Česko je země zahleděná do minulosti. Jak to změnit?

Zkuste se umělé inteligence zeptat, v čem Česko vyniká. Odpověď zahrnuje pivo, sport, sklářství, historickou architekturu, vážnou hudbu, literaturu, kulturní dědictví a lázeňství. Ani zmínka o tom, co dnes hýbe světem nebo jím bude hýbat v dohledné budoucnosti. Když se řekne Estonsko, vybaví se digitalizace, v případě Izraele technologické start-upy, Jižní Korea jsou (mimo jiné) čipy. Česko je pivo, sport a historie.

Nejde o to, že by vláda nebo prezident měli zavelet a říci, že se zaměříme na čipy, nanotechnologie nebo elektromobily. Takové rozhodnutí musí přijít ze strany firem. Nicméně je potřeba pro to vytvořit podmínky. Nastavením daní počínaje a kvalitou školství konče. Detailněji návod nebudu rozepisovat, už se o tom mluvilo nebo psalo snad tisíckrát. Naposledy tento týden v pondělí na konferenci HN reVize Česka.

Zdá se, že nám chybí nadhled a odvaha. Hospodářská politika řeší jednotlivé problémy jako veřejné finance nebo důchody, ale chtělo by to poodstoupit a dívat se na věci celostně. Řešením není sepsat 37 kroků a z nich si něco vybrat a realizovat. Řešením je vize a z ní vycházející strukturovaná strategie.

Jeden z kolegů mi před pár dny napsal, že na změnu příliš nevěří a že budeme spíše pokračovat v tom našem „muddle through“. Omlouvám se za anglicismus. Není jednoduché ho přeložit. AI říká, že význam tohoto idiomu je něco jako „nějak se s něčím vypořádat“ nebo „proplétat se něčím“, obvykle způsobem, který není příliš organizovaný nebo efektivní. A s tím souvisí zmíněná odvaha. Odvaha stanovit si smělé cíle. Odvaha jít za nimi. Odvaha přijmout rázná rozhodnutí.

Česko je skvělá země a Praha je často zmiňovaná jako jedno z nejhezčích měst na světě. Zajeďte se ovšem podívat do Varšavy nebo Bratislavy. Obě města rostou před očima a mění se v moderní metropole. Praha je krásná, ale zahleděná do minulosti. Jako celé Česko.