Horské údolí Tannheimer Tal je považováno za nejkrásnější v Evropě. V Tyrolsku na rakousko-německé hranici vidí turisté vše, co si spojují s Alpami. Bílé vápencové štíty, zelená údolí, modrá jezera, pohostinné horské chaty a zvonící ovčí stáda.
Do hor Tannheimer Berge, které patří do skupiny Algavských Alp (Allgäuer Alpen), chodí hlavně lokální znalci. Pro místní turisty je to „tajný tip“, o který se ovšem rádi podělí s ostatními.
Důvodem utajení před cizinci je fakt, že pohoří leží mimo hlavní dálniční tahy. Pokud už někdo váží cestu do Alp, má v okolí na výběr lokality zvučných jmen a vysokých hor, jako je Innsbruck, Garmisch-Partenkirchen, Sölden nebo Oberstdorf.
Přitom je to z Prahy přes Řezno a Mnichov do Tannheimu pouhých 500 kilometrů a z hranic od Rozvadova dokonce jen 350 kilometrů.
5 nejlepších kruhových výhledů
1. Aggenstein je nejdůležitější bavorsko-tyrolský hraniční vrchol. Za pěkného počasí sem chodí opravdu velké množství návštěvníků, protože 360stupňový výhled odtud je nejlepší v celých Tannheimer Berge a jeden z nejlepších v celých Algavských Alpách. Vidět je celé pohoří a jako na dlani máme také Bavorskou nížinu. Ideální základnou pro výstup na půvabnou horu je Bad-Kissinger-Hütte, na kterou snadno přijdeme po stezce Tannheimer Höhenweg. Poslední pasáž pod vrcholovým křížem Aggenstein je členitá a kamenitá. Bezpečnost zlepšuje řetěz připevněný ke skálám.
2. Neunerköpfle je vrchol, na který vede lanovka z městečka Tannheim. Nádhernému rozhledu do údolí Tannheimer Tal dominuje malebné jezero Haldensee a nad ním skalní hradba nejvyšších hor.
3. Schochenspitze se tyčí jako majestátní hora, a vyžaduje proto velkou námahu, abyste se na ni dostali. Odmění vás fantastickým výhledem na tři tyrkysová jezera – Lache, Trauaplsee a Vilsalpsee – korunovaným nádherným alpským panoramatem. Na výstup a sestup si vyhraďte nejméně pět hodin. Klikaté horské stezky vedou od Landsberger Hütte.
4. Bschiesser také neukáže výhled zadarmo. Pěšky je třeba zdolat výškový kilometr nahoru i dolů. Na sedmihodinovou túru budete potřebovat pevné boty, nepromokavé oblečení, dost jídla a pití. Rozhled shora je ovšem fenomenální. Zdá se, že sousední hory Iseler a Ponten jsou nadosah. Před vámi se rozprostírají zelenobílé Algavské Alpy a pod nohama máte malebné údolí Tannheimer Tal.
5. Krinnenspitze je dobře dostupná pomocí lanovky. Letos se ovšem pravděpodobně nerozjede, protože provozovateli chybí zaměstnanci. Jelikož hora má velké převýšení, lze doporučit, abyste výstup z údolí rozdělili na dva dny a přenocovali na chatě Edenalpe či nedaleké Gräner Ödenalpe. Na vrcholu se před vámi rozprostře alpské panorama s nádherným výhledem na štít Rote Flüh a zářící jezero Haldensee.
Horské chaty
Základnami pro turistické výlety do Tannheimských hor jsou chaty, které slouží k ubytování a také jako restaurace. Všechny poskytují levné přespání v takzvané matrazenlager, což jsou společné noclehárny, kde návštěvník dostane dvě deky a polštář a sám si musí přinést takzvaný hüttensack, kterému u nás říkáme spíše vložka do spacáku. Stejné opatření platí ve všech alpských chatách z hygienických důvodů. V některých chatách lze objednat i dražší pokoje se dvěma až čtyřmi lůžky s běžným povlečením.
Podle toho, kam míříte, se můžete ubytovat v Gimpelhaus (soukromá chata), Otto-Mayr-Hütte (DAV), Füssener Hütte (soukromá), Bad Kissinger Hütte (DAV) a Vilser Alm (soukromá). Tannheimer Hütte (DAV) se od roku 2016 rekonstruuje a ani letos ještě nebude otevřena. Výhoda chat ve vlastnictví Německého alpského spolku tkví ve slevách. Ubytování pro členy jakéhokoliv alpského spolku stojí polovic. Nejvíce českých návštěvníků je tradičně organizováno v OEAV (Rakouském alpském spolku).
Koupání v horském jezeru Haldensee
Pod horami se leskne velké jezero Haldensee s velmi teplou vodou. Uřícení a zpocení horolezci i turisté ho mají stále před očima, byť hluboko v údolí. Na břehu je přes léto otevřený kemp a vedle něj vodní svět na hladině horského jezera.
Údolí, ve kterém se jezero Haldensee rozlévá, tvořilo hranicí dvou jazyků, ze kterých se později vyvinula spisovná němčina, alemanštiny (dnes má nejblíže ke švýcarské němčině) a bavorštiny (původní jazyk Rakušanů, Bavorů a německy mluvících Čechů).
Obtížnost horolezeckých túr
Horolezci pro svoji orientaci klasifikují výstupy podle obtížnosti od jedničky do dvanáctky: 1–2 zvládají začátečníci nebo turisté s doprovodem horského vůdce, 3–5 jsou standardní túry rekreačních horolezců, 6–7 lezou horolezci, kteří pravidelně trénují, ale lezou jen pro zábavu, 8–11 jsou čísla vyhrazená pro tvrdě trénující sportovce. 12 vylezl jediný člověk na světě Adam Ondra.
Bezpečné horolezectví
Horolezecké skály v Tannheimer Berge patří k nejlépe zajištěným v Alpách. Lezení je zde velmi bezpečné, a tudíž v některých dnech zde leze víc horolezců, než chodí turistů.
Vede tady více než stovka horolezeckých túr všech stupňů obtížnosti. Většina z nich má pět až deset délek. Rozuměj – horolezci určují délku výstupů podle toho, kolikrát natáhnou padesátimetrové lano a přitáhnou na něm svého spolulezce, než se dostanou na vrchol.
Mezi absolutní horské klasiky, které zleze každý horolezec, jenž sem zavítá, patří jihovýchodní stěna na Gimpel, západní rampa na Rote Flüh a chatový hřeben na Hochwiesler. Obtížnost mají okolo 4, což je tak akorát pro rekreační horolezce.
Sto let starý výstup na Gimpel
Nejpopulárnější výstup v Tannheimer Berge je Südostwand Gimpel. Vede v pevné vápencové skále a přirozeně prochází všemi slabinami stěny. Nejtěžší místa dosahují stupeň 3+. Leze se stěnou, zářezem, přes malý převis, komínem, spárami i položenými plotnami. Výstup není ani dlouhý, ani krátký, ani úplně lehký, ale je krásný. Použijete na něm všechny lezecké dovednosti, které umíte. Občas narazíte na starou rezavou skobu, ale všechna důležitá místa a samozřejmě také stanoviště jsou zajištěné moderními lepenými skobami. Pár ošemetných úseků se hodí zabezpečit vlastním jištěním. Jsou k tomu dobré vklíněnce, friendy a pár smyček.
Cestu dokončil Toni Freudig se spolulezci 1987, ale spodní část vylezli již Erank Kretschmann, O. Leixl a V. Schwerin roku 1920.
Scházíme po značené Normální cestě východním hřebenem. Sestup vyžaduje pozornost, jistý krok a trochu odvahy. Na několika místech slézáme skalními výšvihy nebo je slaňujeme.
Slovníček – abychom si rozuměli
Turistická cesta / Steig – značená trasa, po které se chodí pěšky, ale místy je možné, že bude nutné překonat krátké úseky pomocí žebříku, kovového lana nebo kramle zabetonované do skály
Zajištěná cesta / ferrata / Klettersteig – trasa v horolezeckém terénu, která je stabilně zajištěná ocelovými lany a dalšími pomůckami, které slouží k usnadnění výstupu a zároveň jištění pomocí vlastního ferratového setu
Horolezecká cesta / Kletterroute / Tour – horolezecká túra vyžaduje lezení s lanem, karabinami a ostatními lezeckými pomůckami, návrat vede často slaněním
Rampa na Rote Flüh je vlastně komín
Westwandrampe na Rote Flüh nevede rampou, jak by se zdálo podle názvu výstupu, ale jakýmsi skalním korytem. Nejhezčí úsek se line kupodivu komínem. Dvě trojkové délky překonávají strmý, pevný, čistý, suchý a úchopový pilíř, který jakoby zázrakem vyrůstá uvnitř vlhkého komína. Lezení má vyrovnanou obtížnost 3.
Končí pak na severozápadním hřebeni, po kterém stoupá ferrata Friedberger Klettersteig. Napojíme se na ni a dojdeme k vrcholovému kříži. Scházíme po značené Normální turistické cestě k Judenscharte.
Skalní pilíř nedaleko chaty
Hüttengrat na Hochwiesler je ideální cesta pro první nebo poslední den horolezeckého zájezdu do Tannheimerských hor. Od chaty Gimpelhaus pod ní dojdeme za 20 minut. K tomu připočítejme pět krátkých, výborně zajištěných lezeckých tras obtížnosti 4+ a tři rychlá slanění. Tato kombinace dělá z Hüttengratu cíl na odpoledne, poté co jsme právě dorazili na chatu, nebo na dopoledne, když z chaty odcházíme do údolí.
Tři charaktery zajištěných cest
Kromě horolezeckých radovánek si v Tannheimer Berge můžeme užít tři zajímavé ferraty. Každá má úplně jiný charakter:
Friedberger Klettersteig
Perfektní pro ferratové začátečníky, nenáročná na lezení a s nádherným panoramatem – to je Friedberg. Lanovkou vyjedeme na Füssener Jöchle a pak stále po úzkém hřebeni přes pět vrcholů se dostaneme na dominantní Rote Flüh. Když se ocitneme na vrcholku, zůstaneme jako opaření civět na ještě větší Gimpel v těsném sousedství. Takový pohled se naskytne jen málokdy. Jednoduchý sestup míří po značené cestě na Gimpelhaus.
Lachenspitze Nordwand
Pokud máte sílu a kondici, je tato ferrata túrou snů. Dobrá práce nohou, dostatečná síla paží a nebát se výšek jsou základní předpoklady k tomu, abyste si výstup užili. Výhled na tři jezera osladí zážitek z překonávání těžkých skal. Lehký sestup vede k Landsberger Hütte.
Südsporn Köllenspitze
Jižní ostruha na nejvyšší vrchol Tannheimer Berge není procházka parkem, ale dlouhá a těžká ferrata. Pro zkušené lezce jsou ovšem kolmé pasáže a exponované přechody silným požitkem. Pěší sestup míří na Gimpelhaus.
9 NEJVYŠŠÍCH HOR
1. Kellenspitze též Köllenspitze nebo Metzenarsch 2238 m n.m.
Pěší výstup ze západu od sedla Nesselwängler Scharte vyžaduje místy lehké horolezecké zkušenosti. Od jihu stoupá těžká ferrata.
2. Gimpel 2176 m n.m.
Normální cesta po východním hřebeni je regulérní horolezecký výstup obtížnosti 2, což znamená, že většina lidí se při cestě nahoru jistí pomocí lana a karabin a během sestupu slaňuje.
3. Gehrenspitze 2163 m n.m.
Dlouhé stoupání vede od jihozápadu ze sedla Gehrenjoch. I zde se staví turistům do cesty několik menších skal, kde musí použít kromě nohou i ruce.
4. Rote Flüh 2108 m n.m.
Normální cesta ze severu od Judenscharte připomíná svým zajištěním výstup na Sněžku. Lanové zábradlí doplňují schody vysekané do skály. Od západu přichází po hřebeni dlouhá, ale lehká ferrata.
5. Kellenschrofen 2091 m n.m.
Zřídka navštěvovaný odlehlý vrchol je dostupný pouze horolezecky, nejlépe od jihu skrz mokré a lámavé skalní komíny.
Stáhněte si přílohu v PDF
6. Schäfer též Kleiner Gimpel 2060 m n.m.
Východním hřebenem ze sedla Nesselwängler Scharte vede nepříjemný výstup a ještě horší sestup. Travnaté výčnělky nad propastí, lámavá suť a skalní výšvihy horolezecké obtížnosti 2 – to vše bez reálné možnosti jištění.
7. Grosse Schlicke 2059 m n.m.
Dlouhá pěší cesta od chaty Otto-Mayr-Hütte se klikatí nejprve lesem, poté pastvinami a nakonec jižním skalnatým úbočím. Bezpečná chůze je nutná.
8. Schneid též Schneidspitze 2009 m n.m.
Normální cesta od severu ze sedla Gehrenjoch je lehká pěší túra. Trasa po západním hřebenu ze sedla Sabachjoch vyžaduje na několika místech lezecké dovednosti.
9. Gaichtspitze 1986 m n.m.
Nejjižnější vrchol celého pohoří Gaichtspitze je dostupný z několika směrů z údolí Weissenbach a Lechtal a také s Höfener Alm, kam jezdí lanovka. Poslední kus cesty vede strmým skalnatým žlebem, ve kterém je natažené lano pro přidržení.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená nejen v Česku.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
