Český byznys: Víc než infrastrukturu potřebujeme vzdělané a podnikavé lidi. Plus 4 kroky, jak opět zrychlit ekonomiku

Kdo si poslední roky říkal, že česká ekonomika nemá už kam klesat, toho vývoj usvědčil z nemístného optimismu. Domácnosti pod tlakem rekordní inflace dál omezovaly své výdaje a dobré období neměl ani průmysl. Výsledný pokles hrubého národního důchodu o 0,4 procenta znamená, že se loni nejen nepovedlo obnovit dohánění nejvyspělejších zemí Evropské unie, ale že se rozdíl dokonce zvětšil. A to si přitom EU jako celek nevede nijak zázračně a její zaostávání za USA se prohlubuje. V Česku přitom loni vzrostla zaměstnanost i počet odpracovaných hodin. Více lidí tedy vyprodukovalo méně ekonomických hodnot.

Je to právě vývoj hospodářství, co i v šířeji pojatém Indexu prosperity, zohledňujícím i silnější stránky naší země, zaviňuje sestup Česka do podprůměru celé sedmadvacítky. Jako alarm působí fakt, že Česká republika jako jediná země Evropské unie stále ještě nedosáhla předcovidové úrovně. I to ukazuje, že nejde jen o jeden velmi špatný rok poznamenaný mimořádnými podmínkami energetické krize a boje proti inflaci, ale o projev dlouhodobých potíží.

Přitom nejčastěji používaný ekonomický ukazatel, tedy HDP, pozici Česka ukazuje v až příliš optimistickém světle. Když se podíváme na úroveň mezd či na národní důchod, který lépe než HDP zachycuje, co z vytvořené hodnoty zůstane v českých rukách, zjistíme, že máme ke špičce unie ještě dál. V produktivitě práce nás přitom dohání Rumunsko, dříve Čechy hojně označované za zaostalou zemi.

Ze špatných zpráv však plyne i jedno pozitivum: o tom, že český model ekonomického růstu založený na levných energiích, nízké přidané hodnotě a s ní souvisejících nízkých mzdách se přežil, už není nutné nikoho přesvědčovat. Jak ho změnit a nasměrovat tak Česko k dlouhodobé prosperitě? Konkrétní návrhy dnes projednávají čeští byznysmeni zapojení do iniciativy Druhá ekonomická transformace. Na její druhý summit s názvem reVize Česka, spolupořádaný opět Hospodářskými novinami, dorazí vedle majitelů a šéfů českých firem (včetně bank) či členů vlády i prezident Petr Pavel, jehož ekonomický tým potřebu změn také cítí a chce přijít se svými návrhy.

Nehledá se jeden svatý grál či zkratka k prosperitě. Návrhy směřují k dlouhodobým změnám vedoucím k ekonomice postavené k vyšší přidané hodnotě, nechybí ale ani důraz na kroky, které lze udělat rychle.