Prosím tě, nejezdi do té Ameriky, je tam všechno strašně drahé, varoval mě tatínek. Nakonec to byl opravdu šok. New York, který se podle zprávy každoročně vydávané společností Henley & Partners ve spolupráci s New World Wealth, umístil letos na prvním místě v žebříčku měst s největší koncentrací milionářů na světě, je, co se týká cenového srovnání s Českem, nákupním rájem. A to nejen pokud jde o oblečení nebo obuv, ale také o běžné potraviny. A s minimálně tisíckrát větším výběrem.

Bohužel člověk, který denně nakupuje potraviny a drogerii v supermarketech a hypermarketech v České republice a zcela v souladu s běžným nákupním chováním tvoří zhruba 66 procent obsahu jeho košíku zboží „v akci“, tedy se slevou, se cítí být bohatý nejen za oceánem, ale v kterékoliv Evropské zemi.

Nejde o to, že by stálo za to vyrážet na nákupy do Německa či kamkoliv jinam. Dechberoucí je skutečnost, že nákup v Německu, Rakousku, Francii či Švýcarsku, tedy zemích s výrazně vyšší kupní silou, než má Česko, vychází zhruba stejně draze. Levnější je pak země oblíbená mezi českými turisty, Chorvatsko, případně Itálie. Všechny zmíněné oblasti navíc nabízejí mnohokrát větší výběr. Leží přitom na stejném kontinentě zvaném Evropa, takže neexistuje důvod, proč je v Německu či Chorvatsku v supermarketech chřest o měsíc dřív za zhruba o dvacet až třicet procent nižší cenu. Nebo proč se v Česku staly třešně cenovým synonymem kaviáru.

Potraviny a oblečení nejsou jedinými oblastmi, kde si Čech může v zahraničí připadat jako příslušník bohaté země, kde je všechno dražší, zato méně kvalitní. Stokrát propíraná mobilní data, s jejichž cenou chce každá vláda zatočit a pak na to tak nějak zapomene, patří stále k nejdražším. A to opět v porovnání s nabídkami operátorů z okolních evropských zemí.

Paradoxní začíná být i srovnání cen piva. I přes poslední zvýšení daně z přidané hodnoty patří v českých restauracích stále k těm nejlevnějším. Na rozdíl ovšem od soukromého garážového popíjení, které se rozmáhá na českých vesnicích a maloobcích (kde i proto hospody krachují). Existuje i varianta, kdy se dá pivo popíjet u stolu, na zahrádce na chodníku uprostřed města, a současně platit maloobchodní ceny. Ne, není to Praha, kde by evidentně podobný zábor neprošel hodnocením 1256 komisí na ochranu čehokoliv. Jde například o Berlín, kde se běžně sedí u stolu nikoliv před restaurací, ale před „večerkou“, malým obchodem s dlouhou otevírací dobou a s maloobchodními cenami, které jsou i v této ryze české komoditě naprosto srovnatelné.

Podobná srovnání jsou důležitá při posuzování toho, nakolik je v Česku levný či drahý život. Že i v jedné zemi na tak jednoduchou otázku panují dva naprosto rozdílné názory (samozřejmě podložené vhodně vybranými daty), ukázaly poslední dny. Nejprve se premiér Petr Fiala na síti X pochlubil daty Eurostatu, podle nichž je v České republice nejnižší podíl osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením, takže Češi se zdají být bohatší než občané Skandinávie či Lucemburska. Potom ovšem přišla studená sprcha, když čísla okomentovali ekonomové.

Výčet důvodů, proč je ona statistika Eurostatu zavádějící, je ohromující. Za prvé nebere do úvahy exekuce, které přes veškerá milostivá léta a podobné akce stále drtí 640 tisíc lidí. Přičemž většina z nich jich má na krku rovnou několik. Platí také, že situace dopadá na jejich rodiny, takže postižených je násobně víc. Za druhé je v Česku extrémně nízká úroveň mezd. Šedesát procent mediánového příjmu v Lucemburku stále příjemci zajišťuje výrazně lepší životní standard než podobný podíl v Česku. Jak upozornil sociolog Daniel Prokop, s touto metrikou byli za socialismu všichni bohatí, protože všichni měli rovný, i když malý příjem. A třetím průšvihem je, že se v Česku chudoba spojená s nízkým vzděláním dědí. Protože vzdělání, byť placené z veřejných peněz, a tím pádem jakoby volně přístupné všem, je extrémně elitářské.

Česko se dlouhodobě umisťuje na předních místech žebříčků zemí, kde se žije dobře. Což je z pohledu bezpečnosti bezpochyby pravda. Nemá cenu si ale namlouvat, že je Česko plné bohatých lidí, kteří si mohou vybírat levné a kvalitní zboží a kteří jednoduše mají dostupné bydlení a vzdělání.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist