Kam na podzim za uměním

Jackson Pollock, Early Years (1934 – 1947)

Piccasso museum, Paříž, 15. 10. 2024 – 19. 1. 2025

Výstava děl slavného představitele abstraktního expresionismu a jednoho z nejvlivnějších umělců 20. století se zaměřuje na ranou Pollockovu tvorbu, tedy na díla vzniklá předtím, než v roce 1947 přišel se svou specifickou technikou vylévání barvy na plátno. Jde o první francouzskou exhibici věnovanou tomuto umělci od roku 2008 a důležitá je také proto, že se zaměřuje právě na díla, která se málokdy vystavují takto samostatně. Předtím než Pollock našel svůj výrazný, nezaměnitelný styl, inspiroval se mimo jiné tvorbou mexických muralistů. Ti na svých monumentálních nástěnných malbách často vyobrazovali výjevy z předkolumbovského Mexika či z působení osvobozeneckého hnutí. Vedle těchto děl a vlivů domorodého amerického umění Pollock přejímal podněty evropské avantgardy, především Pabla Piccasa. Výstava tak zachycuje formující momenty a sleduje, kdy a jak se Pollock stal zjevením, neboť zásadní personu amerického malířství v něm vlivní kritici – jako třeba Clement Greenberg – rozpoznali velmi rychle.

Ludmila Seefried Matějková: Přede dveřmi

Museum Kampa, Praha, 15. 10. – 1. 12. 2024

Česká malířka a sochařka vystudovala figurální sochařství u Marie Uchytilové, ale od roku 1967 žila a tvořila v Berlíně. Na tamní umělecké škole přičichla k abstraktní soše, ale v 70. letech se vrátila zpět k figuře. Hyperrealistická polyesterová socha Hana z roku 1973 stojí na počátku jejího zralého uměleckého období, které reflektuje nejen těžkosti života v imigraci, ale také hrůzy války či zrůdnost stalinistických 50. let. Výstava na Kampě představuje výběr z raných polyesterových soch i pozdější díla z pálené hlíny jako Žebračka. Doprovodem jsou deníky umělkyně plné vzpomínek na život na obou stranách železné opony. V autorčiných sochách i kresbách se mísí jemný vhled do nitra člověka se zachycením konkrétního utrpení.

Bruce Weber: My Education

Dům U Kamenného zvonu, Praha, 20. 9. 2024 – 19. 1. 2025

Své převážně módní fotografie publikoval od konce 70. let v časopisech jako Vogue či Vanity Fair. Bruce Weber je veteránem klasické analogové fotografie, své mužské i ženské modely často zachycoval při sportu, ale také během odvážných, intimních chvilek. Pět let připravovaná výstava akcentuje vedle zakázkových děl také reportážní a portrétní tvorbu, videoklipy a celovečerní filmy. Nebo i fotografie krajin a psů. Umělec, mezi jehož nejslavnější snímky patří portréty politika Nelsona Mandely, či umělkyň Georgie O’Keefe a Louise Bourgeoise, se ale věnoval i „portrétování“ Detroitu nebo komunity „Little Hanoi“ v Miami. Pražská výstava mapuje také Weberovo působení v Česku, kde v roce 2000 fotil sérii portrétů herce Heatha Ledgera.

Erwin Wurm: A 70th‑Birthday Retrospective

Albertina Modern, Vídeň, 13. 9. 2024. – 9. 3. 2025

Rakouský umělec Erwin Wurm během své kariéry radikálně proměnil pojetí sochy, prostoru i lidské figury. Jeho sochy zasazují tradiční a známé předměty do nezvyklých a překvapivých kontextů a nutí diváka přemýšlet o nich v dosud nevídaném světle. Jak ukazuje retrospektiva vzniklá u příležitosti umělcových sedmdesátin, Wurm uvažuje o soše jako o metru, jímž měříme okolní svět. Umělec a fotograf narušuje obvyklé pojetí toho, co je to nejen socha, ale i malba či fotografie. Nabourává hranice mezi statickým a pohyblivým, dělá z diváků ještě participativnější součást samotných děl, než je v moderním umění běžné. Wurmovo dílo se ptá, jak těla a objekty i prostory mezi nimi reagují, když cosi absurdního a paradoxního dostane pozvánku koexistovat ve stejné místnosti. Výstava ukazuje jak počátky umělcovy dráhy, tak díla, která z něj učinila jednoho z nejvlivnějších současných tvůrců. Například Minutové sochy, které vznikají tak, že diváci následují psané či kreslené instrukce, jak pózovat za použití jednoduchých předmětů. A stávají se tak sami na chvíli artefaktem.

Katarzyna Kozyra – Být někým, kým (ne)jsem

Galerie výtvarného umění v Ostravě, 25. 9. 2024 – 5. 1. 2025

Polská umělkyně, která se nejvíce proslavila svými videi a instalacemi pracujícími často s vlastním tělem, patří k nejvlivnějším tvůrkyním ve střední a východní Evropě. Její dílo zkoumá roli těla v různých sociálních interakcích, dotýká se bolestivých společenských témat, kulturně podmíněného útlaku i neblahého vlivu patriarchátu. Aktuální přehlídka prezentuje, jak Kozyra pomocí fotografií, soch, instalací i videí ve své třicetileté kariéře prožívá a definuje vlastní identitu a jak na tomto základě přemýšlí o obecnější problematice genderu, těla a přetrvávajících kulturních tabu.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.