Ministerstvo průmyslu a obchodu před několika dny odhalilo strategii, která by českou ekonomiku měla dostat mezi deset nejvyspělejších ekonomik Evropské unie podle výše HDP na obyvatele v paritě kupní síly, a to nejpozději do roku 2040. Pro kontext uveďme, že se momentálně optikou tohoto ukazatele nacházíme na 14. místě a zároveň asi na 91 procentech průměru společenství. Na desátém místě je v současnosti Francie (101 procent průměru EU). Nakolik je tento cíl reálný, je otázkou, jistě ale není „z jiného světa“.

 | Předplatné HN+ je zcela bez reklam.
 | Předplatné HN+ je zcela bez reklam.

Sám současný pan ministr totiž správně poznamenal, že HDP nepředstavuje jediný relevantní ukazatel výkonnosti ekonomiky a potažmo vyspělosti společnosti. Dodejme, že tím spíše ne u nás nebo ještě také například v Irsku či Lucembursku. Spolu s bývalým ministrem zároveň v popisu strategie třikrát zmínili pojem „zisky“ (díky bohu ne třeba „beetlejuice“) jako jakýsi „kouzelný faktor“, skrz nějž se do elitní skupiny propracujeme.

Jedním z důležitých aspektů této strategie je důraz na vzdělání. Konkrétně se text zabývá (oproti jiným zemím) nedostatkem absolventů v takzvaných oborech STEM, tedy přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika. To je jistě dobré pozorování a je potřeba mu věnovat péči. Problém je, že v posledních letech se český vysokoškolský systém zaměřoval především na navyšování počtu vysokoškoláků na „západoevropské standardy“, zatímco jejich struktura byla ponechána jakémusi (polo)přirozenému řádu. S rozvojem soukromého vysokého školství se navíc váha technických a přírodovědných oborů snížila téměř podle učebnicové ekonomické poučky o „nezamýšlených důsledcích“.

Nyní potřebujeme opět zabrat, jelikož naši ekonomiku čeká řada výzev spojených s digitalizací, robotizací a AI, a například i jenom udržování v chodu energetické infrastruktury, včetně doufejme nových jaderných reaktorů, bude vyžadovat odpovídající vzdělanostní základnu, jinak se nám bude řada věcí minimálně velmi prodražovat. Můžeme pouze tak trochu hořekovat nad tím, že k podobným opatřením nedošlo již dříve, a zároveň doufat, že cesta od slov k činům nebude jako obyčejně připomínat maraton v blátě.

Je jistě dobré mít strategie a vize. Pokud v sobě mají takto konkrétní cíl, tím lépe. Jen doufejme, že ostatní členské státy nebudou mít podobné ambice, jinak se z toho může stát hra s nulovým součtem – alespoň pokud jde o závod v HDP.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist