Znovu. A ještě. Pokaždé jinak a stejně naléhavě. Za 45 let od prvního kontaktu varovala bytost jménem Vetřelec lidstvo, že si nepočíná dobře, už mnohokrát a v různých uměleckých formách. V té základní, tedy filmu, s tím přichází posedmé. Apeluje na člověka, že si nemá hrát na stvořitele, což zahrnuje i manipulaci s DNA, vyvíjení strojů na úroveň lidské mysli i nad ni, „podmaňování“ vesmíru. Přesto to všechno lidé nadále dělají. Vždyť je to jen sci-fi, ne víc než zábava, jak svůj letošní snímek Vetřelec: Romulus popsal sám jeho režisér Fede Álvarez.

Tím, že franšízu vrací k jejím začátkům a otevřeně se hlásí k úvodnímu dílu, ovšem neskryje její hlubší odkaz. „Vetřelec pojednává o temné stránce technologie a vědy,“ řekl v roce 2003 při uvedení digitálně remasterovaného režisérského střihu na trh David J. Skal, autor knihy The Monster Show: A Cultural History of Horror. „V kontrastu se vším, co nám říkají o tom, jak pro nás pracují na lepší budoucnosti, je to, co se stane ve filmu Vetřelec, naší nejhorší noční můrou.“

Zbývá vám ještě 90 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak se ve franšíze pracuje s motivem androida.
  • Je nově uváděný sedmý díl „filozofující“?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.