Vojenská flotila ruských námořníků provokuje USA příjezdem na Kubu. Co tím Kreml signalizuje?

Obraz jako z časů studené války se ve středu naskytl obyvatelům kubánského hlavního města. Kolem havanské promenády Malecón totiž plula ruská flotila, která se na karibském ostrově zdrží do 17. června. Její součástí jsou i moderní fregata Admirál Gorškov či ponorka s jaderným pohonem Kazaň. Podle expertů jde o ruskou demonstraci síly v době, kdy USA a další západní země dodávají zbraně Kremlem napadené Ukrajině.

Kreml se snaží příjezd flotily do Havany prodat i propagandisticky. Když se blížila k Havaně, seřadili se námořníci na palubě fregaty do formace. To i proto, že někteří Kubánci si plavidlo s nimi fotili. Až fregata zakotví, budou si ji obyvatelé komunistického ostrova moci prohlédnout zblízka, neboť někteří z nich budou vpuštěni na palubu. Námořníky vítala salva z 21 děl a lodě byly ozdobené ruskými i kubánskými vlajkami. Flotila sestává kromě fregaty a ponorky ještě z ropného tankeru Pašin i záchranného remorkéru Nikolaj Čiker. Američané očekávají, že Rusové zůstanou v regionu přes léto a zřejmě se zastaví i ve Venezuele, která stejně jako Kuba patří ke spojencům Moskvy.

I tentokrát se Havana a Washington liší v popisu situace. Zatímco Kuba hovoří o „přátelské návštěvě“ a skrze oficiální deník Granma vzkázala, že flotila nenese jaderné zbraně, Američané mluví o vojenském cvičení. Oběma stranám je ale jasné, že nejde o přímou hrozbu USA, a jejich lídři proto zůstávají v zásadě klidní. Agentura AP s odkazem na nejmenovaného činitele potvrdila, že Rusové podle americké rozvědky opravdu nechali atomové zbraně doma.

Nicméně, z Havany je to na Floridu jen málo přes 140 kilometrů, a američtí vojáci proto oznámili, že budou pohyb ruských lodí po celou dobu pečlivě monitorovat.

Ruská cesta na Kubu má hlavně symbolický význam. Potvrzuje, že se Moskva snaží hrát stejnou roli jako SSSR v časech studené války. A navzdory své hospodářské slabosti usiluje nejen o dominanci v postsovětském prostoru, ale chce zachovat i staré spojenecké svazky a expandovat do dalších, nejčastěji afrických zemí. „Jde zřejmě jen o moskevskou provokaci, Kreml tak ale vysílá signál o schopnosti promítnout s pomocí spojenců svou moc na západní polokouli a držet americkou armádu v pohotovosti,“ citovala agentura AP Ryana Berga z Centra pro strategická a mezinárodní studia. Podle Benjamina Gedana z Wilsonova střediska pak Moskva Americe vzkazuje, „jak je nepříjemné, když se protivník vměšuje do vašeho blízkého pohraničí“. I v tomto případě by tak šlo o ruskou snahu obnovit svou prestiž prominentního účastníka studené války, na což ale Moskva nemá ani vojenskou, ani hospodářskou sílu.

Přijíždějící flotila totiž nutně vyvolala asociaci s tzv. karibskou krizí z roku 1962, která hrozila přerůst v jaderný střet mezi bloky studené války. Moskva tehdy chtěla na strategicky důležité Kubě rozmístit své rakety, na což USA reagovaly blokádou ostrova. „Ne, toto není říjen 1962,“ řekl stanici al-Džazíra specialista na latinskoamerickou politiku Javier Farje. Nejen podle něj je hospodářsky nevýkonná Kuba na Rusku stále závislejší ekonomicky, a nejde jen o ropu, ale i o potraviny a další komodity. A jakkoli teď Havana přejala moskevský argument, podle kterého ruskou agresi proti Ukrajině vyvolalo rozšiřování NATO směrem na východ, jde jí především o hospodářské vazby.

Vztah mezi Kubou a Sovětským svazem, respektive Ruskem procházel různými fázemi, jakkoli je převážně přátelský. Fidel Castro se po vítězství revoluce v roce 1959 sice přiklonil k Moskvě, doufal ale, že si udrží jistou mocenskou autonomii. Na tu rezignoval po sovětské invazi do Československa v roce 1968, kdy se plně zařadil mezi loajální komunistické vůdce. Rozpad SSSR vyvolal mezi Havanou a Moskvou napětí, protože Kubánci se rozhodli pokračovat v dosavadní cestě. Tehdy se Havana začala obracet k latinskoamerickým sousedům i zemím, které nepatřily k žádnému z bloků studené války, přičemž čilé vazby navázala třeba i s Kanadou. Příklon ruského prezidenta Vladimira Putina k sovětskému dědictví pak znamenal obnovu spojeneckých vazeb, tentokrát ale pragmatičtějších.