkrétního trávníku.
Jak trávník nejlépe přizpůsobit aktuálním podmínkám?
Ideální je založit jej z druhů, které moc nerostou, nebo zajistit, aby se nesekalo v letním období. Mělo by to být na začátku června a poté až na konci srpna. V opačném případě trávník oschne, nestačí se obnovit a s největší pravděpodobností na něm vzniknou holá místa, která budou kolonizovat plevelné druhy. Další věc, která by se měla nově zařadit do péče, jsou dosevy po letní sezoně, kdy by v září měl správce všechny plochy projít, dosít, přihnojit, aby byla zeleň do nové sezony v lepší kondici. To vše se týká trávníků.
Zemědělci výrazně zlevňují, meziročně klesly ceny o pětinu
A co travinobylinné porosty?
Seče květnatých luk probíhají obvykle dvakrát ročně. První by měla být na konci května až začátku června a druhá v září. Pokaždé s odvozem pokosené hmoty. Zásadní je první seč neposouvat, jinak dojde k vysemenění trav, které pak potlačují bylinné porosty. Pokud chceme mít krásně rozkvetlou louku, odkládáním seče to celé zkomplikujeme a porost ztratí druhovou pestrost. Samozřejmě jsou tu požadavky ze strany entomologů, kteří chtějí, aby byly některé plochy nepokosené pro motýly a další hmyz, ale tady narážíme na to, že musí být konkrétní porost nejdřív druhově pestrý. Až pak existuje předpoklad, že tam nějaké hostitelské rostliny budou. Ideální je nechat pět až 10 procent neposečené plochy. Zároveň se ale pak musí počítat s tím, že část pozemku bude botanicky degradovat. Takže podstatou je, aby se dbalo na druhovou pestrost.
Jak to vypadá v praxi?
Zvrhl se trochu výběr v travnatých směsích. Tlak na cenu a také vliv suchého počasí způsobily, že se u nás objevila kostřava rákosovitá, která se v Česku začala vysévat v devadesátých letech a nemá tu co dělat. Na konci 80. let se v krajině začaly používat mezirodové hybridy a od té doby se stále ve směsích objevují, což je dobré pro zemědělce, ale ne pro biodiverzitu, protože takové traviny jsou velmi odolné a nepustí do porostu bylinné druhy z okolí. Takže je důležité respektovat vhodné složení travních směsí. Další věc, která snížila náklady, je mulčování. Velká část měst se vybavila mechanizací s cepovacím ústrojím, které pokosenou část rozseká na biomasu. Současně ale rozdrtí i hmyz, rozdrcená hmota zůstane na pozemku a nemusí se sbírat. Mulčování je ničitel jakékoli druhové pestrosti. Kdekoli, kde zůstane posekaná hmota na místě, stává se za nějakou dobu z místa degradovaný porost.
Kdo má možnost tohle změnit?
To je velmi složité. Na mnoha místech rozhoduje cena za služby, která se tlačí co nejníž. Je třeba brát v potaz, že pokud jde o péči na svazích, je náročnější, není jednoduché se k porostům dostat, svahové sekačky jsou extrémně drahé. Vezme se nejlevnější pracovní síla, která nerozumí souvislostem, dostanou do ruky křovinořezy a jede se. Tlaky na snížení nákladů jsou obrovské, ale zároveň chceme biodiverzitu, kterou jsme si zničili. Nižšími náklady ji ale nevrátíme. I když se najdou peníze na založení nového trávníku, špatnou péčí jej zase zničíme. Uvědomme si, že dřív byl každý vlastníkem nějaké plochy. O hodně ploch se dnes musí starat stát, když se nestarají vlastníci.
To už ale nejspíš moc proměnit nejde.
Když to řeknu v nadsázce, prospělo by nám trochu bídy a hladu, protože pak by bylo postaráno o každou zelenou plochu lépe, vznikla by druhová pestrost, protože bychom z konkrétních ploch potřebovali co největší užitek. Náklady obcí na udržování města jako celku jsou obrovské. Pokud bydlíte na vesnici, musíte se o okolí svého domu postarat. Ve městě si můžete stěžovat, že se něco konkrétního neudělalo, ale těch věcí, které se musí zajistit, je obrovské množství. Takže když něco nefunguje, je to tak trochu daň za naše pohodlné žití.
Jaké jsou další alternativy dobré péče o zeleň?
Jsou příklady, kdy města využila na spolupráci zemědělce. Nechají si od nich posekat květnaté louky, a když je to složení porostu takové, že jej mohou použít na seno pro dobytek, pak je taková spolupráce ideální. Ve Žďáře nad Sázavou se místní zemědělec domluvil s vedením a na některých městských porostech se pasou ovce. To je ideální stav, kombinace kosení a pastvy je tím nejlepším, co porost může mít. Ale zkuste si představit, že se ve městech všude pasou stáda. To není možné. Velký problém je, že firmy, které sečou, nevědí, jak naložit s hmotou, která při sečení vzniká. Kompostárny jsou poddimenzované. V sezoně nikdy nevidíte, že by odjížděla auta naložená posekanou trávou. Nechává se to na místě, protože v opačném případě by se extrémně navýšily náklady.
Může druhová pestrost zajistit, aby se zeleni ve městě lépe dařilo a lépe zvládla sucha z posledních let?
Určitě ano. Musíme ale brát v potaz, o jakou konkrétní plochu jde. Je to pobytová, která se bude sekat častěji, nebo jde o místo, které bude významné z pohledu biodiverzity? Pestřejší porost ale ve výsledku znamená vždy stabilnější společenstvo. Na tom konkrétním místě musí stále něco růst. Poté má trávník šanci, že přežije, bude odolnější vůči vysokým teplotám, přívalovým dešťům a jiným výkyvům počasí.
Jsou místa, kde celou problematiku uchopili dobře?
Často se mi stává, že mě někam pozvou, aby mi řekli, jak si nevědí rady, a já vidím, že mají většinu věcí správně. Za města, kde to dělají velmi dobře, mohu uvést Jablonec nad Nisou, Prostějov, Jihlavu nebo Zlín. Dobrým příkladem je také pražská Stromovka, tam vidíte na jednom místě louky i pobytové trávníky a všechno spolu dobře funguje. Je mnoho dalších míst, nerada bych na někoho zapomněla. Souvisí to všechno s lidmi na úřadech, zásadní je dobrá spolupráce města a technických služeb. Funguje to tam, kde se dobře komunikuje, plánuje a dívají se víc dopředu. Na Moravě se sucho celkově začalo řešit trochu dřív. V Čechách jsou regiony, kde mě při návštěvách zaskočily dotazy, u kterých jsem si uvědomila, že se problémy s vodou začaly řešit teprve nyní, kdežto na Moravě jsme se stejnými věcmi zabývali už před osmi lety.
Stáhněte si přílohu v PDF
Existují nějaké trendy ze zahraničí, které si u nás našly už místo?
Modrozelená infrastruktura se skloňuje ve všech pádech. Jenže ono to musí fungovat i ve všech souvislostech. Například v Brně v Parku pod Plachtami vznikl projekt ve spolupráci s městem tak, že se vytvořila jezírka, květnaté louky a voda se dopouští ze střech okolních domů. Největší smysl mají nové projekty, které navazují na stavby. Pak je to úžasný příklad pestrosti a skutečně se jedná o modrozelenou infrastrukturu. Ale tam, kde se udělá jen park s průlehy a voda se tam udrží jednou za rok ve srážkách a zbytek roku rostliny usychají, protože je tam vegetační profil propustnější a na místě je víc štěrku, je něco špatně. Jde o projekt, který byl sice dobře myšlený, na papíře vypadal moc pěkně, ale ve výsledku nefunguje a zavání to tím, že vznikl jen kvůli tomu, aby se daly dobře čerpat dotace.
Jsou zelené střechy budoucnost?
Ve městech určitě ano. Připravují se nová pravidla, kdy na veřejných budovách v případě určité výměry zelené střechy budou. Ale je důležité, aby biodiverzita nespočívala v tom, že budou všude rozchodníkové koberce. Je to lepší než nic, ale není to cesta. Zelené střechy na veřejných budovách už se objevují, jako příklad mohu uvést školu v Jedovnici, Dům přírody v Českém krasu, tam je dokonce první střecha z osiva regionálního původu na veřejné budově. Nejprve tam měly být nepůvodní rozchodníkové koberce, které se nahradily výsevem travinobylinné směsi získané v nejbližším okolí, takže se dějí i takové dobré věci.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zemědělství a lesnictví.
