Ukrajinci opět útočí u Kursku. Důvody k optimismu na frontě ale nemají

Ukrajinské jednotky podle zpráv ruských blogerů na sociální síti Telegram zahájily o víkendu větší útok v Kurské oblasti, v níž část ruského území obsadila Ukrajina už loni v létě. Právě tady Rusko nasadilo odhadovaných jedenáct tisíc vojáků ze Severní Koreje, aby se v minulých týdnech pokusilo Ukrajince vytlačit.

Z oficiálních ukrajinských představitelů se k útoku v Kurské oblasti vyjádřil nepřímo v neděli jen šéf prezidentské kanceláře Andrij Jermak. „Dobré zprávy od Kursku, Rusko dostává to, co si zaslouží,“ napsal na sociální síti Telegram.

Pokud se zprávy o ukrajinském protiútoku potvrdí, půjde za poslední dobu o ojedinělou optimistickou vojenskou zprávu z Kyjeva. Ukrajinci totiž hlavně na východě musejí pod obrovským ruským tlakem ustupovat. Ještě minulý týden experti odhadovali, že i v Kurské oblasti přišla ukrajinská armáda už o polovinu území, které loni v létě při nečekaném útoku obsadila.

Ukrajinci se hlavně snaží udržet co nejlepší vojenskou situaci před očekávaným nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu 20. ledna. Předpokládá se, že nová americká vláda bude tlačit na Kyjev, aby co nejdříve uzavřel s Ruskem příměří i za cenu ztráty nyní ruskou armádou okupovaných území.

Rusko zatím jednání o příměří odmítá, protože ruská armáda má za cenu obrovských lidských ztrát navrch a postupuje hlavně v Doněcké oblasti, kde začíná z jihu obkličovat strategické město Pokrovsk s posledním dolem na koksovatelné uhlí pod kontrolou vlády v Kyjevě. Prezident Volodymyr Zelenskyj už ve svých projevech přestal hovořit o maximalistických požadavcích návratu do hranic z roku 1991 a začal připravovat ukrajinskou společnost na nějakou formu příměří a přinejmenším dočasné ztráty území. Podle průzkumů si příměří přeje už nadpoloviční většina Ukrajinců.

Vojenští analytici mezitím poukazují na špatný stav ukrajinské armády, které chybí především pěchota. Zatímco prezident Zelenskyj a další ukrajinští představitelé zdůrazňují, že západní spojenci nedodávají dost zbraní, nedostatek vojáků a špatná rozhodnutí ukrajinského velení se ukazují jako mnohem důležitější pro současný vývoj situace na bojišti.

Komentář Martina Ehla

Proč by se EU a NATO vůči Rusku měly víc chovat jako Finové

7. 1. 2025 ▪ 4 min. čtení

Ukrajinské velení například formovalo nové brigády z nezkušených vojáků, místo aby se snažilo doplnit značně prořídlé, ale zkušené bojové jednotky. „Nové brigády nemají zkušenosti, nemají dobré velení, nejsou tedy schopné boje. A navíc, jejich jednotky se po výcviku oddělují a rozesílají na různá místa na frontě, kde jsou potřeba, takže ani nefungují jako brigády,“ vysvětluje americký analytik Michael Kofman, který podobně jako další poukazuje na skandál ve Francii vycvičené a vybavené 155. brigády.

Ta dostala jméno po středověké kyjevské princezně provdané do Francie Anně Kyjevské, ale po výcviku ve Francii z jejích zhruba 4500 vojáků kolem 1500 podle ukrajinských médií dezertovalo a velitel brigády údajně zemřel na infarkt. Zároveň byly její jednotlivé prapory odeslány k různým jednotkám na různá místa fronty, část z nich i na nejhorší úseky fronty u Pokrovsku. Situaci nyní vyšetřují ukrajinské tajné služby.

Respektovaný ukrajinský vojenský analytik vystupující pod přezdívkou Tatarigami zveřejnil obsáhlou analýzu, v níž poukazuje na nedostatek pěchoty, na vyčerpání odborných vojenských oddílů, jako jsou operátoři dronů, tím, že se z nich dělají nezkušení pěšáci v první linii, na chyby vysoce postavených velitelů, kteří se rozhodují podobně špatně podle sovětských vzorců jako jejich ruští protivníci, a také kritizoval špatná politická rozhodnutí ohledně mobilizace a výcviku.

Ve svém textu zároveň nabízí řešení, která by vyžadovala radikální proměnu hlavně výcviku ukrajinských vojáků a organizaci jejich jednotek do větších celků. „Svalovat všechno na nedostatek západních zbraní je zjednodušující a zavádějící,“ zdůrazňuje Tatarigami.

Podle Kofmana má sice situace na frontě daleko ke kolapsu, který někteří předvídali už na začátku roku 2024, ale vyhlídky nejsou dobré. Rusům nevadí ztráty až 1500 vojáků denně, což je jejich cena za postup na frontě u Pokrovsku a jinde. Rusové se obávají nasazovat obrněnou techniku, které mají po obřích ztrátách nedostatek, tak útočí v malých skupinách vojáků.

„Rusku chybí rozhodující převaha v palebné síle a mezi oběma stranami je vyrovnaný stav, pokud jde o taktické útočné drony,“ tvrdí Kofman. Ukrajincům se podle něj sice daří sestřelovat nebo elektronicky neutralizovat ruské drony u frontové linie, ale Rusko zvýšilo počet náletů na celou zemi. Ukrajině pořád chybí efektivní protivzdušná obrana. Kupříkladu baterie Patriot, slíbené v červenci, na Ukrajinu pořád nedorazily, zároveň ale Ukrajinci už zřejmě mají nebo během ledna budou mít francouzské bojové letouny Mirage.

Nelze tedy propadnout optimistickému vidění, že Ukrajinci postupně opotřebovávají ruské jednotky a ruský postup je možný pouze za cenu velkých ztrát a povede ke kolapsu ruské ekonomiky. „Ukrajina ztrácí území a nejchladnější část zimy je pořád před námi,“ zdůrazňuje Kofman.

Válka zdaleka nekončí, i když se začalo hovořit o příměří. Ukrajině může ale k situaci, v níž by mohla jednat za slušných podmínek, které nebudou vypadat jako ruské vítězství, pomoct jen jedna věc, která je málo pravděpodobná kvůli politické situaci v jednotlivých západních zemích. „Ukrajina a Západ se musí spojit a vytvořit ucelený přístup, který bude vázán na dostupné zdroje, a konkrétní plán s kroky, které musí Kyjev i jeho spojenci podniknout, aby mohl vyjednávat s Ruskem z pozice síly,“ uzavírá Kofman.