Historka nemusí být pravdivá, hlavně když je vtipná, říká se. U filmů ztvárňujících historické události to platí ve variaci: Děj nemusí zcela přesně odrážet historické detaily, hlavně když je dostatečně dramatický a přitažlivý.
Není na tom samozřejmě nic špatného. Pokud je dodržena základní linie a nedochází k zásadním ideologickým manipulacím, lze absolutní historickou přesnost v zájmu „koukatelnosti“, která je podmínkou předání základního poselství, legitimně obětovat.
Platí to samozřejmě i pro aktuální filmový hit Vlny, zachycující příběh skupiny československých rozhlasáků v roce 1968 a zejména během sovětské invaze do Československa. Historicky zcela věrný není, ale obraz nadějí roku 1968, statečnosti týmu novinářů a techniků i následné deziluze vykresluje a předává skvěle.
Přesto není bez zajímavosti podívat se, co v realitě bylo trochu jinak, než ukazuje film Jiřího Mádla. Vezmeme to v pěti základních bodech a pomůžeme si nejen historickým archivem, ale i jedním z přímých účastníků událostí zachycených ve filmu.
Co se dočtete dál
- Jak moc je film Vlny historicky přesný?
- V čem nám dobře předává atmosféru nadějí a deziluze roku 1968?
- Co ve filmu není pravda?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
