Daňové změny vstupující v účinnost od roku 2025 urychlily plány prodat společnosti už letos

Novela daňového řádu vstupující v účinnost od příštího roku významně dopadne na společnosti i podnikatele. „Mezi hlavní změny patří omezení daňového osvobození pro příjmy z prodeje cenných papírů nebo úpravy v oblasti DPH,“ říká v rozhovoru pro HN Ondřej Grygar, vedoucí advokát AK Portos a senior konzultant CCS Premium Trust.

Od 1. ledna 2025 vstoupí v účinnost řada nových daňových opatření, která přinášejí celou řadu změn pro jednotlivce i společnosti.

Ondřej Grygar, vedoucí advokát AK Portos a senior konzultant CCS Premium Trust, považuje za jednu z nejvýznamnějších změn tu, jež se týká omezení daňového osvobození pro příjmy z prodeje cenných papírů a podílů na obchodních korporacích. Od příštího roku bude nově platit roční limit na osvobozené příjmy ve výši 40 milionů Kč. Toto omezení zahrnuje veškeré prodeje, které splňují podmínky časového testu, tedy 3 roky u cenných papírů, 5 let u podílů.

„Podnikatelé tyto změny nevnímají zrovna pozitivně a řada klientů urychlila svoje plány prodat společnost již letos. Navíc si myslím, že ani pro stát nebudou tyto změny výhrou, která by přinesla do státního rozpočtu peníze navíc,“ dodává Grygar.

BeNative

Nové daňové změny se mohou Slovensku vymstít

▪ 8 min. čtení

Jak vnímáte změnu týkající se osvobození daně z prodeje podílů a cenných papírů, což bude nově limitováno 40 miliony korun?

Významně narostl divestiční apetit, neboť řada klientů urychlila svůj plán prodávat společnost, aby to stihli ještě v rámci roku 2024. Zároveň se to projevilo i v chování kupujících, kteří se snažili tuto legislativní změnu zneužívat ve svůj prospěch na úkor prodávajících. Snažili se často argumentovat se slovy: prodejte mi to už v roce 2024 a nemusíte platit daň, čímž se kupující snažili tlačit prodávající takříkajíc do kouta při licitaci o ceně.

Lze se dani z příjmů z prodeje vyhnout, pokud ta částka přesáhne zmíněný limit?

V některých specifických případech to možné je. Například lze společnost prodávat po částech, takže částka za podíl nepřesáhne limit, který je vždy vázán na kalendářní rok. To znamená, že pokud máte stoprocentní podíl ve společnosti, budete ji chtít třeba prodávat po třetinách, tak můžete prodat každý rok 33 procent společnosti, ale částka za tu třetinu samozřejmě nesmí přesahovat 40 milionů korun. Nicméně není to moc obvyklé, pokud někdo tu společnost budoval dlouhodobě, tak ji chce prodat zpravidla v celku.

A setkali jste se s touhle variantou děleného prodeje?

Setkali. Někdo třeba řekl dobře, prodám tady 30 nebo 40 procent a nechám si zbytek jako strategický podíl do budoucna. Stává se, že je rozdíl mezi prvně prodávanými 30 procenty, které mohou mít jinou hodnotu, než když doprodáváte třeba zbytek společnosti. Což může být už jen takový minoritní podíl, se kterým nemusí být spojena veškerá práva. A to jsou faktory, které mohou mít vliv i na tu samotnou cenu.

Jak se tedy daní částka, která převýší 40milionový limit?

Uvedu to na jednoduchém příkladu. Prodáváte společnost za 50 milionů korun. Prvních 40 milionů korun je po splnění zákonných podmínek osvobozených, váš příjem potom činí 10 milionů a podléhá dani z příjmů fyzické osoby. Zde pak máte určitou limitaci 15 procent nebo 23 procent v rámci progresivního zdaňování, vycházející z limitu 36násobku průměrné mzdy.

Pozorovali jste ještě nějaký jiný zájem na straně podnikatelů, kteří třeba neplánují prodávat?

Ano, u některých klientů, kteří věděli, že tahle limitace nastává, ale neměli a nemají v plánu v budoucnu společnost prodávat, tak jsme s nimi řešili začleňování do holdingové struktury. Tedy třeba podnikatel, který má ve společnosti nějaký vlastnický podíl, ale nechce ho prodávat, tak ho radši začlení do nějaké mateřské společnosti. Matka tak bude vlastníkem dceřiné společnosti, té jeho aktuální. Důvod je ten, že kdyby následně mateřská společnost dceřinou prodávala, tak zase uplatňuje klasicky dvanáctiměsíční časový test. A potom, kdyby ji prodávala matka, bude finanční tok z tohoto prodeje osvobozen. Klient, který nemá v plánu „transformovat“ majetkové hodnoty ve svých společnostech na finanční prostředky, je proto začlení do holdingové struktury, kterou potažmo následně vkládá do svěřenských či dotačních fondů. Samozřejmě vše musí být v souladu s daňovými předpisy.

Jak podle vaší praxe vnímají tuhle změnu s nastavením 40milionového limitu podnikatelé?

Rozhodně tu změnu vnímají negativně. Navíc si klienti uvědomují, že dnes je daň z příjmu právnické osoby 21 procent a chtějí poradit právě s možnou daňovou optimalizací.

Jak hodně můžete být vynalézaví?

Existují nějaké standardy, které lze realizovat, ale vždy se musíme pohybovat v souladu s právní úpravou, a to zejména daňovým řádem a platnými evropskými normami. Tedy aby opravdu nedošlo ke zneužití práva. Jak už jsem řekl, není tu přesná norma, ale vždy se musí vycházet z aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu a dalších institucí.

Zmiňoval jste, že podnikatelé vnímají nově zaváděné daňové úpravy negativně. Nepromítne se to také na úrovni státu, tedy státní kasa nebude mít z této změny takový příjem?

Osobně si myslím, že to tak bude vždy. Pokud stát začíná více utahovat daňové podmínky, aby více vybral na daních, tak se dostane do opačné situace a vybere méně. Panuje zde nepřímá úměra, čím víc stát chce, aby získal, tak se podnikatelé naopak snaží tomu vyhnout prostřednictvím nějaké struktury, ať už české či zahraniční. A vidíme podobné trendy i ve světě. Například i v ústupu od využívání daňových rájů jako třeba Kypr nebo Kajmanské ostrovy. Klienti se odtud snaží stahovat z toho důvodu, že zde mají obrovské mandatorní výdaje na správu a údržbu svých struktur. A je samozřejmě pěkné, pokud máte nulovou daň z příjmu právnické osoby, ale potom ty prostředky musíte následně jako fyzická osoba nějak užívat.

Vidíte ještě něco dalšího v konsolidačním balíčku, co by ovlivnilo podnikatelskou sféru, potažmo společnosti?

Určitě tam vidím ještě jednu věc, která společnosti ovlivní. Spousta majitelů společností si bude své firmy nechávat přeceňovat. Vychází to opět ze zákona, který jsme zmínili, kdy společnosti mají možnost si k 31. prosinci 2024 nechat udělat tržní ocenění společnosti a získat takzvanou novou daňovou nabývací cenu. I v tomto směru zaznamenáváme zvýšenou poptávku společností o nacenění podílů, aby se tak zvýšila jejich daňová nabývací cena.

Abych to vysvětlil na konkrétním příkladu: pokud si ke konci letošního roku necháte ocenit společnost, jejíž hodnota bude 100 milionů korun, a následně byste ji za 100 milionů prodal, tak nerealizujete žádný zisk oproti daňové nabývací ceně. Tím pádem by daň ve výsledku byla nulová. Takže na jedné straně zákonodárce „utáhl kohout“ ve smyslu limitace osvobození od daně z příjmu ve výši 40 milionů korun, ale dal zde i zákonný rámec pro to, jak vlastně tu daňovou nabývací cenu získat. Pokud někdo budoval společnost 30 let, tak jaká by byla daňová nabývací cena? Základní kapitál plus nějaké drobné prostředky, které do ní vložil? Ale v horizontu těch 30 let hodnota společnosti extrémně rostla a bylo by velice nefér, pokud by vlastně danil značnou část tohoto nárůstu. Proto by podnikatelé měli využít zmíněnou možnost.

Článek vyšel ve spolupráci se společností CCS.