Evropská top desítka a české top ambice

Ministerstvo průmyslu a obchodu před několika dny odhalilo strategii, která by českou ekonomiku měla dostat mezi deset nejvyspělejších ekonomik Evropské unie podle výše HDP na obyvatele v paritě kupní síly, a to nejpozději do roku 2040. Pro kontext uveďme, že se momentálně optikou tohoto ukazatele nacházíme na 14. místě a zároveň asi na 91 procentech průměru společenství. Na desátém místě je v současnosti Francie (101 procent průměru EU). Nakolik je tento cíl reálný, je otázkou, jistě ale není „z jiného světa“.

Sám současný pan ministr totiž správně poznamenal, že HDP nepředstavuje jediný relevantní ukazatel výkonnosti ekonomiky a potažmo vyspělosti společnosti. Dodejme, že tím spíše ne u nás nebo ještě také například v Irsku či Lucembursku. Spolu s bývalým ministrem zároveň v popisu strategie třikrát zmínili pojem „zisky“ (díky bohu ne třeba „beetlejuice“) jako jakýsi „kouzelný faktor“, skrz nějž se do elitní skupiny propracujeme.

Rozhovor

Green Deal? Je to výzva, ale nemůžeme nutit samoživitelku, aby si zítra koupila elektromobil, říká nový ministr Vlček

11. 10. 2024 ▪ 13 min. čtení

Jedním z důležitých aspektů této strategie je důraz na vzdělání. Konkrétně se text zabývá (oproti jiným zemím) nedostatkem absolventů v takzvaných oborech STEM, tedy přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika. To je jistě dobré pozorování a je potřeba mu věnovat péči. Problém je, že v posledních letech se český vysokoškolský systém zaměřoval především na navyšování počtu vysokoškoláků na „západoevropské standardy“, zatímco jejich struktura byla ponechána jakémusi (polo)přirozenému řádu. S rozvojem soukromého vysokého školství se navíc váha technických a přírodovědných oborů snížila téměř podle učebnicové ekonomické poučky o „nezamýšlených důsledcích“.

Nyní potřebujeme opět zabrat, jelikož naši ekonomiku čeká řada výzev spojených s digitalizací, robotizací a AI, a například i jenom udržování v chodu energetické infrastruktury, včetně doufejme nových jaderných reaktorů, bude vyžadovat odpovídající vzdělanostní základnu, jinak se nám bude řada věcí minimálně velmi prodražovat. Můžeme pouze tak trochu hořekovat nad tím, že k podobným opatřením nedošlo již dříve, a zároveň doufat, že cesta od slov k činům nebude jako obyčejně připomínat maraton v blátě.

Je jistě dobré mít strategie a vize. Pokud v sobě mají takto konkrétní cíl, tím lépe. Jen doufejme, že ostatní členské státy nebudou mít podobné ambice, jinak se z toho může stát hra s nulovým součtem – alespoň pokud jde o závod v HDP.