„Stavěly se byty a elektrárny, okupace zas tak špatná nebyla“. Strany, s nimiž může vládnout Babiš, už jdou Rusku otevřeně naproti

Aktuálnost výročí se neměří podle jejich „kulatosti“ a některé události neblednou úměrně době, která nás od nich dělí. Hezky je to vidět na letošním, 57. výročí okupace Československa armádami Varšavské smlouvy v čele s tou sovětskou. A to hned ve dvojím smyslu – vnějším a vnitřním.

Agresivita východní mocnosti, která naši zemi 21. srpna 1968 přepadla, stále roste. Vraždí na Ukrajině, silou zabírá cizí území a zjevně nehodlá přestat. Povídačky, že současné Rusko není v jádru stejné jako Sovětský svaz, jsou k smíchu. Jde o stále stejnou, brutálně velmocenskou mentalitu, která se projevuje stále stejnými prostředky. Násilím, nerespektováním mezinárodního práva, šlapáním po svobodě jiných.

Je úplně jedno, že mocnář, který sedí v Kremlu, sám sebe formálně netituluje „generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu“, ale „prezident Ruské federace“. Ruští vládci se projevují stále stejně a stále stejný je i jejich zálusk na naše území, které považují za sféru svého vlivu. Dělat si iluze, že kdyby současné Rusko jen trochu mohlo, nezkusilo by expanzi své říše na území odpovídající bývalému východnímu bloku zopakovat, může jen geopolitický naiva.

Častá námitka „A co by si na nás Rusové vzali?!“ vychází z neochoty pochopit podstatu moskevského režimu a lze na ni odpovědět jednoduše: Přesně to co v roce 1968. Vzali by nám naši svobodu a nezávislost a tím by saturovali svoji patologickou touhu po velikosti a pocit, že naplňují jakési dějinné poslání spočívající v šíření „ruského světa“. Když to řekneme naplacato: Nevidět toto všechno znamená být buď blbý, nebo navedený. Přičemž je dost jasné kým.

Čímž se dostáváme k našemu, ryze českému problému.

Ve volbách mohou 57 let po okupaci Československa uspět formace, které ji nevidí jako problém. Ba dokonce to vypadá, že se jim docela líbila. Předseda hnutí Stačilo! Daniel Sterzik napsal: „Není na světě mnoho zemí, které mají za sebou dvacetiletou okupaci, kdy se u nás rekordně stavěly byty i atomové elektrárny, lidé měli sociální jistoty a jezeďáčtí elektrikáři si na vesnicích stavěli takové hrady, že před tím bledly závistí i prvorepublikové doktorské vily. Není na světě moc zemí, které by za dvacetiletou okupaci zaplatily nějakou stovkou mrtvých z autonehod.“

Komentář Petra Honzejka

Tak teď už to fakt uděláme! Koalice Spolu ukázala „volební program“, který programem ve skutečnosti není a to je špatně

21. 8. 2025 ▪ 5 min. čtení

Když člověku dojde, že Sterzik takto nadšeně píše o době, která začala krvavou střelbou u budovy Československého rozhlasu, kdy statisíce lidí přišly o práci kvůli nesouhlasu s okupací, kdy v naší zemi byly stovky politických vězňů, kdy fakticky existovala tvrdá cenzura a kdy došlo k ekonomickému zaostávání, ze kterého jsme se zcela nevyhrabali dodnes, je docela těžké potlačit nutkání ke zvracení.

Sterzikova logika je totiž úplně stejná, jako když neonacista říká: „Ale on ten Hitler zase nebyl tak špatný, vždyť se vypořádal s nezaměstnaností a postavil v Německu dálnice!“ Osobně je mi záhadou, jak se s tím vyrovnávají představitelé sociální demokracie Jana Maláčová a Lubomír Zaorálek, kteří naskočili na Sterzikovu volební kandidátku. Asi berou něco účinného na žaludek.

Na první pohled by se dalo říci, že je to vlastně docela jedno, protože proruští komunisté s  nechutnými názory tady byli vždycky. Má to ale háček. Podobně proruské – i když v obdivu k okupační době ne tak nadšené postoje – zastává dnes i další formace – skrytá koalice kolem SPD Tomia Okamury. A vůbec není vyloučeno, že se po volbách jak Stačilo!, tak SPD dostanou k moci. Andrej Babiš, pravděpodobný vítěz voleb, spolupráci s nimi nevylučuje.

Tvrdí sice, že vystoupení z EU a NATO, organizací, které nám jako jediné zaručují, že se ruská expanze do středoevropského prostoru nebude opakovat, pro něj nepřipadá v úvahu, a lze mu to i věřit. Ovšem co bude nakonec ochotný v zájmu vytvoření vlády obětovat a jakou míru eroze naší příslušnosti k západnímu světu připustí, to se říci nedá.

Jisté je, že s vládou, o které by spolurozhodoval pan Sterzik, bychom byli Rusku, které nás před 57 lety okupovalo, o dost blíž. Především proto, že bychom mu šli dobrovolně naproti. Komu se to nelíbí nebo komu to není aspoň jedno, tak ví, co má 3. nebo 4. října, kdy se budou odevzdávat volební lístky, dělat.